Schwarzenberg píše, že se zájmem sledoval reakci poslance KSČM Zdeňka Ondráčka na cestu ministra zahraničí Tomáše Petříčka na Ukrajinu s tím, že svou návštěvou legitimizuje oslavy Stěpana Bandery a zločiny Ukrajinské povstalecké armády (UPA, zakázaná v Rusku). „Pozoruhodná poznámka od komunistického poslance, jehož soudruzi mají na svědomí jedno z největších krveprolití v dějinách lidstva," tvrdí.

Politik sice souhlasí s tím, že banderovci se podíleli na vyvražďování lidí různých národností, ale ospravedlňuje zločiny bojem proti ruskému kolonialismu.

„Ano, je pravda, že Ukrajinská povstalecká armáda, vulgo Banderovci, opravdu klidně zabíjeli jak Ukrajince, tak Sověty, nebo třeba Poláky, nešetřili nikoho. To je naprostá pravda. Nicméně, přiznejme si, že Sověti na Ukrajině pozabíjeli podstatně více lidí, než se kdy podařilo Banderovcům. A uznejme taky skutečnost, že povstalecká hnutí a bojovníci proti koloniálním nadvládám způsobili kruté zabíjení a krveprolití všude po světě. Ať to bylo proti Angličanům v Keni či v Malajsii, proti Francouzům v Alžírsku, proti Portugalcům v Angole, vždy tito bojovníci proti kolonialismu zacházeli krutě jak se svými protivníky, tak s vlastními lidmi a koloniální armády reagovaly podobně. To stejné se odehrálo v Ukrajině. Ukrajinská povstalecká armáda také bojovala proti Ruské koloniální armádě a samozřejmě tam došlo ke stejným jevům, jako v Africe či v Asii. To je také pravda," uvádí.

Z hlediska Schwarzenberga na Ukrajině došlo ke stejnému protikolonialistickému povstaleckému hnutí, jak tomu bylo ve Vietnamu, v Alžíru či v Angole a které nyní oslavují.

„Uznejme konečně, že už carské Rusko i potom Sovětský svaz byla koloniální říše. Různým národům se podařilo od jejich nadvlády osvobodit, ať to byly středoasijské republiky nebo jiné státy, ale že ten boj o svobodu byl velice krvavý je bohužel skutečnost," dodává.

Podle exministra zahraničí jediný rozdíl mezi západoevropskými koloniálními velmocemi a Ruskem spočíval v tom, že pokud první dobývaly území za mořem svými loděmi, v případě Ruska tam došlo pěšky či na koni.

Na závěr Schwarzenberg poznamenal, že se Češi za husitských válek také dopustili krutosti. „Tedy nemáme vyčítat jiným národům násilí v jejich dějinách, když odpovídáme za násilí páchané také u nás. A to i ve dvacátém století," uzavřel.

Pozoruhodné, že Karel Schwarzenberg je dlouhodobým kritikem Benešových dekretů, na základě kterých došlo k povalečnému vysídlení Němců z Československa. Před několika lety totiž prohlásil:

„Já jsem vždy říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce 45 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, ocitla v Haagu."

I když dle logiky knížete v Československu také došlo ke zmíněnému boji proti koloniální velmoci, který z hlediska politika se vždy doprovází krutosti a krveprolití.