Koncem prosince bylo přijato definitivní investiční rozhodnutí o výstavbě Baltic Pipe, což znamená, že cesta zpátky už není. Stává se samozřejmě všelicos, zpravidla ale svědčí podobná zpráva o tom, že jde o vážné úmysly. Potrubí má kapacitu deset miliard kubíků, z nichž osm už rezervuje Polsko pro vlastní potřeby. V roce 2018 nakoupilo Polsko od Gazpromu devět miliard kubíků plynu, smlouva o dodávkách vyprší v roce 2022.

Možná, že ruský monopol opravdu využije této možnosti ke smlouvání s Polskem (například o podmínkách tranzitu plynovodem Jamal-Evropa) anebo v nějaké jiné otázce. Výstavba potrubí do Polska sama o sobě však bude mít na ruský plynový export minimální vliv.

Vždyť plyn se bude do Polska dodávat z Norska, a v této zemi se očekává v nejbližších pěti letech stabilní těžba na úrovni 118 až 120 miliard kubíků ročně (po čemž pravděpodobně nastane pokles). A proto dokonce, když bude Polsko importovat více plynu z Norska, to znamená, že Norsko bude prodávat o tolik méně plynu do Velké Británie nebo Německa (které bude muset v důsledku toho nahrazovat tento objem z jiných zdrojů, tedy od Ruska).

Co se týče cen, po nedávných antimonopolních jednáních Gazprom unifikoval ve značné míře ceny pro evropské zákazníky, a proto se už nedá mluvit o tom, že ruský vývozce ztratí mnoho tím, že se budou tyto objemy prodávat za nižší cenu v Německu (ve srovnání s Polskem).

Bylo by poněkud neslušné to připomínat, ale přece: v Evropě se bude těžba plynu i nadále snižovat, a nové „vnější" plynovody, s výjimkou skromných deseti miliard kubíků ročně z Ázerbájdžánu (na začátku 2020. let), se neočekávají.

V závorkách poznamenáme: je pravděpodobná výstavba plynovodu do jižní Evropy z plynových nalezišť východního Středomoří (Kypr, Izrael a Egypt), ale i tam se budou dodávky nejspíše uskutečňovat v podobě zkapalněného zemního plynu (LNG). A export z Alžírska potrubím se může snížit.

Gazprom v podstatě vůbec nezajímají změny v rozdělení plynu uvnitř Evropy. Plánuje v nejbližších letech exportovat svých 200 miliard kubíků ročně, která země bude importérem, to není moc důležité.

Menší výkyvy exportu tím či oním směrem jsou možné. Například v letech 2019 a 2020 bude na trhu dost LNG, a nebude-li růst poptávka v Asii příliš prudce, přijde tento LNG do Evropy a může dokonce poněkud snížit objem exportu z Ruska. I když v první polovině ledna dokonce Gazprom zvýšil dodávky o tři procenta ve srovnání s minulým rokem. Nehledě na nízké ceny LNG v Asii, což zvyšuje jeho přítok do Evropy, a nepříliš levný plyn podle smluv s Gazpromem spojený s cenami ropy, protože tuto cenu začínají opožděně ovlivňovat vysoké ceny ropy loni v létě.

Avšak celkem vzato 200 miliard kubíků ročně je střednědobý konsensus jak pro zákazníka, tak i pro dodavatele. Více už nepotřebuje ani Gazprom (proč — to bude zvláštní příběh), ani Evropa, která by chtěla omezit svou závislost na jednom dodavateli. O plánech exportovat v nejbližších letech 200 miliard promluvili už nejednou také oficiální představitelé ruské společnosti.

A zkorigovat ceny, aby byly lákavé ve srovnání s konkurenčními dodávkami LNG, Gazprom umí.

Existují zároveň prognózy, které předpokládají také růst poptávky po ruském potrubním plynu (do roku 2030) ve srovnání s nynějšími ukazateli, to už je ale z beznaděje — když nebude na trhu zbytečný LNG.

Vždyť vlastní těžba v EU i nadále klesá. Přitom podle drtivé většiny prognóz se bude toto snížení nahrazovat růstem importu plynu v podobě LNG.

Polsko v tom už značně pokročilo: má platnou smlouvu s Katarem na dva miliony tun LNG ročně, má dohodu o dodávkách z USA (na dva miliony tun ročně, menší část se dodává už nyní, více od roku 2023). Má také dohody o závodech v USA, které nejsou zatím postaveny a pro které nejsou ani investiční rozhodnutí — na čtyři miliony tun ročně. Celkem vychází maximálně osm milionů, čili 11 miliard kubíků ročně, z toho je zaručená jen polovina. Kromě toho celý americký LNG může Polsko teoreticky posílat na jiná odbytiště, podaří-li se nakoupit tyto objemy v Evropě za nižší cenu.

A zvyšovat ruskou přítomnost na evropském plynovém trhu je možné prakticky neomezeně i za pomoci LNG: nyní je to Jamal LNG společnosti Novatec, Gazprom také plánuje vlastní závod na Baltu. To je pro Evropu přijatelné, protože LNG se dá vždy vyměnit za jiný LNG. Tedy závislost na jednom dodavateli nebude.

To je pro Jamal LNG vhodné — v zimě bývají určité problémy se severní mořskou cestou, v tomto ročním období je výhodné prodávat plyn do EU (vždyť ceny v zimě rostou), když je přeprava do Asie přes Suezský průplav příliš drahá.

A nakonec to může být pohodlné dokonce i pro Gazprom — sníží-li se objem exportu ukrajinským směrem, uspokojovat zimní špičkovou poptávku v EU je výhodné za pomoci dodávek ruského LNG.

Celkem vzato obavy, o nichž se debatovalo před několika lety — nevytlačí-li ruský LNG ruský potrubní plyn v Evropě, se nepotvrzují: podle výsledků minulého roku vidíme růst exportu potrubního plynu na uspokojivé ukazatele na pozadí současného růstu exportu jamalského LNG do Evropy (nejméně šest miliard kubíků v minulém roce).

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce