• Vybrat den

    Květen 2024
    Po Út St Čt So Ne


    PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

    Češi nejsou protiameričtí, ale očekávají, že se Amerika změní

    1-2-2019 Sputnik CZ 49 953 slov zprávy
     

    Navíc 76 % respondentů věří, že Spojené státy primárně spoléhají na své vlastní politické a ekonomické zájmy. Více než polovina (59%) si myslí, že Washington často ignoruje názor mezinárodního společenství.


    V komentáři pro Sputnik český sociolog a europoslanec Jan Keller uvedl, že Češi od Spojených států očekávají vyrovnanější zahraniční politiku.


    „Lidé u nás si velice dobře uvědomují, že pokud by křídlo jestřábů v USA převládlo, doplatila by na to v prvé řadě Evropa včetně naší země. Takže je to americké harašení zbraněmi rozhodně nijak neuklidňuje. Nejsou protiameričtí, spíše přejí Americe inteligentnější stratégy," řekl Keller.


    Jaké činy Trumpovy administrativy by teoreticky mohly způsobit rostoucí nespokojenost v České republice?


    Anti-čínská špionománie a ekonomické zájmy



    Spojené státy už několik let vyjadřují své znepokojení nad růstem hospodářské a politické moci Říše středu a usilují o zachování své vedoucí mezinárodní pozice. Trump je prvním moderním americkým prezidentem, který tak otevřeně vstoupil do konfrontace s Pekingem. Obchodní válka mezi oběma zeměmi má negativní dopad i na Českou republiku. Už všichni slyšeli o kauze společnosti Huawei. Zdá se, že na pozadí poklesu prodeje Apple pod záminkou boje s „čínskými špiony" se USA snaží zastavit růst popularity produktů čínské společnosti, stejně jako předstihnout Čínu v boji o vedoucí pozici v oblasti 5G. Má Česká republika zájem o podporu amerického tlaku na své konkurenty? Prezident Zeman chce jednoznačně rozvíjet vztahy s Čínou, o čemž svědčí jeho prohlášení a častá jednání se Si Ťin-pchingem. Je rovněž důležité poznamenat, že Čína už zápasí se Spojenými státy o pozici na trhu největšího obchodního partnera České republiky — Německa. Jestli EU svými kroky způsobí pokles intenzity spolupráce s Čínou, zasáhne to tempa hospodářského rozvoje samotné unie a následně logicky Česka. Totéž platí pro otázku energetické bezpečnosti Evropy.

    Trh je volný, ale ne pro každého


    Nedávno odhalené detaily tlaku USA na německé podniky kvůli projektu Severního proudu 2 ukazují zřejmou touhu Američanů jakýmkoliv způsobem dosáhnout svého cíle — vytlačit Rusko z evropského energetického trhu a zajistit svůj vlastní vývoz. Německá vláda odmítla plnit přání USA, takže americký velvyslanec v Německu rozesílá dopisy do největších německých společností, ve kterých hrozí a žádá o zrušení vztahů s Rusy. Česká republika, stejně jako většina zemí EU, je závislá na ruských dodávkách plynu. Ale je to tak děsivé? Nejen, že Rusko zcela plní své obchodní závazky, Němci to například uznali (přibližně 67 % podle průzkumu sociologického ústavu Forsa), ale samotné je závislé na evropské poptávce — většina ruského vývozu uhlovodíků jde do zemí EU. Kvůli situaci na Ukrajině Moskva nemůže zaručit nepřetržitost dodávek plynu, a proto hledá varianty a staví další exportní zařízení. Jde o pokus si „podřídit" EU, nebo to je naprosto pragmatické ekonomické rozhodnutí kvůli objektivní vzájemné závislosti.



    Pokud zůstaneme trochu déle u tématu hospodářství a obchodu, poznamenáváme, že Američané nejsou připraveni jít Bruselu vstříc v rámci dvoustranných vztahů. Připomeneme si zavedení v roce 2018 celních tarifů na dovoz z EU oceli (25 %) a hliníku (10 %). Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker označil tato opatření za neoprávněná. Zdá se, že idea volného a konkurenčního trhu se trochu zapotácela.

    Spojené státy zkrachovaly v demokratizaci Blízkého východu, nyní je to úkol Evropy


    Když mluvíme o Blízkém východě, je třeba zmínit Libyi, Sýrii a Írán. Ke vzniku libyjského problému nepřispěla Trumpova administrativa, byla to ta Obamova, jež v roce 2011 podpořila iniciativu „sesazení" Muammara Kaddáfího a demokratizaci libyjského státu. Výsledkem je, že země zažívá komplexní krizi, která vedla k absenci dohledu za uprchlíky, kteří zaplavují Evropu a vyvolávají rostoucí nespokojenost s migrační krizí. Pokud jde o Sýrii, než Rusko zahájilo vojenskou operaci v roce 2015, ani Spojené státy, ani jejich evropští spojenci neučinili rozhodné kroky proti zesílení teroristů, kteří byli původně považováni za opozici. Pravda se ukázala být drsnější: konflikt se zhoršil a způsobil masivní úprk uprchlíků do EU, který Turecko nějakým způsobem ovládá a souběžně využívá pro nátlak na Brusel, avšak v Libyi, jak již bylo řečeno, neexistuje žádná kontrola. Spojené státy nedokázaly prosadit demokracii na Blízkém východě, proč ji teď Evropané a Češi musí rozdávat doma?



    Kroky USA v Sýrii byly také riskantní v průběhu pokusů potrestat Bašára Asada za údajné používání chemických zbraní proti civilistům. V lednu 2016 vedoucí Organizace pro zákaz chemických zbraní Ahmet Üzümcü uvedl, že poslední z těchto zbraní hromadného ničení byly zlikvidovány v rámci dohody, které Spojené státy, Rusko a Sýrie dosáhly v roce 2014. Ale útoky proti syrským vládním silám ze strany Spojených států pokračovaly. V České republice to mírně řečeno nebylo úplně podpořeno.

    „Zastávám jednoznačný názor, že ozbrojený útok na jakoukoli zemi může být proveden pouze s mandátem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Jediná výjimka, kterou uznávám, je, když se jedná o ozbrojený útok na islámské teroristy, jako je tomu například v Afghánistánu. To samozřejmě není případ Sýrie," řekl prezident Zeman.


    Nezapomeňme i na postoj USA ohledně jaderné dohody s Íránem. Stručně situace vypadá následovně: nejprve Washington a Teherán dosáhly pokroků v jednáních, ale když se Američané rozhodli, že existuje hrozba jejich ekonomickým zájmům, jednostranně z uzavřené dohody vystoupili a schválili v roce 2018 nové sankce, což zase podkopalo hospodářské zájmy EU. Zejména Česká republika v porovnání s rokem 2017 ztratila čtvrtinu vývozu do Íránu. Nyní musí republika hledat způsoby, jak zachovat své zájmy v oblasti spolupráce s Íránem v atomové energetice a financování operací s touto zemí.


    Hrubý Trump


    Na závěr lze říct, že současná administrativa Bílého domu často ignoruje zájmy svých euroatlantických spojenců, a to sotva může získat jejich podporu. Přestože se procento českých občanů, kteří kritizují současnou mezinárodní politiku Washingtonu, výrazně nezvýšilo, je však možné sledovat určitou tendenci. A pokud Spojené státy budou i nadále pokračovat v téže sprosté zahraniční politice, pravděpodobně se tento trend zachová i v budoucnosti.


    Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


    Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj
    Nahoru ↑