Podle Lhotského se Západ chová povýšenecky a svůj postoj odůvodňuje pomocí sankcí a zasahování do vnitřních záležitostí Venezuely, a to kvůli údajným pochybnostem o demokratickém vývoji této země. Zejména zmiňuje prohlášení OSN z úst generálního tajemníka Antónia Guterresa, které bylo učiněno dne 1. února 2019 a pojednávalo o uznání současné vládní moci Venezuely za legitimní, které protiřečí zásadám mezinárodního práva. Podle něj totiž subjektivní názory velmocí na demokratičnost či nedemokratičnost dění v dané zemi nejsou důvodem pro zásah do vnitřního dění ve státě.

Také předseda Národní rady SR, Ľuboš Blaha, zveřejnil otevřený dopis proti postoji ministra zahraničních věcí Lajčáka. Dne 2. února o něm informoval portál hlavnespravy.sk.

Lehotský se dále domnívá, že o postoji Slovenské republiky k takové vážné věci, jakou je uznání nějakého samozvance za jediného legitimního představitele nějaké země, namísto její standardně zvoleného prezidenta, by měl rozhodnout parlament nebo vláda kolektivním rozhodnutím. Ke svému tvrzení politik dále dodává, že poslední pozice, kterou Národní rada schválila dne 10. prosince 2018, hovoří o tom, že Slovenská republika podporuje hledání politického mírového řešení krize obnovením národního dialogu mezi vládou a opozicí Venezuely.

Prohlášení Lajčáka o politické situaci ve Venezuele

V souvislosti s tím tedy Lehotský upozorňuje na to, že ministr zahraničí Miroslav Lajčák tento týden vyjádřil zcela odlišný názor. Na dotaz poslance Martina Klusa ministr odpověděl, že Slovensko považuje v souladu s politikou EU za důležité, aby byl stanoven konkrétní časový rámec, v němž Madurova administrativa vyhlásí nové a transparentní prezidentské volby.

„Pokud k tomu nedojde v nejbližších dnech, EU podnikne potřebné kroky. Jednou z možností je i otázka uznání Juana Guaida za prezidenta, respektive legitimního partnera EU," oznámil ministr Lajčák.

Autor článku dále podotýká, že změnu postoje k této důležité otázce mezinárodního politického dění nemůže ministr svévolně měnit, jelikož by jeho postoj mohl v budoucnosti Slovensko značně ovlivnit.

Hrozí Slovensku následky?

„Je třeba zaujmout stanovisko promyšleně, protože v opačném případě by se v budoucnu mohly negativní důsledky dotknout i Slovenska. Navíc, pokud jde o problém, který se netýká pouze nějaké daleké země, ale jsou v něm zainteresovány i členské země EU a NATO. A stejně tak, pokud vláda, a dokonce ani samotná strana, která ho (Miroslava Lajčáka, pozn red.) nominovala, zjevně nemá na tuto otázku jednotný názor," komentuje Lehotský změnu oficiálního stanoviska ohledně politického dění ve Venezuele.

Autor označuje Lajčákovo prohlášení za „zneužití pravomoci veřejného činitele", které podněcuje i řadu varovných otázek: „Kde bere Lajčák suverenitu a odvahu takto okatě vystupovat jménem republiky a (pravděpodobně proti vůli většiny národa) prosazovat svůj extrémní prowashingtonský názor? Co jsou to vlastně za síly, které ovládají naše ministerstvo zahraničí?"

Autor navíc považuje dva zcela diametrálně odlišné názory předních státních činitelů Smeru-SD za fakt, že Robert Fico ztratil kontrolu nad děním ve své straně. „Má Robert Fico ještě kontrolu nad děním ve své straně? Je premiér Pellegrini s postojem a chováním Lajčáka plně ztotožněn? A může vůbec Pellegrini dosáhnout na svého podřízeného ministra zahraničí?" ptá se závěrem Lehotský.

Podle jeho názoru je zapotřebí se nad celou věcí zamyslet a něco s tím udělat, jelikož Lajčákův názor může být „zcela řízen z Bruselu a Washingtonu".