Zahradil se domnívá, že Evropská unie ve vyjednáváních s Velkou Británii o brexitu nastražila na britskou vládu několik pastí. A tou největší je podle něj problém hranic mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Přitom odkázal na výrok slovenského premiéra Petera Pellegriniho.

„Pellegrini řekl, že Velká Británie musí odchodem trpět, aby to další země demotivovalo k případnému odchodu, aby neměly motivaci," řekl Zahradil Parlamentním listům. „(…) jde vlastně o leitmotiv, který se vinul vyjednáváním."

Na druhou stranu Velká Británie v zásadě nikdy neřekla, jaké alternativní řešení požaduje.

V Evropském parlamentu po květnových volbách podle europoslance posílí strany, které „mají jiný názor na podobu evropské integrace, než dosavadní hlavní proud reprezentovaný evropskými lidovci a evropskými socialisty především".

„Určitě proti tomu proudu vznikne silná opozice a na tom, jak bude silná, bude záležet, zda se jí podaří směřování Evropské unie korigovat, nebo jestli pojede dále v zajetých kolejích," domnívá se Zahradil.

Podle něj není nutné být vždy v jádru integračního procesu. Pokud se například Francie a Německo rozhodly pro těsnější spolupráci, sjednocení daní, armádního systému nebo společné vystupování v zahraniční politice, znamená to, že všechny země nemusí nutně skončit v tvrdém integračním jádru.

„To je věc, kterou spousta politiků naprosto mylně razí, a různí lidé typu Kalouska a podobně, že musíme jet v nejrychlejším pruhu a sedět u společného stolu a nesmíme skončit někde na periferii. Na to jsem v nadsázce použil tři bonmoty. Jeden je, že když někdo jede v nejrychlejším pruhu, často nabourá. Druhá, že když chce někdo za každou cenu sedět u společného stolu, může se mu stát, že se na onom stole jednou ocitne v podobě jednoho z chodů. A třetí je, že když se někomu nelíbí nebo má výhrady k bydlení na periferii, je dobré si uvědomit, že na periferii leckdy bývá klidněji a bezpečněji než v centru."

Dále pochválil působení Visegrádské čtyřky, která se dokázala konsolidovat nejen v otázce redistribuce migrantů, ale například i ve vztahu k Izraeli.

„Zaznamenal jsem, že premiéři zemí Visegrádské čtyřky budou společně zasedat v Izraeli v druhé polovině února. Chtějí tím dát najevo, že na rozdíl od celé řady jiných evropských zemí, kde je vztah k Izraeli velice vlažný a někde dokonce vysloveně negativní, tak střední Evropa a Visegrádská čtyřka má k Izraeli velice kladný vztah a hodlá ty vztahy rozvíjet," myslí si Zahradil.

Pokud se Francie a Německo chtějí více propojovat, tak pak podle něj neexistuje důvod, proč by V4 neměla usilovat o těsnější spolupráci.