Tereza Spencerová se domnívá, že Nicolás Maduro v blízké době nepadne a uvádí důvody, proč by to tak mělo být. Podle jejího názoru se tento převrat plánoval už dlouho dopředu, ale ve výsledku vypadá celý proces nepřipraveně.

„Na jedné straně to tvrdé rány pro Nicoláse Madura jistě jsou, na straně druhé to ale opravdu neznamená, že by měl zítra padnout. Zdá se, že za ním stále stojí miliony lidí, což se o „naší" opozici říci nedá, takže nic není rozhodnuto. Tím spíš, že se to celé zdá být takové jakési „zbastlené". Z různých náznaků se dá dovodit, že přípravy na nynější převrat ve Venezuele začaly přinejmenším loni v dubnu, ale spíš ještě mnohem dříve, ale teprve nyní Západ zkouší vyjednávat a uplácet tamní generalitu, aby přešla na jeho stranu. To je hodně divné. A zatím přeběhl jen jeden vysoký důstojník a dva diplomati v zahraničí. A když třeba CNN ukazovala dva údajné dezertéry z venezuelské armády, kteří — podobně jako kdysi syrští džihádisté převlečení za demokraty — žádali USA o zbraně a podporu pro svůj boj, kdosi si všiml, že na sobě mají uniformy, které venezuelská armáda nepoužívá přinejmenším deset let. A CNN nakonec přiznala, že to vlastně nejsou „aktuální dezertéři", ale „bývalí vojáci", kteří už „několik let žijí v zahraničí". Konkrétně v Miami, jestli se nepletu. Zkrátka, jak říkám, přijde mi to celé neuvěřitelně nepřipravené. Amatérské. Jako kdyby USA vyrazily „měnit režim", a už se ani nesnaží, aby to nějak „klaplo" nebo alespoň navenek vypadalo trochu důstojně a věrohodně. Takže ano, Maduro i se svým zkorumpovaným establishmentem mohou klidně vydržet ještě dlouho," uvedla.

Co se týče českého uznání samozvaného prezidenta Guaida, analytička okomentovala fráze, které mu odeslal prezident Zeman tak, že se zřejmě snaží zalíbit prezidentovi Trumpovi, aby se s ním konečně mohl sejít.

„S tím českým uznáním venezuelského „Gvída", jak jeho jméno tuhle zkomolil jeden z jeho loutkovodičů, americký ministr zahraničí Pompeo, je to v každém případě zajímavé. Nerozumím jemným nuancím ústavního nebo jakéhokoli jiného práva, ale kdyby vláda toho Venezuelana uznala v rozporu se svými pravomocemi, nabídlo by to další tristní obrázek naší reality. Ale počkejme si, jak se to nakonec celé rozlouskne. Nicméně, je to spíš jen záležitost pro právníky „pro příště", protože to celé beztak už rozlouskl prezident Zeman, který pozval Guiadóa do Prahy, aby mu osobně pogratuloval, jak hezky se stal tím nezvoleným, a tudíž nedemokratickým venezuelským prezidentem. „Česká republika oslaví v tomto roce 30. výročí sametové revoluce a doufám, že i Vaší zemi se přechod k demokracii úspěšně podaří," napsal. „Dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji poblahopřál k Vaší odvaze převzít v souladu s venezuelskou ústavou odpovědnost za venezuelský národ a dovést ho ke svobodným a demokratickým volbám." Upřímně, rozum nad takovými pompézními frázemi zůstává stát. To se Zeman fakt chce s tím Trumpem setkat tak moc, že se zkouší zalíbit zrovna takhle?" Domnívá se.

Navíc nechápe, proč se Česká republika chce vměšovat do převratů v Latinské Americe.

„Jinak nechápu, proč se vůbec Česká republika musí motat do amerických převratů v Latinské Americe. Už jsme přece pomáhali se zničením Iráku a okupací Afghánistánu, pomáhali jsme odtrhávat Kosovo od Srbska, takže už bychom snad mohli mít penzum vazalství a narušování mezinárodního práva bohatě splněno, ne? Tak proč?" Ptá se.

