Otec rodiny píše papeži

 

S.S. Papa J.M. Bergoglio,

Casa Santa Marta

00120 Città del Vaticano

13. prosince 2018

 

Jsem otcem rodiny a dnes, v den, kdy církev svatá oslavuje sv. Kolumbána, musím podat svědectví, že svým působením přinášíš zkázu církvi, rodině a lidstvu.

Proto především se na tebe neobracím jménem, které sis dal, protože nejsi vlídný anděl, který by se chtěl zjevit, ale jsi prostoupen falešnou ideologií, která je příčinou této zhouby.

Ústředním bodem je rodina.

Kardinál Comastri v homilii, kterou pronesl letos o svátku svaté Anny ve Vatikánu, mluvil o ďábelském projektu zničit rodinu a připomněl přitom básníka Eugenia Montale, pozvaného na obřad, který připomínal 25. výročí svržení atomových bomb za druhé světové války, a prohlásil, že ve svědomí pociťuje povinnost upozornit, že explodovala atomová bomba rodiny, která způsobila více obětí než ty v Hirošimě a Nagasaki a že tuto bombu instalovaly sdělovací prostředky falešnými modely života.

Můžeme dnes všude spatřit lidské trosky po této atomové bombě, které nezadržitelnou řetězovou reakcí ustavičně produkuje, a mému svědomí nedává klid skutečnost, že tato bomba explodovala také v srdci církve, právě skrze tvou ruku v letech narůstajícího „dýmu“, o němž mluvil papež Pavel VI.

Neboť dým z koncilu „šedesát osm“ přivedl církev do žalostného stavu a nadchází hodina, že generace, která vyrůstala v té době, je z velké části jím otrávena, zvláště hierarchické špičky s tebou na jejich absolutním vrcholu.

Neboť onen koncil nebyl ostnem, který podnítil církev, jak mylně tvrdil kardinál Martini (další exponent této generace), nýbrž byl hrotem, který ji proděravěl, proto je nyní poseta strašnými skandály, které se v posledních měsících vynořují v celé své šíři, takže se stala spíše pseudovědecko-politickou organizací, která v honbě za vlastním přijetím zradila sama sebe, a především zradila evangelium, rozprodává z milosrdenství tuto zradu a přivádí lidi do zkázy skrze přesvědčivou vidinu iluzorního psychologicky utišujícího preparátu. (...)

Bohatství vždy vedlo ke zkáze (dokládá to pád římského impéria): Příčinou všeho zla je totiž zaslepený pocit bezpečí jakožto plod prosperity, píše svatý Kolumbán v dopise papeži Bonifáci IV., a tento dopis dnes nabývá zvláštní prorocký charakter skrze tvé dílo, ale o tom později. „Tvoje“ církev se dnes pachtí za nejbláznivějšími módami, místo aby hlásala Ježíšovo evangelium (a především vychovávala lidi k nezměřitelné kráse manželství a rodiny, tak jak to Bůh chtěl, nekonečně lepší (i když to stojí oběti), než všechny iluzorní rozkoše, často perverzní, jaké společnost nabízí.

Jenom slepý to může popírat

Ale můj dobrý Bůh mě neučinil slepcem a moje svědomí mi ukládá uvést, že jsi plně potvrdil vlastní nenapravitelnost a nezodpovědnost při nepřiměřené přípravě osob na manželství, která by se neměla zabývat byrokratickými záležitostmi, jak je to v módě, ale radikální skutečností, že je tolik údů v církvi, které vůbec nemají pojem o tom, co je to manželství, protože ztratily pravou víru a nechaly se zkazit světem (především prostřednictvím masmédií, světem, proti kterému by měli bojovat ze všech sil, především pro jeho nelidskost, s jakou bourá rodiny a infiltruje podlou ideologii genderu, vrchol šílenství naší doby, která ničí děti už od malička.

Postačí uvést dvě skutečnosti:

1. Směrnice, které vyvodili na začátku tohoto roku biskupové v Emilia Romagna z Amoris laetitia.

Už je ten fakt, že jsou to směrnice lokální, jak říká dlouhá propastně bludná exhortace, která hluboce rozděluje církev, ve které zneužívají tvoji dvojznačnou a zmatenou exhortaci, v níž se tvrdí, že rozvedení v novém svazku mohou přijímat Eucharistii, i když udržují cizoložné sexuální styky, protože tyto styky jsou prý potřebné (a toto hodnocení je delegováno „internímu fóru“ tj. v podstatě osobnímu úsudku zainteresovaných osob), aby nevystavovali riziku své nové spojení, a tím dobro dětí. Slyšel někdo někdy směšnější a podlejší výzvu? Nenacházím jiná slova, jak kvalifikovat tento absurdní pokus zapojovat domnělé dobro dětí do holé otázky sexu. Co by tomu řekl oplakávaný arcibiskup boloňský kardinál Caffarra? Jeho přičinlivý, tebou jmenovaný nástupce a další biskupové z Emilia Romagna čekali jen pár měsíců po jeho smrti, aby zplodili směrnice, se kterými by on nikdy nesouhlasil. A ty, papeži, to mlčky schvaluješ. K tomu tedy směřovala tvoje exhortace s onou poznámkou zakamuflovanou řekou zbytečných a neužitečných slov. A právě tento způsob postupu dokazuje zbloudilost tvého díla. Tímto způsobem jsi mezi jiným naboural hned tři svátosti: manželství, zpověď a Eucharistii.

Zpověď a Eucharistie (tu poslední jsi nakonec potřísnil smutnou epizodou „interkomunia“ s protestanty, ve které jsi neuvěřitelně odmítl uplatnit základní úkol papeže, totiž učinit jasno; místo toho jsi vytvořil velký zmatek, tím, jak sis i zde pohrával s dvojznačnými slovy, matením faktů, což posloužilo jako souhlas německým biskupům, aby si dále vykračovali svou cestou.

2. Infiltrace modloslužby homosexuality do církve

(druhá strana skandálů a polemik, které řádí v posledních měsících, s nimiž souvisí tvoje mlčení a tvoje vyčkávání, tak nesnesitelné a překračující všechny meze), zvláště na světovém setkání rodin v Dublinu, propagačně předznamenaném obrazy tzv. „rodiny LGBT“ s jejich barvami (úplně jako na nějaké gay pride), jež pak byly urychleně stahovány. Při té příležitosti se tvrdošíjně prosadil (přes všechny protesty a petice) jezuita Martin, kterého sis jmenoval vatikánským poradcem, a který nemá odvahu říct otevřeně, že je nakloněn homosexuálním vztahům, a skrývá se za lavinou nabubřelých diskuzí a volá po mostech, které nikdy nemohou být postaveny, protože se zakládají na lži a zřítily by se dříve, než by byly postaveny. Co by tomu řekl Jan Pavel II., zakladatel světových setkání rodin? Ale ty i zde se osvědčuješ jako vytrvale mlčenlivý. (...)

Toužím nyní vyjádřit svou vděčnost a úctu k arcibiskupovi Carlo Maria Viganò za jeho odvážnou žalobu na nejtěžší zla, jaká zachvátila vrchol církve; postavil tě tváří v tvář odpovědnosti, zatímco ty ses v tomto případě omezil jen na dráždění svých novinářských přátel, aby tě podněcovali k nesnášenlivému mlčení, ve kterém se chceš ztotožnit s Ježíšem, který prochází mlčky mezi svými žalobci, a zneužíváš své homilie k tomu, abys záludným způsobem vystřeloval „povznášející“ poselství na adresu ‚velkého žalobce‘, přičemž tím velkým žalobcem jsi právě ty, který obviňuješ Ježíše, že se zmýlil, a troufáš si nahrazovat jeho evangelium svou falešnou ideologií. A připomenu zde jinou pasáž z homilie kardinála Comastriho uvedeného v úvodu tohoto dopisu: připomíná, že ten, kdo si namlouvá, že všemu rozumí lépe než Bůh, měl by si být vědom, že bojovat proti rodině znamená totéž jako sloužit ďáblu.

Případ dubií k Amoris laetitia je jednoznačný: tvé mlčení k záležitosti je přímo ohlušující a leží na tobě jako hora, protože teatrálně odmítáš svůj specifický úkol papeže a chceš si zachovat svoji dvojznačnost jako odůvodněnou obranu své falešné ideologie, díky které mohou vznikat obojaké pokyny biskupů jako v Emilia Romagna.

Je to přesně tak, jak to napsal Chesterton v knize Eugenetica a jiné choroby: zlovždy čerpá prospěch z dvojznačnosti.

Volám zde za svědka tohoto mimořádně prorockého spisovatele, protože nejlépe odhaluje, že tvoje jednání není katolické.

Začneme od dvou výše uvedených citátů, tj. od tvé štěrbiny ve prospěch rozvedených a sezdaných, a tedy ve prospěch rozvodu a cizoložství.

