Mimo jiné proto, že jsou psány dle pevných osnov, takže se jednotlivé roční výstupy hodně podobají jeden druhému. Když jsem pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, povšiml jsem si, že tyto každoroční elaboráty našich velvyslanectví o hostitelských zemích se v případech spořádaných evropských států občas lišily pouze letopočtem, jinak se tam opakovalo stále totéž několik let po sobě.

   

Přibližně podobně ve své podstatě vypadaly výroční zprávy Bezpečnostní informační služby. Vždy jsme se z nich dozvěděli, že Česká republika je rejdištěm ruských a čínských špionů, nikdy nechyběla zmínka o tom, že velvyslanectví Ruské federace má čtyřikrát více personálu než by mělo mít, a že jsou to všechno agenti tajných služeb pod diplomatickým krytím. Až ve výroční zprávě za rok 2017, zveřejněné v prosinci 2018 jsme se dozvěděli, že naši kontrarozvědčíci svůj boj s ruskými hybridními hrozbami chtějí vést důsledně, již na základních školách.

   

Zjistili totiž strašlivé bezpečnostní riziko – výuka dějepisu na českých školách nikdy nepřestala být ovlivňována sovětskou (!)propagandou. Totéž platí pro výuku češtiny, respektive české literatury v období národního obrození. A tu věčně živou sovětskou propagandu využívají Rusové pro své hybridní cíle. Domníval jsem se, že toto tvrzení v poznámkách pod čarou tam propašoval nějaký recesista, obdivovatel Járy da Cimrmana, jen mě trochu mátl citát z G. Orwella.

   

Z omylu mě vyvedl pan ministr školství Plaga, který se sešel s ředitelem BIS Koudelkou, aby závažné zjištění kontrarozvědčíků probrali a neprodleně zjednali nápravu. Dá se tedy předpokládat, že Bezpečnostní informační služba převezme do své kompetence i úkoly školní inspekce a možná bude prověřovat vyučující dějepisu a dějin literatury.

   

Sice to zní šíleně, ale v historii naší země by nešlo o nic nového. Tohle už tu totiž bylo před osmdesáti lety po německé okupaci za Protektorátu. Tehdy také začali tím, že nejprve z výuky odstranili některá nevhodná dějinná období, hlavně národní obrození, husitství, legionáře a První republiku. Nejen z historie, ale také z vyučování českého jazyka. Na konci roku 1941 pak ze školních osnov úplně zmizely jako ideologicky nevhodné nejen historie jako taková, ale kvůli národnímu obrození také výuka dějin literatury.

   

Dějepis se začal učit až od roku 1943, když učitelé absolvovali příslušné nacistické ideologické školení na kurzech v Berlíně. Nevím, zda pan ředitel Koudelka již navrhl panu ministrovi Plagovy pro tyto účely kapacitu školicího střediska BIS, ale časem k tomu nejspíš dojde, protože v Čechách se historie ráda opakuje. Zvláště její mimořádně odporné a bizarní epizody.

   

Mám totiž velmi nepříjemný pocit, že zpravodajci a pan ministr školství postupují ve své reformě vyučování dějepisu podle původního zadání, které o několik desetiletí později vtělil do svého varování George Orwell: „ ...nestudujeme historii, abychom znali minulost, ale abychom nalezli učitelku pro budoucnost a abychom ji uměli zajistit...“ (A. Hitler Mein Kampf, s.383). Výběr „nevhodných“ období českých dějin a literatury se totiž s tím protektorátním pozoruhodně shoduje.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)