Někteří novináři volali na tiskový úřad diecéze Assisi a dotazovali se na tuto událost a obdrželi tuto odpověď: „Ne, diecéze s ní nemá nic společného“. Když novináři poukazovali na to, že diecézní webové stránky představily článek v novinkách, který tuto událost propaguje, oficiální představitel tiskového úřadu opět odpověděl: „Ne, vlastně … ne. Krátce řečeno, nevíme, proč to bylo na diecézním webu.“ Jak hlásí zpravodajové, několik hodin po tomto telefonátu článek z webu zmizel. Výše můžete vidět printscreen onoho článku z diecézního webu.

V rozhovoru s Radiem Gubbio P. Gianni Giacomelli řekl: „Myslím si, že setkávání je vždy důležité… má svou vlastní přirozenou hodnotu. Bez setkávání se lidé nemohou konfrontovat, nemohou pochopit, na které straně jsou; dokonce ani nemohou pochopit, kdo jsou. Proto mám zájem se setkávat na blízko i na dálku, přesto však setkávat.“

Další veřejná konference

Zatímco jsem psala tuto analýzu, nastal další vývoj tohoto „dialogu“. 3. listopadu 2018 tatáž zednářská skupina (VOI) zorganizovala další veřejnou konferenci pod názvem „Vztah mezi Církví a zednářstvím“, konanou tentokrát v Mateře v Itálii v Palazzo Vicecontedi.

P. Renner tlumočí pozdravy arcibiskupa Pina Caiazzo

Hovořit byl pozván další kněz, P. Paolo Renner, ředitel Institutu náboženské vědy v Bolzanu. Tentokrát P. Paolo Renner skutečně předal pozdravy od arcibiskupa Pina Caiazza z diecéze Materna-Irsina. Nyní se tedy jasně posouváme od nevyslovené k přímo vyjádřené podpoře.

V rozhovoru s Rádiem del Mezzogiorno se reportér zeptal na historický kontext toho, kdy se vztahy mezi Církví a zednářstvím zlepšily. P. Renner odpověděl: „Nastalo to, když již Církev neměla světskou moc jako v minulosti. Proto měla méně politické zájmy a byla více na straně člověka spíše než na straně té či oné formy moci či bohatství. Zároveň i svobodné zednářství dalo stranou své protiklerikální postoje, jež pro něj kdysi byly tak silně charakteristické. Slyším mnoho kritiky, když mluvím se zednáři, myslím si však, že se musíme učit od papeže Františka, když říká, že musíme být normální a hovořit a mít vztahy s každým, protože z toho vždy vzejde něco dobrého.“ (italský text zde)

Vezmeme-li v potaz všechna tato fakta, uvědomíme si, že proběhla dvě veřejná a společná setkání, jež vybízejí k „dialogu“ mezi zednáři a katolíky, a obě měla schválení místních prelátů.

Co si mají katolíci o těchto „setkáních“ myslet? Když vezmeme v úvahu, že Kodex kanonického práva Jana Pavla II. z roku 1983 zrušil exkomunikaci katolíků, kteří se stali zednáři, nemělo by to překvapit. Po Druhém vatikánském koncilu koncilní církev učinila mnoho veřejných projevů tolerance a přátelství vůči zednářskému establishmentu, nejen skrze své papeže, ale také skrze jiné členy její viditelné hierarchie (zde, zde, zde).

Aby progresivisté povzbudili věřící, aby jednali v souladu s těmito iniciativami, využívají pozitivní termíny jako jsou „kultura“, „budování mostů“, „dialog“ a „setkávání“. Bohužel katolíci si již zvykli přijímat tyto iniciativy, protože progresivismus je indoktrinoval, aby tolerovali omyl a zlo, a aby nenáviděli dřívější bojovnost katolické Církve vůči svým nepřátelům. Navazuje to na mentalitu aggiornamenta, která byla v Církvi zavedena od Druhého vatikánského koncilu.

Tyto veřejné zednářsko-katolické konference dialogu jsou jistě pouze prvními z mnoha takových „setkávání“ mezi koncilní církví a jejími novými zednářskými přáteli.

Člověk dumá nad tím, co bude následovat? Budeme mít společnou zednářsko-katolickou deklaraci, jako byla luteránsko-katolickáaugšpurská dohoda? Nebo vztyčení zednářského pomníku ve Vatikánu jako to papež František udělal se sochou Luthera? Nebo začnou koncilní papeži nosit zednářské symboly? Nevíme, kam to povede, ani jak dlouho to bude trvat. Jen jediná věc je jistá: Musíme vzdorovat, být bdělí a odsuzovat to, co je proti dvoutisícileté nauce katolické Církve.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof