Podle Kotrby totiž Miloš Zeman podporoval válku v Jugoslávii „humanitárním" bombardováním Bělehradu. Ivan David však uvádí svou verzi událostí, kterých se stal jako poslanec očitým svědkem.

Jak uvádí David, v březnu 1999 probíhalo jednání vlády, na kterém se řešila otázka přeletů letadel NATO přes území České republiky a ztráty na civilním obyvatelstvu při leteckých útocích.

„Jednání řídil předseda vlády Miloš Zeman. Postupně se svými stanovisky vystupovali snad všichni přítomní členové vlády s výjimkou Miloše Zemana, který nesdělil svoje stanovisko a na vystoupení členů vlády nijak nereagoval," píše. Podle autora článku není pravdou, že byl souhlas vynucený premiérem, tím méně pohrůžkami odvolání.

Dle názoru Davida bylo zřejmé, že orgány NATO neměly v úmyslu dát Česku skutečnou šanci se odpovědně vyjádřit a počítaly s formálním souhlasem.

„Bylo vysoce pravděpodobné, že nálety v Srbsku se zřejmě budou konat i bez formálního souhlasu, a to s jakoukoli vhodnou záminkou (jak se později potvrdilo při jiných příležitostech). V následujících dnech mnozí komentátoři tepali Vládu ČR za to, že si dovolila návrhy vůbec projednávat a nesouhlasila bezprostředně," dodává.

Z hlediska bývalého poslance veřejná podpora české veřejnosti odmítnutí návrhů NATO by se blížila nule, i když bylo jasné, že bombardování Srbska se obyvatelům ČR velkou většinou nelíbí.

„Co by se stalo kdyby? Kdyby Miloš Zeman nemlčel a prosazoval odmítnutí souhlasu? Je dost pravděpodobné, že by ve vládě většinu nenašel. Někteří členové mohli věřit, že si souhlasem s bombardováním prodlouží kariéru," píše.

Kromě toho je podle Davida velmi patrné, že by v takovém případě padla vláda.

„Zeman by byl ‚neúspěšný‘ a z Nového Veselí by se již nevrátil. Prezidentem by byl ke všemu ochotný Karel Schwarzenberg, dnes vzdor jeho stavu zřejmě podruhé," uzavírá.