Den dvanáctý: Alupka - hory Děmerdži, pomník československým trolejbusům v Angarském sedle, Údolí duchů (Долина привидений), vrchol Alenga (slovenský Súlov) - Rybačje (polokemp)
Cestopis o Krymu zaujal některé naše anonymní trolly natolik, že se nemohou odtrhnout, ale současně naříkají, že už jsou unaveni, že trpí a nechtějí další pokračování. Pro ně jedna rada, na kterou asi sami nemohou přijít: Vůbec nový příspěvek neotvírejte a pusťte si raději ČT. Vidíte, ta nejgeniálnější řešení bývají tak jednoduchá! Ale do diskuse něčím přispějte, bylo by mi smutno, kdybyste nás opustili docela. Člověk se při čtení vašich "mouder" zasměje! Do písmen zhmotněná lidská hloupost, malost, zbabělost, nenávist. Bože, kam až se dá klesnout. Rusové říkají: "Mysleli jsme, že už hlouběji klesnout nelze a vtom někdo zespoda zaklepal"...
Opouštíme kemp Bělaja Rus v Alupce, který nám byl dobrým zázemím 3 noci. Vlastně jsme sem jezdili jen přespat a měli tu odložené věci. Pro tento účel je to asi ideální místo pro šetřivce, jako jsme my. Vše tu jakž takž funguje, sprchy, sociálky (záchody turecké), vybavená kuchyňka, chatičky s ledničkou, pračka, myčka aut). Na krymských plážích a v kempech jsou hojně a volně k použití jednoduché "mangaly" (мангал - gril). Stačí mít dřevěné uhlí (všude ho nabízejí), jehly a maso a můžete šašlikovat do aleluja. Lidé to plnou měrou využívají, nikde mangaly nezahálely. Mám pocit, že v kufru každého ruského auta se najde pytel uhlí a jehly. Zde info o šašlik (шашлык) a tady stručný a jasný přehled o ruské kuchyni. Je tam také info o "kvasu", o kterém jsem psal minule a který jsem upíjel z pětilitrovky ve druhé polovině "expedice". Také o šašliku, o tradičních ruských polévkách...
Zdálo se mi, že kemp vznikl z ubytoven dělníků, kteří stavěli a nedostavěli velký hotel v sousedství, ale asi to jen budí takový dojem. V kempu nelze postavit stany, není pro ně místo, je to asfaltové parkoviště, unimobuňky a pak už stráň k moři. Na pláž se ale přímo z kempu nelze dostat a okolo je to daleko. Tedy opravdu jen přespávací kemp pro celodenní výpady do okolí. A tam je co objevovat, ať vyrazíte kterýmkoli směrem. Kemp byl plně obsazen, my jsme díky Alence měli tip v předstihu a telefonicky jsme si rezervovali jediné dvě volné chatičky. Kemp v Alupce je také typu "nostalgie", ale víc připomíná "nekonečné provizorium". Myslím, že za 5 let už ho tam nenajdete, buldozer ho shrábne a bude nový. Nám ale udělal dobrou službu za minimální cenu. Platili jsme 350 rublů (asi 130 Kč) za osobu a noc. Odkaz na stránku kempu je v prvním odstavci, tady skočíte rovnou na fotogalerii.
Odjíždíme z kempu, aniž bychom využili zdejší myčku aut. Váhal jsem, nechtěl jsem dělat ostudu s naší zaprášenou Ladičkou, ale udělal jsem dobře. Zkoušku "blátem" a brodění má teprve před sebou.
Jedeme do hor "Děmerdži" a já se těším, protože jsem viděl videa a vím, jak vypadá "Údolí duchů". Zbytek výpravy to neví a tak se moc netěší, únava a lenivost dělají své. Dnes to nebude o šatičkách a zmrzlinách, ale o pohybu!
Inspirativní videa s Údolím duchů (ušetříte čas přehráváním dvojnásobnou rychlostí):
Projeli jsme okrajem Alušty (zítra tu máme druhé rande s Alenkou) a odbočujeme od moře, směr Simferopol. Tudy jezdí nejdelší trolejbusová linka světa Jalta - Simferopol, 96 km! Ale já jsem úplně zapomněl, že v Angarském sedle je památník československému trolejbusu "Škoda" a do sedla jsem nedojel, odbočili jsme o necelých 5 km dřív. To mě mrzí, chtěl jsem vzdát poctu našemu výrobku, který se tady těšil velké oblibě.
Poprvé jsem se dověděl o trolejbusu z videa Olega a Olega (YT kanál Krym udivljajet), když po tůře v horách Děmerdži odpočívali přímo pod škodováckým znakem
Převezeno více jak 20 milionů cestujících, rok výroby 1972, najeto 1,9 milionu km
Když jsem jimi jezdil, neuvědomoval jsem si, jak jsou krásné
Angarskij pereval a v něm pomník československým trolejbusům
Odbočujeme na Lavandu (Levandule) a tady se ptám na koňské farmě jednoho dědečka, kudy je nejlépe jít do Doliny duchů. Prý máme dojet až do vesnice Lučistoje, tam doleva a dojet do místa, kde budou stát "vaziki". Děkuji a cestou k autu přemýšlím, co jsou "vaziki". Mám to a jsem na sebe pyšný: jsou to "uaziki" (dědeček neměl zuby) a tedy auta vyrobená v UAZ (Uljanovský automobilový závod). Jedeme tam, na jedničku zdoláváme ostré stoupání, parkujeme na hranici převrácení. Hurá do hor. Cestou z Lavandy do Lučistoje poprvé dobře vidíme Kateřinu II. Velikou (Kateřina II. Veliká, 1729 - 1796), teď ještě Maličkou.
Děmerdži, Dolina duchů, Kateřina II., hora Alenga
Více se otevírá pohled do Doliny duchů
Už tušíte, kde je Kateřina II.? Půjdeme se k ní podívat.
Toto je vchod do Doliny duchů, ale my jsme díky navigaci dědečka od koní a jeho "vazikům" parkovali ve výhodnějším místě, přímo pod údolím (víc vpravo a výš), screen z YT videa
Nástup do Doliny, přemisťujeme se "indiánským pochodem a během" neboli osvědčenou formou "běžecké turistiky"
Asi v polovině stoupání údolím je dobré odbočit vpravo a vyjít z lesa na tuto polanu. Tady se naše výprava nechtíc rozdělila, já jsem strašně zuřil a dodnes se dohadujeme, jestli jsem se ztratil já nebo oni. Tehdy jsem plamennou diskusi ukončil tím, že skupina se nikdy nesmí trhnout od svého velitele a velitelem jsem já (a musím vás pochválit, vybrali jste dobře...)
První místo krásných výhledů
Děmerdži, Dolina duchů. Chvilkami jsem si připadal jako na slovenském Súlově, některá místečka ho vzdáleně připomínají.
Pravda, pod Súlovem není moře
Dolina duchů, běžecká turistika
Kateřina II. Veliká, teď už veliká
Kdo bude první na vrcholu Alenga (1 193 m)? Dole u moře Alušta, vpravo nahoře hora Medvěd (Míše leží na břiše a pije z moře, pod Medvědem leží tábor Artek)
Vrcholové plato Alengy
Alenga 1 193 m
Na vršku to fučelo
Rozhled z Alengy k SV, hory Děmerdži by chtělo někdy projít
Alenga je jen takový první strážný vrcholek v Jižním Děmerdži, hory pak pokračují a v nadmořské výšce 1 200 m lze putovat dál asi 30 km
Hory a moře, ideální krymská kombinace
Verča nedala jinak, musel jsem ji vyfotit. Hned se mi vybavila jedna fotka ze slovenského Súlova, hned ji vyhrabu
Pozor! To není Krym a Dolina duchů, ale Súlov, rok 2015
Slovenský Súlov je nádherný a kdo ho nezná, bude překvapen. Zde Skalní brána. Jako motivaci k výletu na Súlov si dovolím připojit ještě pár fotek:
Súlov, Slovenská republika
Súlov, Slovenská republika, Súlovský hrad
Súlov, Slovenská republika
Zpět na Krym. Optimální zkratkou sbíháme od Kateřiny II. Veliké direttissimou do vesničky Lučistoje.