Chesterton konvertoval ke katolicismu z anglikánství

V knize zvané Moje konverze vypráví o šesti rozdílných událostech, které ho přivedly k tomu, aby se stal katolíkem. Jedna z nich je právě skutečnost, že anglikánská církev otevřela možnost rozvodu.

Je to totiž kniha, která se dnes jeví jako mimořádně prorocká, protože se v ní zdůrazňuje, že katolická církev velmi dobře znala lidskou slabost pramenící z dědičného hříchu, a proto byla velmi rozhodná a dogmatická ve věci sexuální a rodinné morálky, a měla pravdu, když v rámci své péče odmítala veškeré výjimky, „zatímco svět výjimky připouštěl a výjimky se staly pravidlem“. To mi připomíná mimo jiné, jak snadné je předvídat, co se stane s pokyny biskupů z Emilia Romagna (a jinými jim podobnými). (…)

V knize „Pověra o rozvodu“ Chesterton jasně rozebírá, jak rozvod radikálně změní samotnou podstatu manželství, rozvíjí neúprosnou analýzu o politicko-sociálním vývoji rozvodu s velmi hlubokými úvahami, o kterých by se mělo v církvi rozjímat. Co píše Chesterton, je dnes neúprosným soudem nad tvojí štěrbinou, otevřenou v Amoris laetitia, že otevřením možnosti rozvodu se psychologická podstata manželství změnila: z mramoru se stal led, a led roztál s překvapující rychlostí.

Vezměme si nyní druhý z dříve uvedených faktů: infiltrace modloslužby homosexuality do církve (je evidentní, že také po tomto „otevření“ bude následovat schéma již schválené na synodách o rodině a v Amoris laetitia pro rozvod a cizoložství, a konečně závěrečný dokument synodu o mládeži, který položil druhý kámen mozaiky v tom smyslu, jak rychle jsi ho připojil svou exhortací, pak přišly směrnice a pak aplikační praxe. (...)

Na závěr:

Připuštění rozvodu a cizoložství, třeba jen (alespoň v teorii) jako výjimky, je princip, který odlišuje anglikánskou církev od církve katolické (jen ona zavrhla i výjimky a Chesterton vysvětluje, že tento rozdíl ho přivedl ke katolicismu). Je přirozené, že jde o katolickou církev v jeho době. Kdyby potkal „tvoji“ církev, nikdy by se neobrátil, protože by neviděl žádný podstatný rozdíl mezi ní a církví anglikánskou. Jinými slovy,: otevření se rozvodu a cizoložství je neslučitelné s katolicismem: tedy: tvoje působení není katolické.

Otevření homosexuálním vztahům, což je v podstatě odloučení sexu od projektu Boha Stvořitele, je neslučitelné s katolicismem; tedy: tvoje působení není katolické.

Je překvapující, jak prorocký byl Chesterton v otázce rozlišení sexuální identity, dnes spojované s teorií genderu. Jeho fantastická postava „Hudge“, symbolizující budoucí progresismus, zničí rodinu tím, že změní muže a ženy ve stádo a hordy bez sexu a děti se stanou vlastnictvím státu... Teorie gender, (a to především skrze homosexuální asociace) infiltruje dnes školy a školky na mnoha místech.

Je nutno se vzepřít (ale kde je ta „tvoje“ církev?) proti tomuto šílenství - ignorovat podstatný a nezvratný fakt biologického sexu (který pro katolíka odpovídá Božímu projektu). Je třeba trvat na nezbytnosti, aby děti byly vychovány v souladu s tímto stavem. Tedy nikoliv zavádět přijaté bláznovství a přelud absolutní svobody, která je jako taková nutně falešná a ústí do destruktivního nihilismu už také proto, že popírá realitu a apriorně tvrdí, že neexistují objektivní rozlišující kritéria a každý jednotlivec je tím, čím se momentálně cítí, neznámo zda na základě instinktu, vrtochu nebo módy (není proto divu, že osmnáctiletá mládež v Kanadě, vyrostlá pod vlivem teorie gender, se dosud nerozhodla, čím má být).

Evangelium je zcela jasné: pravda vás osvobodí, zatímco hřích z vás činí otroky. Ty jsi místo toho dal pravdu stranou jako irelevantní a banalizuješ hřích jako něco indiferentního. Především ses zbláznil do té své ideologie pseudo-milosrdenství, které svádí osoby k tomu, aby spěchaly po pohodlné cestě, která vede přímo do pekel.

