Portál píše, že na danou věc upozorňují i různé světové organizace. Takových žen je totiž velké množství a často se neví, co s nimi dál. V Sýrii většinou takové ženy končí v detenčních zařízeních. V Iráku už však došlo na soud.

Podle reportérek bylo mnoho dívek odvlečeno násilím. Navíc spousta bojovníků přišla do Sýrie bojovat s tím, že budou mít k dispozici „levný sex".

„Vidina jednoduchého získání manželek, respektive spíš sexuálních otrokyň byl jeden z důvodů, proč Islámský stát byl tak úspěšný v rekrutování nových bojovníků. Protože tam přicházeli většinou mladí muži z Evropy, severu Afriky, Kavkazu, tradičních kmenových a klanových společenských uspořádání, ve kterých je poměrně dost těžké získat manželku," prozradila Lenka Klicperová, válečná reportérka.

České reportérky se do Sýrie vydaly sedmkrát a setkaly se s mnoha případy, kdy byly dívky uneseny a staly se z nich otrokyně. A výjimkou nebyly ani velmi mladé dívky. Narazily však i na případy, kdy dívku do otroctví prodala vlastní rodina.

V uprchlickém táboře se reportérky setkaly se Syřankou Radžou, kterou otec nejprve provdal za jednoho islamistu, poté ji rozvedl a prodal za cca 45 tisíc korun členovy hizby (tajná policie IS, pozn. red.). „Každý den mě bil, choval se ke mně jako k otrokyni," prozradila dívka, která nakonec skončila v táboře.

Klicperová a Kutilová píší, že otrokyně představuje pro džihádisty jakýsi majetek, s kterým si mohou dělat, co chtějí.

Dobrovolné otrokyně

Stále však existují i takové ženy, které se staly manželkami a otrokyněmi dobrovolně. Většina z nich je dnes ale v detenčních táborech či ve vězení. Tyto ženy zachytily kurdské bezpečnostní síly a umístily je mimo klasické uprchlické tábory.

„Manželky islamistů jsou vydělené do prostoru, který je vlastně stanovým vězením, obehnaným plotem, pečlivě střeženým. Nemohou vyjít ven, je to vězení pro ně i pro jejich děti. Kolik jich tam je, to se dá opravdu těžko odhadovat, protože přesná čísla Kurdové k dispozici nedali," cituje portál slova novinářky.

Sama však odhadla, že v Iráku by se jejich počet mohl pohybovat kolem 1400, a to i s dětmi. V Sýrii by jich pak mělo být více. A nikdo neví, co s nimi počít. Kurdové navíc tyto ženy musí živit. Na soud s nimi zde ale zatím nedošlo.

„Nikdo k nim nesmí, ony nesmí ven a v zásadě je nechce ani žádná z domovských zemí, odkud do Sýrie přišly. Samozřejmě představují bezpečnostní riziko, jsou to ženy, které jsou infiltrované ideologií Islámského státu, přenáší ji i na své děti, většina z nich má docela velký počet dětí. Pro každou zemi, která to řeší, je to neatraktivní, nechtějí je zpátky a říkají, ať si tam s nimi Kurdové poradí sami," tvrdí Klicperová.

Tuto informaci potvrdili i v Sýrii. Navíc zdroje dodávají, že se jim nedá věřit, jelikož před novináři ze sebe dělají oběti, ale ve skutečnosti jsou džihádistky.

„Nevíme, co s nimi. Mají vymyté mozky, nechtějí ani posílat děti do školy. Pro země svého původu jsou nebezpečné," uvedla Lamia Rašídová, šéfka zařízení.

Evropanky ženami džihádistů

Během svých cest narazily reportérky i na několik Evropanek. Setkaly se například s Linou z Německa či Sonjou z Itálie.

„Některé se bojí, některé se ani nechtějí vracet. Lina, Němka z Hamburku, vyloženě říká, že se vrátit nechce a byla by ráda, kdyby jí Kurdové poskytli nějakou možnost na normální sňatek a normální život v Kurdistánu. V severní Sýrii by ráda žila i nadále, pokud jí umožní rozvod. Její manžel padl do zajetí, je stále naživu a podle islámského práva je nadále právoplatně provdaná," uvedla reportérka.

Italka Sonja byla jednou z královen chálífátu. Svou lásku našla přes internet a do země se přijela provdat. Zjistila však, že její vyvolený je po smrti, a tak se provdala za téměř o 40 let staršího emíra.

„Islámský stát jsem milovala. Představovala jsem si, že budu žít spořádaný život muslimské ženy. Na videích, které nám ukazovali, vypadalo všechno tak ideálně a sladce," tvrdí žena, kterou ovlivnila promyšlená propaganda Islámského státu (*).

Soudy v Iráku a trest smrti

Jak již bylo zmiňováno výše, v Iráku probíhají s manželkami džihádistů soudy. A ty k nim nejsou moc přívětivé. Některé ženy jsou odsuzovány k vysokým trestům, jiné dokonce k doživotí či trestu smrti.

„Soudy budou probíhat dál. I Human Right Watch upozorňovala, že ženy jsou odsuzovány neprávem, protože jsou souzeny za zločiny, které spáchali jejich manželé. Je to velký problém, potřebujete důkazy a nemůžete někoho odsoudit na základě domněnky, že byl něčí manželkou, takže mohl něco páchat. A ty důkazy pro to, aby ty ženy byly skutečně odsouzeny, se shání velice těžko," připomněla Klicperová situaci v Iráku.

Portál podotýká, že o otrokyních džihádistů se české reportérky rozpovídaly ve své nové knize Ve válce, která má podtitul Příběhy obyčejných lidí z Iráku a Sýrie.

* IS — teroristická organizace zakázaná v Rusku