Neodpustím si info, že v Dolině duchů se v roce 1966 natáčel dnes už kultovní sovětský film "Kavkazskaja plennica" (Ukradená nevěsta). Místní cestovky nabízejí prohlídku míst, kde se film odehrává. Pro zájemce dám do rozšiřujícího učiva pěkné video, ve kterém jsou ukázky z filmu a místa v Dolině duchů. Mám takový mlhavý dojem, že film byl za dávných časů k vidění i u nás.
Kousek od auta, na okraji Lučistého, je pramen vynikající ledové vody. Sedí u něho stařenka a prodává kytice levandule. Bereme vodu do lahví a lijeme si ji i za krk, abychom se zchladili. Povídáme s babičkou, kradmo si ji prohlížím a získávám pocit, že v mládí si povídala s Kateřinou II. Říká, že voda z pramene prodlužuje život... Koupili jsme levanduli a ta nám provoní auto ve zbytku dní na Krymu. Postupně se bude rozpadat až bude úplně všude.
Od Vasilije mám tip na kemp v Malorečenskoje, jedeme tam. Cesta skýtá nádherné pohledy na moře i do hor. "Támhle jsme před chvilkou utíkali!"
Kemp jsme našli, zazvonili u brány, přišel pán, vůbec se netvářil nadšeně, že jsme přijeli, říká, že má plno a že na dvě noci stejně nebere (minimum je prý týden). Docela překvápko. Po návratu domů jsem si kemp našel na internetu. Třeba byste měli větší štěstí, vypadá to na dobré místo, proto přidávám odkaz. Kemp U džokera, případně hledat: уджокера.рф
V mapě je blízko kemp v Rybačje, jedeme tam. Na kraji Malorečenského stojí Kostel - maják sv. Nikolaje (muzeum mořských katastrof). Zapadá slunce, fotím. Už mají zavřeno.
Kostel - maják sv. Nikolaj, muzeum mořských katastrof
Kemp v Rybačje je takový kemp - nekemp. Platí se tu symbolická cena za symbolický pocit, že jste v kempu. Občas teče voda a jsou tu špinavé turecké záchody, jinak vlastně nic. Ale lidí je tu plno, našli jsme místa pro stan, autem se k němu ale nedalo dojet. Zajímavá kamínková pláž. Vlny jdou šikmo ke břehu. V Rybačje plno stánků s občerstvením a restaurací. Noční život v plném proudu, i my jsme se stali jeho součástí. S Verčou jsme si dali k půlnoční večeři "plov" a já si potvrzuji, že je to vlastně naše rizoto. Jestli bude kemp v Rybačje za pět let vypadat stejně, pak to znamená, že něco není v pořádku. Tak se "okupanti" snažte!
Rozšiřující učivo: Kde se natáčel film "Kavkazskaja plennica", první část je o Dolině duchů a druhá o Aj-Petri, kde se také natáčelo (závěrečná honička):
Dolinou duchů na seznamovských mapách vede cyklotrasa. Pokud rádi nosíte kolo na rameně nebo metáte kozelce do propasti, pak je to trasa právě pro vás. Ostatním ji jednoznačně nedoporučuji, je to nesmysl.
Cyklotrasa Dolinou duchů, ale i ta jihovýchodně od ní, je nesmysl. Nenechte se nachytat. (zdroj: Seznam Mapy)
Více o Kostelu - majáku sv. Nikolaje je ve videu od 11:15 do 12:55, pak pokračuje info o rekonstruovaném Arteku a dál už video asi znáte (paláce Krymu, začátek videa Krymský most, Kerč):
Případně ještě videa o Děmerdži a Dolině duchů:
A pro zájemce ještě pár obrázků ze slovenského Súlova, který pro vás může být tréninkem na Dolinu duchů, kterou mi hodně připomíná (z roku 2001, foto Ďouba):
Zdroj