Ostatně není divu, že „tvoje“ církev se skrývá v této bitvě proti světu, protože jak říká Chesterton, jen ten, kdo věří v posvátnost rodiny, může se odvolávat na vyšší principy, než jsou ty státní. A „tvoje“ církev, která se tiskne k světu, v posvátnost rodiny nevěří.

Je třeba také zdůraznit, že homosexuální ideologie či LGBT, jak se nazvala (teorie gender je s ní úzce spojena), škodí samotným homosexuálům a začíná šílenstvím, že z důvodů ryze ideologických nepokládá homosexualitu za chorobu, jakoby samotný fakt rozdílu mezi mužstvím a ženstvím nezajišťoval kontinuitu lidského života na zemi a byl něčím zcela bezvýznamným (ale pak se dojde k tomu, že je třeba ospravedlnit zcela nelidské tzv. „náhradní mateřství“).

Ale jak mohou katolíci vystupovat s náležitou autoritou, když „tvoje“ církev sekunduje tomuto bláznovství, proti kterému by bylo třeba bojovat?

Je velmi smutné, když nám zbývá jen doufat v zásah odpovědné vědy (dnes z velké části redukované na ideologii převlečenou za pseudovědu), ve které panuje pokrytectví a omerta a neexistuje ani náznak nějaké naděje, která by přicházela z „tvé“ církve, protože ta, jak je vidět, podporuje bláznovství.

Před časem jsem napsal prezidentu Italské pediatrické společnosti a vyzval jsme ho, aby zaujal správný postoj a vyvolal ve světě vědeckou úvahu o těchto tématech. Neobdržel jsem žádnou odpověď. Pak jsme se dověděl, že tento prezident byl jmenován členem Papežské akademie pro život, takže jeho mlčení mě už vůbec neudivuje.

Na závěr poznámku k tvým „plodům“: prezidentem Papežské akademie pro život jsi jmenoval mons. Pagliu, neohroženého obdivovatele muže, který je nazývám otcem italského potratu, ale vůbec mě to nepřekvapuje, když jsem viděl, jak ty sám jsi vyjádřil nesmírný obdiv té dámě, která může být titulována jako matka italského potratu a které jsi dopřál tu čest promlouvat od kazatelského pultu v katolickém chrámě. A neudivuje mě tedy ani, že mons. Paglia pověřil jednoho homosexuálního umělce z Argentiny zhotovit v katedrále v Terni fresku, na které se páří nekajícní homosexuálové cestou k nebi. Ani to, že ihned po svém nástupu mons. Paglia změnil statut Papežské akademie pro život a vložil do něho zmínku o vzájemné úctě mezi „gendery“ a že použil termín gender, zcela cizí katolické církvi, protože obsahuje oddělení biologického a psychologického aspektu sexu, což je v rozporu s katolickým pojetím člověka (chápaného jako lidská osoba), života a rodiny, jak neodvolatelně vyplývá z Písma svatého a dvoutisícileté tradice katolické církevní nauky (právě zde mi přichází na mysl: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!). A to je tvůj šampión života a rodiny? Vůbec neudivuje, že jsi vybral právě jeho pro „vedení“ Papežského institutu Jana Pavla II. pro studium manželství, které po tolik let z rozhodnutí Jana Pavla II. vedl oplakávaný kardinál Caffarra.

Započítávám mezi „tvé plody“ i to, co se přihodilo na jezuitské univerzitě v Guadalajara (Mexiko), kde se konala konference pod titulem „Dialog o právu rozhodnout se“, kde vystupovali tři referující, všichni členové potratové organizace.

Předseda mexické biskupské konference kardinál Ortega musel zasahovat oficiálním komuniké pod titulem: „Ne potratu!", aby se distancoval od takové iniciativy.

Rektor zmatené university jezuita P. Orozco tuto iniciativu hájil a tvrdil, že univerzita se staví za život a proti potratu, ale na prvním místě stojí svoboda svědomí.

Nebudu se nyní zdržovat s iracionalitou takového ospravedlnění, (jen mi přišlo na mysl, co napsal Chesterton ke skutečnosti, jak moderní člověk mohl utrpět takový myšlenkový krach, a tak se ptám: Co je katolického na takové sebevraždě vlastního rozumu ve prospěch takové nelidské praxe, jakou je potrat?

Nepocítil jsi nikdy nezbytnost zabývat se těmito svými spolubratry jezuity? Necháváš je klidně pokračovat, aby učili mládež tomu, co bylo právě řečeno: Doporučoval bych nějaké video (na internetu jsem takové nenašel), které ukazuje nejdříve živé dítě v mateřském lůně, a pak mrtvolku téhož dítěte.

