Podle lékaře Petra Husy z Kliniky infekčních chorob při brněnské Masarykově univerzitě se tito lidé mohli nakazit v nemocnici, kde jim dělali nějaký zákrok začátkem devadesátých let minulého století, a dostali přitom transfúzi krve.

„Je to možné, protože do roku 1992 se dárci krve na hepatitidu typu C ještě netestovali. O chorobě se toho příliš mnoho nevědělo," vysvětluje lékař portálu deník.cz. Nakažených tak podle něj mohou být skutečně tisíce.

Nejděsivější na tom je to, že lidé léta nemusejí mít tušení, že jsou nakaženi virem. Ve velké většině případů má však virus velmi pomalou progresi. Než se zánět jater, který je způsoben hepatitidou typu C, rozvine do podoby, která by člověka ohrožovala na životě, mohou uplynout i desítky let.

„Jde totiž o bezpříznakové onemocnění. Hepatitida typu C se nemusí výrazněji projevit dokonce třicet let. Udeří až ve svém chronickém stádiu — když se vyvine v cirhózu nebo karcinom jater," dodává lékař.

Není to tak snadné ani z hlediska stanovení diagnózy. Řada lékařů vysvětluje poškození jater spíš obezitou pacienta, pitím alkoholu či toxickým vlivem některých léků. Proto, jak uvádí Husa, úmrtnost na hepatitidu typu C každým rokem zbytečně stoupá.

Řešením může být speciální test, který přítomnost protilátek viru v krvi odhalí. Pokud analýza potvrdí chorobu, lze nemocnému okamžitě nasadit léky.

„Ty už jsou dnes opravdu velmi účinné a pomohou. Zatímco dřív se choroba léčila přípravky, které měly úspěšnost jen kolem padesáti procent, dnes se používá kombinace dvou až tří cíleně působících antivirotik, která zaberou u 95 procent pacientů. Brání totiž množení viru v játrech," vysvětluje Jan Šperl z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.