Novinář Eric Biegala ve svém článku vzpomíná na projev amerického ministra Ricka Perryho 13. listopadu v Budapešti. Tehdy ministr prohlásil, že USA považují projekty plynovodů Severní proud 2 a Turecký proud za postoje, pomocí kterých se Rusko snaží upevnit svůj vliv na bezpečnost a stabilitu v centrální a východní Evropě. Zdůraznil, že USA jsou proti těmto projektům a naléhavě radí Maďarsku a jeho sousedům připojit se k Washingtonu a vystoupit proti plynovodům.

Eric Biegala uvádí, že americký ministr se vydal do Maďarska během třetí etapy své cesty do východní Evropy, cílem které bylo „položit odpor plynovému nástupu Ruska" a nabídnout nákupy amerického LNG místo ruského plynu. Novinář ale poukazuje na to, že dnes je zřejmé, že nejen východní, ale celá Evropa se konečně přeměnila na centrální středisko světové spotřeby přírodního plynu a také na bojiště, kde si různí producenti paliva měří ambice.

Rusko bylo do roku 2000 hlavním dodavatelem plynu pro EU. Podle objemu dodávek nakoupeného plynu lídrem bylo a dodneška je Německo, ale více závislými na ruském plynu byly východoevropské státy, píše novinář. Po krizích ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou v 2006 a 2009 se Evropané zamysleli nad alternativními zdroji.

Od té doby Evropa organizovala import ázerbájdžánského plynu a zúčastnila se stavby plynovodu Severní proud kolem Ukrajiny, dodává Eric Biegala. Brusel také modernizoval plynovou infrastrukturu, díky tomu si Polsko, Česko a Maďarsko mohou v případě zastavení Ruskem dodávek plynu přes Ukrajinu nakoupit palivo u sousedních evropských zemí.

Nakone do rozvoje evropského trhu začali vkládat další dodavatelé, včetně prodejců zkapalněného plynu (LNG). V první řadě to byli Američané, kteří podepsali s Polskem dohodu na dodávky LNG na 24 let. Novinář se obrací na americká média, podle kterých se nad stavbou infrastruktury pro americký LNG zamyslelo prý dnes i Německo.

Nehledě na to, podtrhává novinář, ruský plyn je pro Evropu nenahraditelným. Podle autora je zaprvé levný a je toho plynu dost. Zadruhé jiní tzv. klasičtí dodavatelé plynu pro EU, Nizozemí a Norsko, zmenšují objem dodávek kvůli tomu, že jejich vlastní zásoby plynu se zmenšují. Proto, uvádí příklad novinář, podíl ruského plynu v importu do Francie během posledních let vzrostl od 12 až na 15 %, a celkový objem dodávek z Moskvy se za stejnou dobu zvýšil od 130 na 165 miliard metrů čtverečních.

Ze své strany se Rusko snaží upevnit pozice a odstranit Ukrajinu z řetězce dodávek. Novinář píše, že se Moskvě nepodařilo realizovat projekt Jižní proud, ale zahájila další, Severní proud 2 a Turecký proud.

Pokud do konce 2019 tyto projekty budou realizovány, a právě v tento okamžik vyprší tranzitní dohoda mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftogazem, Rusku se podaří obejít Ukrajinu a posílit své dominantní pozice na evropském trhu, domnívá se autor článku. Podle něj objektivní důvody pro neúspěch prostě nejsou. Evropské vlády a podniky se pustily do účasti v projektech Severní proud 2 a Turecký proud.

Jedinou zemí, která je schopná zabránit stavbě plynovodů, je USA. Podle novináře Američané mohou „vybombardovat evropské partnery Gazpromu sankcemi". Američtí úředníci už vyhrožovali a zdůrazňovali, že jejich pozice samozřejmě není spojená s nadějemi Washingtonu navázat dodávky LNG do Evropy místo ruského plynu. Ale tomu se těžko věří, ironicky podotýká francouzský novinář.