Jedním z ústředních požadavků opozičního Občanského fóra po 17. listopadu bylo odstoupení zkompromitovaných politiků, ke kterým patřil i generální tajemník KSČ a prezident Gustáv Husák, který byl považován za hlavní symbol normalizace. Ten však kvůli špatnému zdravotnímu stavu 10. prosince abdikoval sám.

Husákova nástupce měly určit svobodné volby. Občanské fórum proto navrhlo disidenta Václava Havla. Komunisté však viděli v prezidentské volbě svou šanci na to, jak zastavit nepříznivý vývoj situace a navrhli přímou volbu, která by mohla zkomplikovat nepříliš známému Havlovi cestu na Hrad.

Pravě tehdy nastal čas mladého premiéra Mariána Čalfa. Ten totiž pochopil, že má před sebou příležitost, jak dokázat svoji loajalitu demokratickým změnám a navrhl Havlovi spolupráci při prosazení jeho prezidentské kandidatury.

„Nad tou stranou (KSČ) jsem zlomil hůl. To je beznadějná věc, to jsem prostě odepsal. Jsem připravený jít s demokratickou mocí, dělat, co je zapotřebí, a nést riziko, že mě zastřelí spolu s vámi," citoval Havel později slova Čalfy.

Plán Čalfy spočíval ve využití stávajících poslanců, kteří jsou zvyklí odhlasovat, co se jim autoritativně předloží. Výsledkem setkání byla dohoda, podle které se měl stát prezidentem Čech Havel, ale předsedou parlamentu Slovák Dubček.

Je třeba poznamenat, že Havel se nemohl stát prezidentem, protože začátkem roku 1989 byl odsouzen za účast na demonstracích. Čalfa ale využil dočasných prezidentských pravomocí, které měl jako federální premiér po Husákově abdikaci, a udělil Havlovi milost.

Čalfovi se podařilo přesvědčit poslance a 29. prosince 1989 pro Havla zdvihli ruku všichni přítomní. Komunistický parlament zvolil disidenta Havla jako prezidenta, který se stal posledním prezidentem Československa a usadil se na Pražský hrad s půlroční přestávkou až do února 2003.