Děje se to proto, že liberalismus, který se kdysi pokládal za „středopravý“ (na rozdíl od „středolevé“ sociální demokracie), se posunul do „středoleva“ a konzervatismus (kdysi „klasická pravice“) se posunul na „středopravé“ místo liberalismu. Sociální demokracii (v případě Británie „Labour“) to vyšouplo na extrémní levici.

Klasický konzervatismus zůstal, kde byl, takže se v kontextu celého doleva posunutého spektra stal pravicí „extrémní“, též přezdívanou pravice „populistická“. A protože nikdo nechce být označován za extrémistu, zůstalo jich tam málo. Jestli vám to není hned jasné a potřebujete nad tím trochu přemýšlet, dejte si tady pauzu.

Tím zbylým pravicovým málem se po Cameronově vyhlášení „liberálního konzervatismu“ stala Strana nezávislosti Spojeného království UKIP, s předsedajícím elokventním a zábavným anti-eurounijním řečníkem europoslancem Nigelem Faragem. Ten stranu dotáhl na nejpočetnější britské zastoupení v europarlamentě, ale bez znatelné přítomnosti v parlamentě domácím.

Our Nation čili Náš národ

Po úspěšném referendu o vystoupení z EU pokládal svůj úkol za splněný, z předsednictví odstoupil, odevzdal jednání o brexitu do rukou konzervativců a stal se mediální hvězdou. Následovaly tři volby a tři demise předsedů, z nichž jeden byl označen za rasistu, když si jeho milenka, též členka UKIP, udělala rasisticky vnímanou srandu z Meghan, tehdy ještě jen snoubenky prince Harryho.

Pak si po demisi založil další stranu, zřejmě ještě nacionalističtější než UKIP, neboť ji nazval Our Nation, čili Náš národ. Předsednictví v únoru 2018 převzal europoslanec Gerard Batten. Ten stranu obohatil – s pomocí spolustraníka lorda Pearsona – novým námětem. Totiž kritikou multikulturalismu a tím nevyhnutelně i islamizace.

Do té doby byla Británie poslední evropskou zemí bez mainstreamové antiislamizační strany. V tu ji Batten proměnil letos v listopadu jmenováním lidového internetového reportéra Tommyho Robinsona poradcem pro témata související s islamizací a muslimským gangovým znásilňováním nezletilých Angličanek, na něž je Robinson nejinformovanějším odborníkem. Ale protože je z dělnické třídy a mluví s dělnickým akcentem města Luton, nemají ho rádi intelektuálové, politici a média, včetně pravicových a třeba i islamokritických, a rádi ho označují slovem thug znamenajícím něco mezi gaunerem a hrdlořezem.

Jako supi na mršinu

Vysloužil si světovou popularitu, když byl letos v létě zatčen, během několika hodin odsouzen bez právního zástupce, okamžitě převezen do věznice plné vzteklých muslimů a po několika týdnech propuštěn, když vyšší soud rozhodl, že onen nižší soud s ním zacházel protiprávně.

Battenův UKIP tím získal podporu okrajových islamo-kritických straniček jako Britain First, LibertyGB a hnutí English Defence Laegue (EDL), jejímž byl Tommy Robinson zakladatelem. Ale ztratil Nigela Farage a několik dalších útlocitnějších členů, kteří ze strany vystoupili a označili ji za „extrémistickou“. A vytvořili tak zábavný paradox: „extrémisté“ (jak Farageovi přezdívají někteří konzervativci) nadávající jiným extrémistům do „extrémistů“.

Mezitím vře rozkol v Konzervativní straně, jejíž početná část označuje premiérku Mayovou ze zrádkyni za její brexit-nebrexit. Další početná část nadává Borisi Johnsonovi do „extrémistů“ a „islamofobů“ za vtipkování na adresu muslimek zahalených do „poštovních schránek“. Někteří mluví o odcházení ze strany, druzí o vylučování druhých, jiní o zakládaní dalších stran, pro Johnsona žádají povinné školení „diverzity“.

Za dveřmi se už chechtá labouristická strana, z níž se za Corbynova předsednictví stalo hnízdo marxistů, trockistů, antisemitů a fanoušků islámského terorismu. A slétají se na konzervativce jako supi na mršinu.