Při takové podívané si dejte pozor, protože vy progresisté jste zvyklí jen na dlouhá eufemistická blábolení, a mohli byste utrpět lehký otřes mozku před jasností pravdy.

Vzpomínám si také, že v presbytáři vídeňské katedrály byla výstava s jednou fotografií téměř zcela nahé ženy a fotografií dvou žen s vykasaným oděvem, jak se objímají a líbají.

Co je na tom všem katolického? I tady to všechno budeš mlčky schvalovat?

Co říci na oficiální vatikánské oslavy luteránské hereze s množstvím vatikánských poštovních známek s katastrofálním obrázkem?

Co bylo katolického na těchto oslavách?

Vzpomínám si také na homo-pornografický film zařazený do programu různých biografů u salesiánů, nebo katechismus pro děti, vydaný salesiánským nakladatelstvím, kde se mluví o „alternativních“(!) rodinách s ilustracemi takového druhu, že čtenář musí nutně myslet na rodiny LGBT. Salesián odpovědný za jedno ze salesiánských kin a podobné programy na otázku novináře, co by tomu řekl Don Bosco a zda by byl spokojen s takovým filmem, odpověděl: „Na to se zeptejte jeho!“.

Toto je úroveň, jaké dosáhla „tvoje“ církev. Takto byl degradován Don Bosco, světec, který věnoval celý svůj život výchově mládeže!

Můj otec je bývalý chovanec salesiánů a rovněž moje matka studovala určitou dobu u salesiánů a koncem září poslala salesiánům protest proti takové současné činnosti.

Nedostala žádnou odpověď.

Nedávno psal tisk o anglickém řeholníkovi, odpovědném za formaci bohoslovců v hlavním anglickém semináři, který podal stížnost, protože byl propuštěn z toho důvodu, že se postavil proti šíření homosexuality a obvinil otevřeně rektora semináře a některé anglické biskupy z nedbalosti. Zabýval ses náležitě tímto případem? Zajímáš se vůbec o to, zdali nejsou semináře přetvářeny na kolonie pro homosexuály?

A teď přejděme ke jmenování mons. Delpiniho milánským arcibiskupem a také tvým delegátem na synodu o mládeži.

Proč právě takové jmenování, když jsi věděl, že mons. Delpini kryl nepřípustným způsobem případ pohlavního zneužívání nezletilého jedním z jeho kněží?

Případ je známý z novin a v září byl tento kněz odsouzen v první instanci k šesti letům odnětí svobody trestním soudem v Miláně.

Když byl Mons. Delpini médii upozorněn na tuto skutečnost, přeložil dotyčného kněze na jiné místo, kde opět působil v pastoraci mládeže.

Mons. Delpini se bránil a tvrdil (jak vyplývá z komuniké na síti arcidiecéze Milán), že z počátku se nemluvilo o sexuálním násilí, ale pouze o tom, že spal s tím chlapcem v jedné posteli.

Mons. Delpini svým rozhodnutím demonstroval, že nemá pojetí o tom, co je to kněz, a že vůbec nechápe, jaká propast existuje mezi kněžským stavem a obyčejem brát si k sobě do postele dítě.

Na to jsem poukázal, když jsem se to dověděl, a vyzval mons. Delpiniho, aby rezignoval na svou funkci.

Nedostal jsem žádnou odpověď.

V půli října byl ve zpravodajské síti zveřejněn otevřený dopis rodiny, jejíž dítě bylo zataženo do tohoto případu, a ve kterém ti tato rodina mimo jiné napsala, že ti celá léta posílala četné dopisy týkající se chování mons. Delpiniho, ale tys jim neposkytl přijetí (naopak, setkal ses se slavnou rockovou hvězdou a potratářem). Společně s tímto otevřeným dopisem byl v květnu tohoto roku publikován dopis apoštolského nuncia Emila Paula Tscherriga, ve kterém tento potvrzuje, že všechny tyto dopisy byly řádně předány. Nejen že jsi po otevřeném dopise oné rodiny odmítl přijetí, ale ani jsi nijak nereagoval na to, že chování onoho kněze je neslučitelné s jeho kněžským stavem. Tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Müller jim poskytl audienci a ujistil je, že prověřil dopisy, které mu rodina poslala, zatímco jeho nástupce, jezuita kardinál Ladaria, kterého jsi jmenoval ty, na žádný dopis neodpověděl.

Co si máme o tom všem myslet? Zůstaneš nadále němý?

Ostatně četní preláti z tvého okruhu projevili pramálo zájmu o případy sexuálního zneužívání u kléru: tak pro kardinála Maradiagu bylo svědectví arcibiskupa Vigana o sexuálním zneužívání ex-kardinálem McCarrickem pouze administrativní záležitostí.

To jsou lidé, kteří tě obklopují, aby střežili církev, a které jsi poslal na synodu o mládeži. Ostatně ty sám, kromě prázdných slov o nulové toleranci a zbrklých zásahů, když případy příliš křičely a zajímaly se o ně civilní úřady, co jsi udělal pro zamezení zneužívání?

Obvinil jsi z toho klerikalismus! Nejsi ty sám vinen vším tím klerikalismem? Právě ty, který se zaštiťuješ jen klerikalismem před svými naivními věřícími, pro které je každý papež svatý, a jehož klérus se nesmí stát předmětem diskuze (stejně jako pro potentáty, kteří mají velký zájem, aby církev byla podrobena světu, a proto všechny velké sdělovací prostředky táhnou s tebou).

Vrcholem všeho bylo, když jsi v poslední chvíli zablokoval opatření americké biskupské konference a mezi jiným i vytvoření nezávislé komise vedené laiky pro vyšetřování provinilých biskupů a trval na tom, že je třeba čekat do února na setkání předsedů biskupských konferencí. Jistě, proč bychom měli spěchat s očištěním církve od zneužívání a s odhalováním strašných hororů!

„Tvoje“ církev má na krku naléhavější záležitosti - jako oteplování kosmu a imigraci.

Nuže, papeži Bergoglio, na co je vlastně tvoje synodalita? Když ti slouží, tak platí, když ti překáží, tak ne?

Krátce před synodou o mládeži napsala více než stovka skotských mladých katolíků krásný dopis arcibiskupovi v Edinburgu, kde řekli s rozhodností, že nechtějí, aby katolická nauka byla oslazena, chtějí ji takovou, jakou vždy byla, třeba je to nepohodlné, a že podle jejich vlastní zkušenosti není pravda, že kněží tím, že dodržují nedotčenou nauku, vzdalují mládež od církve; konstatují spíše, že odmítají lživou církev, která je pouhým stínem té pravé. Tento dopis pak inspiroval podobný dopis australské mládeže.

Jsem velmi svázán se Skotskem, kde jsme spolu s manželkou uskutečnili svou svatební cestu. A proto jsem velmi šťasten, že Skotsko napsalo tak krásný dopis a toužím vyjádřit svoji vděčnost a úctu skotským mladým katolíkům, stejně jako úctu oněm mladým katolíkům z Glasgow Caledonian University, kteří vyjádřili jasnou a odvážnou solidaritu se svým kaplanem, neuvěřitelně odvolaným z univerzity, protože ve své farnosti organizoval smírný růženec za gay pride v Glasgowě.

Papeži Bergoglio, ty a tvůj okruh prelátů ve vedení církve nemáte co vyučovat tuto mládež, naopak, máte se od ní učit, protože jste hluboce zklamali i v této poslední synodě; závěrečný dokument neříká nic jasného, co by mohlo osvětlit život mladých (ostatně nepomohou dokumenty, ale svatí kněží), protože je to jen hatlanina prázdných a dvojznačných slov, která ti poslouží pouze k tomu, abys dále bez hluku roznášel svou falešnou ideologii (a k tomu slouží také nastrčená synodalita zařazená do dokumentu, který naopak nic neříká o mládeži). Proto tvůj další důvěrný spolupracovník jezuita Spadaro tolik velebí synodalitu jako základní prvek synody, proto si vysloužil tolik výtek od mladých jako ten, kdo ironicky předznamenal synodalitou budoucí synodu, která měla jednat o mládeži.

A jestliže skrze ústa P. Spadara jako „tvoje“ je vždy církev, kde dvě a dvě může být pět, řeknu ještě s myšlenkou na teorii gender, co řekl Chesterton jako prorok, když napsal na závěr knihy Heretici:

Velký pochod mentální destrukce bude pokračovat. Všechno bude popřeno. Rozumným se stane chování, které popře kamení na cestě; bude to náboženské dogma, které to potvrdí. Stane se rozumnou téze myslet si, že všichni žijeme ve snu; příklad mystické moudrosti bude tvrzení, že jsme se všichni probudili. Ohnivě se bude prosazovat svědectví, že dvě a dvě jsou čtyři, skříží se meče, aby se prosadilo, že v létě je listí zelené. … Budeme bojovat za viditelné zázraky, jako by byly neviditelné. Budeme střežit s obzvláštní odvahou, že tráva a nebesa jsou nemožné. Budeme patřit k těm, kteří viděli, a přece neuvěřili.

