![]() |
| Karel Sýs |
Nejrafinovaněji však bolševici znásilňovali uměleckou elitu. Byla podplácena tituly zasloužilý a národní umělec, na něž mistři kultury museli stát dlouhou frontu. Bytostní frakmani byli přinuceni hrát role pohraničníků, majorů, lektorů marxleninismu, mnohé přítelkyně pana ministra byly donuceny stát za pultem či zpívat budovatelské písně. Jen tu a tam jim všemocní funkcionáři přidělili role třeba pyšné princezny či jiné feudální vykopávky.
Leč vraťme se k shora uvedené soutěží: „Letos si připomeneme 30. výročí sametové revoluce a jak víme, některým umělcům bylo – ať už po ‚osmašedesátém‘ či později – zakázáno vystupovat a až po revoluci jsme opět mohli slýchat jejich písničky. Každé kolo letošní Křížovkářské kvalifikační soutěže bude věnováno jednomu zpěvákovi, zpěvačce či skupině a pod tajenkovými výrazy najdete pár titulů z jejich tvorby.“
Jistě bychom mohli redakci vytknout, že dělí historii na před a po roce 1968, vždyť komunisté dusili národ před i po. Chápeme to však jako rozumnou taktiku, neboť pak bychom museli spílat třeba i takovým hrušínským, růžkům, bohdalkám a spol., což by mohlo vzbudit zbytečné otázky všudypřítomných rejpalů.
Tož máme se na co těšit a soudruhům, pardon pánům z Křížovky a hádanky přejeme hojnost materiálu.
Silně to připomíná tiskovou akci po atentátu na Heydricha, kdy všechny noviny musely povinně vyjít v černém a kdy byl v jednom časopisu narychlo umístěn na první stranu portrét zastupujícího říšského protektora pod titulem „Radost ze života“.
Jsme zvědavi, jestli Křížovka a hádanka náhodou nepředběhla vzorný reklamní magazín Českých drah, který se zostouzení bývalého režimu věnuje jubileum nejubileum.
A proto končíme pozdravem, který právě přichází do kurzu: „Na stráž! Světovou válku uhájíme!“