Uvádí příklad, který se týká Francie a tamního prezidenta Macrona. Pokud situaci srovnáme, můžeme zde také svrhnout „neoblíbeného" prezidenta a vyměnit ho za někoho „vhodnějšího", stejně jako v Rusku můžeme nahradit Putina například Navalným.

„A fakt máme právo určovat, kdo že jako jediný má právo vládnout ve Venezuele? A pokud to právo máme, který kovaný demokrat nám ho asi tak dal? A když už to právo máme a jsme v takovém laufu, co kdybychom tedy opravdu „sestřelili" toho Macrona, když je doma tak neoblíbený, a strčili nahoru místo něj někoho vhodnějšího? Nebo že bychom aspoň Putina nahradili tím Navalným, když už v Rusku — kromě Pussy Riot — nikoho jiného neznáme? Není to celé na hlavu?" Zadává další otázky.

Okomentovala také situaci Ruska v této situaci. Podle ní může mít Rusko spoustu strategických důvodů, aby se situace v zemi stabilizovala, ale zároveň si nemyslí, že by šlo do „války" o Venezuelu.

„Rusko může mít o Venezuelu zájem strategický čili jako o jakousi svou „základnu" kousek od USA, i když z Caracasu do Miami je to 2 200 kilometrů, zatímco od základen NATO v Pobaltí je to do Petrohradu jen asi 700. Může kalkulovat i s tím, že vstupem do venezuelského ropného průmyslu nebo do tamní těžby zlata může na jedné straně vydělat a na straně druhé získat větší páky na manipulaci se světovými cenami ropy. Může toho být spousta, ale je otázkou, jestli se Rusko bude pro Venezuelu angažovat nějak aktivně. Je jasné, že nebude Americe v ničem pomáhat, ale současně je očividné, že žádná válka o Venezuelu taky nehrozí. Uvidíme, jak se to celé vyvine. Ostatně, viděla jsem ruské analýzy, které počítaly s tím, že USA sankcemi zablokují venezuelskou ropu, takže nepoteče ani do Číny, a tak začne Čína o to víc ropy odebírat z Ruska. Třikrát hurá!" Domnívá se.

Navíc je třeba podle analytičky také brát v úvahu Čínu, která hodně do Venezuely investovala.

„A co víc, jedna věc je, co bude dělat Rusko, ale je tu také Čína, která nainvestovala do Venezuely miliardy dolarů, o které také jistě nebude chtít jen tak zbůhdarma úplně přijít. Obě země se zatím omezují na slovní odsudky amerických činů, ale jinak nic moc zásadního nedělají. Počkejme si," uvedla.

Zároveň se v článku zmínila o Francii a tamním nepokojům a vzhledem k situaci v zemi se domnívá, že prezident Macron si s ní zatím moc neví rady.

„Fakt netuším, k čemu to směřuje. A ví to vůbec někdo? Jasné je to, že se „žluté vesty" tříští, protože už sestavily třetí kandidátku pro květnové volby do Evropského parlamentu, ale současně to jen ukazuje na to, že se proti Macronově vládě v ulicích sešlo opravdu mnoho různě orientovaných lidí a požadavků. Jestli si s tím prezident Macron poradí, netuším, ale zatím mám pocit, že tomu nic nenasvědčuje. Naopak, už jen samotný fakt, že se uchyluje k čím dál větším reálným nebo legislativním represím, podle mého naznačuje, že mu už dávno došly konstruktivní nápady. Tedy, pokud vůbec nějaké kdy měl," dodává.

Co se týče amerického prezidenta Donalda Trumpa, z jeho projevu se podle analytičky nedá vyčíst nic konkrétního, proto je velmi těžké vyvodit z něj nějaké závěry. Navíc byl podle ní cílen hlavně domácímu publiku.

„Nevím, co lze z Trumpova projevu vyčíst tak, aby se z toho daly vyvozovat nějaké konkrétní závěry. Pokračoval ve svém tradičním „měnění názorů z týdne na týden", a tak už se USA najednou z Afghánistánu nestahují, ale „snižují počty" vojáků, proklel „hloupé" války, ale slíbil zbrojení v takové míře, že budou Rusové a Číňani jen zírat, postěžoval si na rozdělení společnosti, ale to dělá dneska kdekdo, naznačil ochotu uzavřít novou dohodu o raketách středního a krátkého doletu, ale tentokrát nejen s Ruskem, ale i s Čínou a dalšími, a to v době, kdy Peking jasně říká, že ho to v nejmenším nezajímá… Zkrátka, možná z toho někdo něco vyčetl, ale já si počkám, až se stane něco konkrétního, protože v řečnění je Trump skvělý, až neuvěřitelný, a teď ještě aby aspoň něco proměnil v činy. Je ale zvláštní, že podle televize CBS svým projevem nadchl 76 procent diváků, u CNN ‚velmi pozitivní‘ reakci hlásilo 59 procent diváků… Takže doma asi zabodoval, a o to mu koneckonců šlo. To přece nebyl projev, který měl světu něco zásadního sdělit, ale byl cílený pro domácí publikum," domnívá se.

V poslední části článku se opět vrátila k Rusku a konkrétně k jeho zbraním. Doufá, že zbraně, které Rusko v poslední době předvádí světu nikdy neukážou svoji sílu v reálném světě.

„Rusko v poslední době generuje samé „zázračné zbraně" nebo rovnou „zbraně soudného dne". Těch superlativů je už tolik, že to celé začíná být taková jakási sci-fi nuda. Nicméně, doufám, že jejich případnou sílu, pokud ji opravdu mají, nikdy nebudeme muset poznat na vlastní kůži. Čili, že si to USA s Ruskem nezačnou „rozdávat" nad Evropou," doufá.

Na závěr promluvila o situaci na Ukrajině. Analytička uvedla, že už 7 milionů Ukrajinců ze země odjelo, což svědčí o tom, že se zde situace k lepšímu nezměnila. Navíc se domnívá, že prezidenta Porošenka opět tipují na vítěze v prezidentských volbách, které proběhnout letos na jaře.

„S politickou situací na Ukrajině je většina tamních obyvatel nespokojena už roky. Mnoho z nich už „odhlasovalo nohama" — až sedm milionů jich už odjelo za prací a za normálnějším životem do zahraničí. A už roky taky Ukrajinci za hlavní problém své země uvádějí právě korupci, čímž se vracím k otázce, jestli je uplácení voličů žert, nebo ne. Není. A vadí nám to tu? Nezdá se. A tak ukrajinští bookmakeři vůbec poprvé začali na vítězství v prezidentských volbách tipovat právě Porošenka, který byl přitom ještě poměrně nedávno za politickou mrtvolu. Je přitom zvláštní, že ministr vnitra Avakov nyní hrozí, že bez rozmýšlení potlačí jakýkoli „Majdan", čímž nejspíš reaguje právě na míru znechucení obyvatel ze stávající situace. Vzpomínáte, jak Západ na Majdanu hájil demonstranty a bránil všemožně státu použít proti nim sílu? Dneska „náš" ukrajinský ministr vnitra otevřeně slibuje, že je připravený poslat na lidi Národní gardu, a je ticho po pěšině. Takže se nám na té Ukrajině přece jen něco mění, ne že ne. Mimochodem, na plot přepychové vily, kterou ministr Avakov vlastní v Itálii, kdosi zrovna vyvěsil portréty šesti ukrajinských aktivistů, kteří byli zavražděni právě během Avakovova „výkonu funkce", kdy byl na Ukrajině proti nepohodlným lidem prý „rozpoután teror"…, " uvedla na závěr.

Předseda venezuelského parlamentu Juan Guaidó se vyhlásil 23. ledna za hlavu státu na období prozatímní vlády. USA a řada jiných zemí prohlásily, že uznávají Guaidóa za prezidenta, a požádaly od Madura, jehož zvolení nepokládají za zákonné, aby nepřipustil silové akce proti opozici. Maduro se označil za ústavního prezidenta, předsedu opozičního parlamentu označil za loutku USA.

Rusko, Čína a řada jiných zemí podpořily Madura jako zákonného prezidenta Venezuely.