Jedním z "argumentů" zastánců liberální přistěhovalecké politiky a ideologie multikulturalismu je tvrzení, že se Češi obávají neznámého. Ale tak to přece není. O problémech, které s sebou přináší soužití muslimské menšiny a majoritní společnosti v západoevropských zemích, toho víme dost. Občas i víc, než bychom snad i sami chtěli. Zmínit můžeme velmi negativní zkušenosti rakouské učitelky Susanne Wiesingerové, která učila 25 let na školách v přistěhovalecké čtvrti ve Vídni. Sepsala o svých zkušenostech knihu s názvem "Jak islám mění školy". Nutno dodat, že tato dáma byla odborářkou a měla tak blízko k socialistům, kteří přistěhovalectví vždy podporovali.

Dále je tady kniha od bývalého starosty přistěhovalecké čtvrti Berlína Neukölln Heinze Buschowskyho "Neukölln je všude", kterou vydal před sedmi lety. Ačkoli byl členem proimigrační Sociálnědemokratické strany Německa, došel po svých zkušenostech k závěru, že multikulturalismu selhal a s především s muslimskými migranty jsou velmi špatné zkušenosti.

Pokračovat můžeme knihou, kterou napsala německá policistka řeckého původu Tania Kambouriová. Kniha má více než vypovídající název "Tísňové volání" a popisuje trpkou realitu kolem islámských migrantů. A v neposlední řadě o této problematice vydává pravidelně knihy dlouholetý člen německých socialistů Thilo Sarazzin. 
Všichni výše uvedení podávají dostatečné svědectví o prakticky nemožné integraci muslimských migrantů v západoevropské společnosti. Měli bychom jim naslouchat. Česká republika se musí poučit z chyb, které udělaly západoevropské státy

Postoje Čechů k islámu a muslimům nejsou založeny na nějaké "fobii", ale na zkušenostech v západoevropských zemích. Ani my v SPD nemáme obavy z NEZNÁMÉHO, ale naopak z velmi dobře ZNÁMÉHO. Proto jsou naše postoje takové, jaké jsou. Děkujeme, že jste s námi. Všem nám jde společně o budoucnost naší země, o budoucnost našich dětí.