Dlouholetý vědec Fyzikálního ústavu Akademie věd profesor Jaroslav Šesták prohlásil, že byl nucen odejít z vědecké obce poté, co byl vyznamenán prezidentem Milošem Zemanem, píší Lidovky. Portál dále přináší informace o historikovi Michalu Macháčkovi, který byl vysoce oceňován za knihu o československém prezidentovi Gustavu Husákovi. Ten byl také z rukou prezidenta Zemana vyznamenán. Místo kariérního růstu ale rovněž opustil vědecké prostředí s tím, že k tomu byl „v podstatě dotlačen" po převzetí vyznamenání.

Portál zveřejnil reakci ředitele Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR Michaela Prouzy, který záležitost okolo profesora Šestáka okomentoval slovy, že v případě odchodu jeho zaměstnance se jedná o standardní záležitost, která není spojená s vyznamenáním od prezidenta.

„V žádném případě nedošlo k vyhazovu. Pan profesor měl smlouvu na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že požívá statutu emeritního pracovníka Akademie věd, smlouva — velice malý úvazek — mu nebyla prodloužena," cituje portál slova Prouzy.

Šesták ale, podle informací Lidovek, trvá na svém a stejně jako historik Macháček poukazuje na skutečnost, že z Akademie věd České republiky pochází neúspěšný kandidát na prezidenta ČR Jiří Drahoš. Oba vědci říkají, že v Akademii věd má Drahoš mnoho příznivců a prezident Zeman tam „působí jako hadr na býka", píše portál.

Podobně mluvil v minulosti i kandidát na prezidenta, umělec Vladimír Franz. Poté, co podpořil prezidenta Zemana ve volbách, byl umělci a divadelníky „valorizován", nehledě na všechny své zásluhy v profesi.

Vyjádření Šestáka se redakci získat nepodařilo, Macháček záležitost odmítl komentovat.

Zemanova kletba, nebo kvetoucí nedemokratické prostředí v české vědě a umění?

Je znepokojující číst podobné příběhy s ohledem na fakt, že prezident Miloš Zeman byl zvolen v demokratických, svobodných volbách občany České republiky. Pokud říkají výše zmiňovaní vědci a umělci pravdu, zdá se, že se v českém vědeckém a uměleckém prostředí minimálně „něco děje".

V případě, kdy není okolí schopné unést vyznamenání od svobodně a demokraticky zvoleného prezidenta, nebylo by více odpovídající hovořit spíše o „nenávistných a antidemokratických kruzích uvnitř akademického a uměleckého prostředí" než o „Zemanově kletbě", jak to dělají Lidovky?

Z prosté logiky věci vyplývá, že pokud je převzetí vyznamenání z rukou prezidenta skutečně „kletbou", jak píše portál, potom opravdu žijeme v nesvobodné společnosti, kde se odlišný názor trestá. V daném případě, podle slov zmiňovaných vědců a umělců, vyhazovem z práce — pardon — neprodloužením pracovní smlouvy a podobnými triky.

Jedná se o pokus Lidovek zamést informace o nedemokratických sklonech ve vědeckých kruzích pod koberec? Z výše uvedených výpovědí si musí každý udělat obrázek sám. Ovšem v zemi, kde jsou lidé přesvědčení demokraté zakládající si na svobodě slova, svobodě myšlení a na klasické politické soutěži, není možné, aby v přímé volbě demokraticky a svobodně zvolený prezident byl „kletbou". A už vůbec ne tím, že uděluje vyznamenání Za zásluhy lidem, za nimiž stojí hmatatelný kus práce.

Všichni vzdělaní lidé ze střední Evropy znají obrázky spojeneckými nálety na uhel spálených a vybombardovaných Drážďan či rozbombardovaného Berlína roku 1945, kde místo domů stály jen holé, ohořelé zdi. Všichni znají obrázky toho, kam „to" vede, když to zajde moc daleko. Jen málo z nás se ptá, čím to vše začalo. Prostá odpověď. Všechno začalo vylučováním lidí s „nesprávným" názorem z demokratické diskuze a veřejného prostoru.

Pokud jsou lidé skutečně vypuzováni z pracovních kolektivů a diskriminováni na základě vyznamenání od demokraticky zvoleného prezidenta, potom jsme na cestě k Drážďanům a Berlínu roku 1945. A autor článku Lidovek se svou „Zemanovou kletbou" promeškal svoji šanci postavit se tomuto scénáři do cesty.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce