Na dva tábory rozdělila novinka vlády Ukrajiny, která schválila členy takzvaných Banderovců coby oficiální veterány. Skupina, která vznikla z myšlenky jakési nacionalistické bojůvky, zdaleka nemá čistý rejstřík a řeči o ruské/sovětské propagandě rozhodně nejsou na místě. Příběh bude hodně zkrácený.

Banderovci vznikli v roce 1929 a už v roce založení byli zakázáni v tehdejším Československu, neboť vykazovali znaky rasismu, extremismu a antisemitismu. Na tyhle prvky odkazují dokumenty, které jsou dostupné i na stránkách Vojenského historického ústavua nelze předpokládat, že by ústav pod vedením ministerstva obrany ČR byl pod vlivem ruské či sovětské propagandy.

Ve třicátých letech organizovali Banderovci teroristické útoky, dokonce na vysoké politiky. Například v roce 1934 spáchali atentát na polského ministra vnitra Bronislava. Nacionalisté pak přímo podpořili Henleina v jeho tahu proti Československu a získali správu v Podkarpatské Rusi.

Od začátku druhé světové války se Bandeorvci rozdělili na dvě hlavní názorově protichůdné frakce. Měly však společný cíl. Konflikt SSSR s Německem měl podle obou proudů vést k samostatné Ukrajině. Proudy rozděloval způsob, jak toho dosáhnout. Takzvaný “liberální” se chtěl připojit k nacistickému Německu, druhý, radikální proud, chtěl o samostatnost bojovat vlastními silami. Proud, který chtěl spolupracovat s Němci, měl většinové zastoupení.

Po napadení SSSR nacistickým Německem strany Banderovců k vážnému násilnému incidentu. Po několika bojích s Rudou armádou obsadily síly ukrajinských nacionalistů Lvov a po něm vyhlásili nezávislou Ukrajinu. Ve Lvově došlo k etnické čistce, při které zemřelo 8000 Rusů, Židů a Poláků.

Vrátíme se ještě k rozdělení na dva proudy. Právě takzvaný umírněný, tedy k nacistům nakloněný názorový proud, získal status jednotky Wafen-SS a za tichého souhlasu nacistů uspořádal takzvanou Volyňskou řež. Etnická čistka Poláků a jiných ne-ukrajinských etnik měla za cíl vytvoření území, které budou obývat jen Ukrajinci. Podobná čistka pak probíhala na přelomu tisíciletí v Kosovu na Srbech. Neměla však tolik obětí.

Volyňská řež proběhla hlavně za takzvané krvavé neděle 11.7.1943, kdy Banderovci zaútočili na civilisty velmi brzy ráno, a to ve více než 90 polských obcích. Počet obětí Volyňské řeže se odhaduje 80 000 – 130 000. Kvůli vysokému počtu obětí je některými historiky Volyňská řež označována přímo za genocidu.

Volyňská řež

Příklady z některých obcí: Obec Zagaje měla 350 polských obyvatel. Přežilo 12. V obci Gurów bylo zavražděno 480 lidí a přežilo jen 70. Orzeszyn vykazoval 340 obyvatel a po útoku Banderovců jich zůstalo jen 70.

Vaz si nacionalisté zlomili touhou po samostatné Ukrajině, která se přestala líbit i Němcům a tak došlo k tomu, že časem začali bojovat i proti nim a tak proběhlo několik zátahů proti ukrajinským nacionalistům od Gestapa. Samotný Bandera skončil v koncentračním táboře, kde byl zavřený do roku 1944, mnoho Banderovců nacisté zlikvidovali, či odvezli do dalších koncentráků.

ČTĚTE I DALŠÍ NAŠE ČLÁNKY POD ŠTÍTKEM “Z HISTORIE”

Po válce pak tisíce nacionalistů působily v Polsku v oblastech se silnou ukrajinskou menšinou a vyvolávali zde boje proti polské vládě. V roce 1947 byly jejich síly prakticky rozpuštěny a následoval i nucený přesun Ukrajinců na severovýchod.

Zastánci Banderovců si nevidí do pusy

Jaromír Štětina:

“Chodil jsem tenkrát do základní školy v Upici. Soudružka učitelka nám říkala, že k nám přišli banderovci s cílem zabíjet. “Zejména děti,” říkala. Bolševici lhaním ničili celé generace. I dnes v tom pokračují. Lež je stále jejich zbraní.”

Podle některých médií přišli Banderovci bojovat proti komunistům. Aby ne, jejich zemi obsadil Sovětský svaz. Jejich činy však ukazují, že ve svém boji šli absolutně přes mrtvoly. A těch za sebou zanechali přes 100 000. Navíc se obrátili i proti ČSR. Podporu Banderovců tak hodnotíme jako naprosto nepřijatelnou, od českého europoslance Štětiny až za naprosto šokující!

Vaz si nacionalisté zlomili touhou po samostatné Ukrajině, která se přestala líbit i Němcům a tak došlo k tomu, že časem začali bojovat i proti nim a tak proběhlo několik zátahů proti ukrajinským nacionalistům od Gestapa. Samotný Bandera skončil v koncentračním táboře, kde byl zavřený do roku 1944, mnoho Banderovců nacisté zlikvidovali, či odvezli do dalších koncentráků.

ČTĚTE I DALŠÍ NAŠE ČLÁNKY POD ŠTÍTKEM “Z HISTORIE”

Po válce pak tisíce nacionalistů působily v Polsku v oblastech se silnou ukrajinskou menšinou a vyvolávali zde boje proti polské vládě. V roce 1947 byly jejich síly prakticky rozpuštěny a následoval i nucený přesun Ukrajinců na severovýchod.

Zastánci Banderovců si nevidí do pusy

Jaromír Štětina:

“Chodil jsem tenkrát do základní školy v Upici. Soudružka učitelka nám říkala, že k nám přišli banderovci s cílem zabíjet. “Zejména děti,” říkala. Bolševici lhaním ničili celé generace. I dnes v tom pokračují. Lež je stále jejich zbraní.”

Podle některých médií přišli Banderovci bojovat proti komunistům. Aby ne, jejich zemi obsadil Sovětský svaz. Jejich činy však ukazují, že ve svém boji šli absolutně přes mrtvoly. A těch za sebou zanechali přes 100 000. Navíc se obrátili i proti ČSR. Podporu Banderovců tak hodnotíme jako naprosto nepřijatelnou, od českého europoslance Štětiny až za naprosto šokující!

http://www.stop-multikulti.cz