Proto tvoje působení není katolické a poskvrňuje věrnost církve jakožto nevěsty našeho Pána.

Tvou činností je také ohrožena moje rodina a všechny rodiny, které usilují o pravdu a o svoji katolickou víru.

Stejným způsobem urážíš také všechny svaté, kteří heroicky trpěli za pravou víru, a připomínám zvláště sv. Tomáše Mora, který na správném svědomí, církvi a rodině založil své vlastní mučednictví, ale ty ses postavil proti němu na stranu Luthera a Jindřicha VIII.

Proto nyní znovu zopakuji (jak to udělal emeritní papež Benedikt XVI., když o svatém Kolumbánu a jeho listě papeži Bonifáci IV citoval:

Voda již vniká do lodi církve a loď je v nebezpečí (a ve stejném dopise píše také papeži): musíte dbát s velkou péčí, abyste neztratili svou důstojnost z důvodu nějaké zvrácenosti. Neboť svou autoritu si zachováte, jen dokud setrváte v pravé nauce. Ve skutečnosti je pravým klíčníkem nebeského království ten, kdo otevírá jen těm, kteří jsou toho hodni pro svou autentickou nauku, a zavírá těm, kteří jsou toho nehodni; jestliže jedná opačně, nebude moci ani otevřít ani zavřít.

Nemohu mlčet, protože tvoje působení bourá autentickou nauku, tj. Pravdu, a protože papeži Bergoglio nemáš pražádnou autoritu, nepřísluší ti poslušnost ani úcta pro tvoji roli, protože nejsi pravý pastýř, a proto je také povinností každého katolíka bojovat ze všech sil proti tvému působení.

Proto vzývám proti tvému působení autoritu sv. Kolumbána (který ti hrozí z kaple jemu zasvěcené u sv. Petra).

A jeho dopis je opravdu mimořádně prorocký, i když se v něm jednalo jen o podezření z jednání papeže, zatímco bohužel, jak jsme viděli, máme zde jistoty, že jednáš diametrálně v rozporu s tím, jak volal sv. Kolumbán: ten křičel na papeže, aby bděl, bojoval, žádal o odpuštění, utvrzoval v pravdě, svolal tomu účelu synodu a koncil (uvádím některé pasáže z dopisu, kde sv. Kolumbán se obrací na papeže:

I spočívá na tobě nebezpečí pro celé Pánovo vojsko... vojsko, které na polidřímá, místo aby bojovalo, a co je ještě žalostnějšího, z části místo aby vzdorovalo, podává rukuprotivníkům. Máš moc nařídit všechno: jedině tobě přísluší vyhlásit válku. A konečně se postavit sám do první linie… v tomto duchovním boji jsme my křesťané svázáni především neřestmi těla... Jsem udiven, to vyznávám, takovou nedbalostí, a ptám se, jak je možné, že takřka všichni jsou ponořeni do takové smrtonosné mrákoty... .Bylo by opravdu bolestné a žalostné, kdyby katolická víra nebyla střežena právě apoštolským stolcem... Proto vás pro Krista zapřísahám: mějte na srdci svou čest, která je všude jinde jen ne v očích národů, aby byli odsouzeni vaši rivalové, a nikoliv vy pro vaše poslední mlčení. Přestaňte už simulovat, nemlčte, usilujte,aby bylo slyšet hlas pravého pastýře...

ale ty jsi pro to neudělal vůbec nic, dokonce jsi dělal přesný opak, zabarikádoval ses tvrdošíjně do mlčení a lenosti (o dubiích, o arcibiskupovi Viganò a sexuálních skandálech), které jasně hovoří a neodvolatelně odsuzují tvoje působení.

A proto je třeba bojovat proti tomuto tvému působení ze všech sil.

Ty a tvoji zasvěcenci, kteří tě následují, mohou dělat tisíce synod, exhortací, dvojznačných podvodných nót, kde si pohráváte se slovy krásných, ale prázdných a neužitečných projevů, můžete měnit katechismus, rušit šesté přikázání, vymazávat z Písma svatého pasáže o sodomii, prohlašovat úplné povolení homosexuálních vztahů, šířit homosexuální manželství, stavět v každém kostele oltář bohu sexu, přijímat ideologii gender a ideologii LGBT, „snoubit“ mezi sebou církve, zavírat do ústavů pro choromyslné ty, kteří nesmýšlejí ve shodě s vámi, konečně provokovat mizení Božího obrazu ze stvoření (protože nepostačí nelidské praktiky náhradního mateřství ani umělé lůno, abyste zajistili trvalost lidského života na zemi), můžete tedy dělat toto všechno, ale neoklamete mě, nepřesvědčíte mě, nepřinutíte mě, protože poskvrňujete věrnost církve a vedete tolik lidí do zkázy, a nic vás nezastaví; je nutno, jak píše sv. Kolumbán, strčit ruku do ohně, a protože nikdo jiný to neudělal, budu pokračovat a křičet, že toto všechno není katolické, a bojovat proti tomu ze všech sil, na svědectví proti vám a z lásky ke Kristu.

Vy můžete pokračovat ve sledování široké a pohodlné cesty, která míří do pekel, já budu pokračovat a snažit se vyšplhat po úzké a strmé cestě, která vede na svatou Boží Horu. Protože když mě jednou jako chlapce navštívil a dotkl se mého srdce, dal mi pochopit, že evangelium je opravdu pravé, první věc, která mi byla jasná a nevyvratitelná, byla nutnost žít v čistotě, a proto budu vždy svědčit proti „tvojí“ církvi a kapitulaci před sexem.

Tento dopis může být hodnocen jako nepřesný, nepřiměřený a dokonce jako rigorózní pojednání o tématech tak relevantních a komplexních, že by to vyžadovalo jiný čas, prostor a kompetenci, ale chce podstatně vyjádřit pohled obyčejného katolického muže, vybaveného zdravým smyslem a především dobrým obecným smyslem proti ideologickému bláznovství naočkovanému bušícím způsobem velkých sdělovacích prostředků, bohužel i uvnitř „tvojí“ církve. Připomínám ještě, že teorie gender pochází ze světa intelektuálů, které Chesterton definuje jako ty, kteří uctívají rozum, aniž by ho používali.

Konečně zvu ke shlédnutí posledního videa z veřejné diskuze o oplakávaném kardinálu Caffarrovi, (kterému jsi nechtěl dát odpověď, protože jsi nebyl schopen takové odpovědi, neboť neexistují argumenty pro ospravedlnění falešné ideologie) při příležitosti pochodu pro život v Římě v květnu minulého roku (snadno k dosažení na internetu, ale pozor, aby to byla kompletní verze se závěrečnou výměnou kardinálových dopisů se sestrou Lucií z Fatimy, tedy dialogem, který spolu s Chestertonem, sv. Tomášem Morem a sv. Kolumbánem mě z velké míry inspirovaly k tomuto dopisu.

Bezprostředně jmenuji protiléky proti tvému působení, papeži: odvolej všechny nehodné osoby, které jsi jmenoval jako kardinály, biskupy a do jiných funkcí, a nahraď je osobami toho hodnými, se správnou naukou, a pak se odeber na poušť, kde můžeš snad uslyšet Boží hlas a spasit svou duši, protože opravdové Boží milosrdenství může dát groš věčného života (pomysli: dokonalé štěstí bez konce) vinaři i v posledním okamžiku, i když dosud pustošil vinici, místo aby ji pěstoval. Vymaň se z hrozných a beznadějných temnot ďáblových (jako ti ukazují smutné a chmurné bunkry svaté Marty) a vyjdi na světlo, které rozšiřuje srdce v pokoji s Bohem, protože Ježíš má pro falešné pastýře, kteří pohoršují maličké, strašná slova, pláč a skřípění zubů bez konce.

Protože pochybuji, že by se mohlo bezprostředně změnit kormidlo „tvé církve“! (jak můžeš sám pochopit), stejně jako pochybuji, že tento dopis ti bude předán a ty mu budeš moci věnovat pozornost, musím vystavit toto všechno veřejnému svědectví v naději, že se podaří probudit pozornost a svědomí (především tvoje) a přivést k zamyšlení tolik lidí zmatených skrze panující ideologii světa. Budu tedy čekat nějaký ten den. Modlím se za tebe. Toto je moje svědectví.

Přijď, Pane Ježíši!

Francesco Zanichelli

Pramen: Stilum Curiae, kráceno.

https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=otec-rodiny-pise-papezi