Avšak 78 dní před „humanitární akcí" NATO pod krycím názvem Svazová síla, která byla zahájena 24. března 1999 bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, utrpěla Jugoslávie velké lidské ztráty — podle různých odhadů 1200 až 4000 lidí. Mezi zahynulými byli většinou civilní obyvatelé. 6 až 12 tisíc lidí bylo zraněno. Letecké útoky na území Jugoslávie se prováděly za použití kazetových pum a náloží s ochuzeným uranem. Materiální škoda činila podle různých odhadů 30 až 100 miliard dolarů, bylo zničeno velké množství průmyslových a infrastrukturních objektů, architektonických památek, chrámů a klášterů.

Albánský premiér Edi Rama shledal, že návrh kosovského předáka je skvělý nápad, označil bombardování za „historickou intervenci" a podotkl, že letos bude Albánie připomínat 10. výročí svého členství v NATO a že realizace jeho návrhu na otevření hranic mezi Albánií a Kosovem, s nímž přišel Rama ve svém novoročním poselství k občanům, se stane kulminací roku NATO.

Podplukovník srbské kontrarozvědky ve výslužbě Ljuban Karan Sputnikuvysvětlil, že Albánci mají všechny důvody k tomu, aby byli NATO vděční, protože díky NATO získali možnost uskutečnit své plány odporující rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která zaručuje územní celistvost Srbska.

„Všechny dosud vytvářené mezinárodní mise zneužívaly svých pravomocí a poškozovaly zájmy srbského národa. Každý právní akt schvalovaný v Kosovu, který má napomáhat nastolení míru a zajištění normálního soužití národů v Kosovu, se vykládá proti Srbům," podotýká.

Karan připomíná, že posledním v této řadě protisrbských akcí se stalo formování kosovské armády, které bylo zákonodárně zakotveno 14. prosince minulého roku za podpory mezinárodní mise NATO v Kosovu KFOR. Podle jeho slov, dodáme-li k tomu vyhlášené otevření hranic s Albánií, se všechno stává naprosto jasné.

„NATO otevřeně podporuje Albánce, protože očekává, že budou naprosto spolehliví a poslušní a že zabezpečí spolehlivé nástupiště pro jakékoli budoucí vojenské operace a iniciativy aliance," podotýká Karan a zdůrazňuje, že odvěká touha Albánců po sjednocení a potřeby západního světa na Balkánu se shodují.

„NATO, USA a Velká Británie se snaží uhájit své zájmy na cizí účet. Aby měla záruky stability vlastních pozic v regionu a byla si jista tím, že Albánci zůstanou i nadále její spolehlivou oporou, musí aliance uspokojovat také jejich potřeby na úkor Srbska a srbského lidu," vysvětluje bývalý kontrarozvědčík.

Brankica Ristič