Zatímco se vývoj ve Venezuele i nadále vymyká kontrole, začíná to vypadat jako opakování historie – USA a jejich evropští spojenci jednají přesně stejným způsobem, jako v Sýrii a Libyi (mimo jiné).

Sankce, karta legitimity a podpora opozice – americká taktika používaná (mimo jiné) v Sýrii a nyní také v Carasasu.

Daniel McAdams, ředitel Institutu Rona Paula tvrdí, že USA a jejich evropští spojenci tlačí Venezuelu k občanské válce.

„A máme to tu znovu. Je to jako návrat Sýrie. Přesně to se stalo v Sýrii a Libyi. Hrají přesně stejnou hru, znovu a znovu,“ uvedl.

Je zřejmé, že cíl je stejný – svrhnout vládu, zničit zemi. Politika EU a USA nyní vede přímo k obrovské občanské válce ve Venezuele.

Současný prezident Venezuely původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident.

Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních 2 let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti.

Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce. Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice. Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles výsledky prohlásil za zfalšované.

Od března 2017 čelí Maduro masovým demonstracím, stále však má podporu armády. Protesty si již vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora. Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil.

I přes všechny problémy, kterým země za jeho prezidentování čelila a jež vedly k předčasným prezidentským volbám, dokázal Maduro 21. května 2018 svůj mandát obhájit, v předběžném součtu s 68% odevzdaných hlasů. Maduro tedy může v prezidentské funkci setrvat až do roku 2025.

Zdroj