Zvířata dokážou mluvit

Dlouhou dobu byla za jeden z hlavních rozdílů mezi člověkem a zvířaty považována schopnost mluvit. Zvířata se dají naučit určitá slova a povely, dokonce některá gesta jazyka hluchoněmých (tento experiment byl podniknut s primáty). Avšak není to považováno za analog lidské konverzace.

Nedávno ale vědci dokázali existenci svérázné řeči včel, s jejíž pomocí vysílají informace, kde se nachází ta či jiná květina. Jisté jazykové dialekty byly objeveny v písních velryb a vytí vlků. Delfíni zase, jak se ukázalo, si dokonce říkají jmény jako lidé.

Býk je lhostejný vůči rudé barvě

Někteří lidé, kteří na sobě mají něco červeného, se snaží býka obejít, aby nevyvolali jeho agresivní reakci. Není to k ničemu, protože býk nedokáže rozlišit barvy. Proč tedy používají v koridě plachtu právě této barvy?

Za prvé je prostě pěkná a nápadná, vždyť boj s býkem je show. Za druhé není na ni moc vidět krev. A bez té se žádná korida neobejde. A nakonec nejde ani tak o určitou barvu, jako o samotného člověka. Býk reaguje na pohyb. Takže, kdyby měl toreador modrou muletu, kterou by mával před zvířetem, byla by reakce stejná.

Psi nepocházejí z vlků

Většina lidí dosud věří, že předkem psa je vlk. Poslední výzkumy vědců tuto hypotézu vyvracejí.

Vlci a psi jsou spíše bratranci. Podle názoru vědců z Chicagské univerzity měla tato zvířata společného předka a rozvíjela se paralelně. Lidé ale neochočili vlky a nepřeměnili je postupně na psy.

Vědci měli jinou teorii proto, že si tyto dva druhy zvířat zachovaly schopnost křižování mezi sebou. Navíc podle posledních průzkumů si psi ochočili sami sebe, když se stále víc přibližovali k lidským osadám a živili se odpadky. Proto začali střežit jejich území, takže lidé se nesnažili ochočit divoká zvířata.

Země se nezvětšuje

Na začátku 19. století existovala hypotéza, že se Země každým rokem rozšiřuje. Tento předpoklad se zakládal na tom, že se kontinenty postupně rozcházejí.

Dnes vědci s pomocí nových metod zjistili, že roční kolísání poloměru Země nepřevyšuje 0,1 mm (tloušťka lidského vlasu). Nemá to žádný podstatný vliv na probíhající změny, proto byla daná hypotéza označena za neopodstatněnou.

Neandertálci vypadali téměř jako my

Většina lidí si představuje neandertálce jako člověka podobajícího se opici, s drsnou tváří s velkými rysy, nahrbeného a hloupého. Tento obraz vznikl po rekonstrukci prastaré bytosti podle ostatků. Jenže omyl spočíval v tom, že to byla kostra starého samce trpícího artritidou.

Dnes mají antropologové za to, že se zevnějšek neandertálců téměř nelišil od lidského. A ani se nedají označit za hloupé. Navíc se s nimi prastaří lidé křížili. Takže každý z nás, nepočítaje Afričany, je z 1-4 % neandertálec.