JIŘÍ KOBZA konstatuje, že domnělý boj proti světovému terorismu se v Afghánistánu nekoná a naši vojáci, draze placení daňovými poplatníky, jsou jen figurkami v úplně jiné hře

Nekončící a nekonečná intervence vojsk NATO v Afghánistánu nikam nevede. Kupodivu nikdo dosud neřekl jasně proč tomu tak je. Inu, kdo se nepoučí z historie, je nucen ji prožívat vždy znovu. Protože jak můžou USA, které jsou tvořeny národem imigrantů, porozumět národům, kteří v Afghánských horách žijí a bojují již tisíce let? Jak mohou porozumět jejich vztahu k chudé, neúrodné a hornaté zemi? Jak mohou pochopit fakt, že tvrdá země rodí tvrdé lidi?

V minulosti již mnozí dobyvatelé zkoušeli zlomit tuto odhodlanost, marně však, marně…. (jak praví klasik). A tak došlo k podivnému rozparcelování kmenových území, zejména nejsilnějších kmenů, k jejich přetnutí politickými hranicemi, ve snaze oslabit jejich odolnost.

Boj s chimérou

Například Balučové ovládají území v Íránu, Afghánistánu a v Pákistánu. Co to znamená vojensky? Že bojující Baluč se má vždycky kde schovat, přechází hranice a všude má příbuzné a soukmenovce. Znamená to, že bojujete s chimérou, která se objevuje a mizí, jak se jí zrovna zlíbí a podle počasí a ročního období. Jsou tam i další mocné kmeny, Paštuni, Tádžikové, Chazaři a další, kteří jsou v podobné situaci.

Boj s nimi nelze v rámci území Afghánistánu. Je jasné, že s koncem okupace dojde ke kmenovým střetům, které ujasní hranice kmenových území. Je pravděpodobné, že dojde ke snaze návratu k národním státům jednotlivých národů (možná toto označení bude přesnější, než pouhý kmen). To samozřejmě, stejně jako např. otázka samostatného Kurdistánu, ohrozí nebo pozmění stávající zavedené hranice zejména sousedních států Afghánistánu. Jenže nemohu se zbavit dojmu, že Afghánistán patří především Afgháncům a měli by si tedy určit sami, jak chtějí uspořádat svůj vlastní stát (nebo vytvořit své vlastní státy).

Druhým (tradičním řešením) může být válka, končící jediným vítězem, který rozdrtil své protivníky a ovládne celou zemi sám. V oblasti je to obvyklý způsob ukončení válek, nicméně pro kmenový Afghánistán, málo pravděpodobný.

Okupace tento vývoj jenom odsouvá do budoucnosti, ale rozhodně jej neřeší a nevyřeší. Takže co je skutečným cílem udržování okupace, placené krví i životy (i našich) vojáků? Tato válka nejde vyhrát. Ale chce ji vůbec někdo vyhrát? Vždyť ve stínu válečných zpráv se mohou skrývat naprosto standardní obchodní vztahy, neboť za války lze rychle a snadno zbohatnout, zatímco v míru se musí pracovat.

Čtěte ZDE: Zbytečná smrt našich vojáků: Ostudná a nesmyslná mise. Kábul jako druhý Saigon? Povrchní a hloupá fabulace pro nás. Kdo vstoupí třikrát do téže řeky? Debata opět utichá. Je pouze jedno rozumné řešení

Byznys jede

Jako první odpověď se nabízí mezinárodní pomoc při rozvoji afghánského zemědělství. Podle zprávy úřadu pro narkotika OSN je rozloha makových polí v roce 2017 o 12 000 hektarů větší oproti roku 2016. Došlo ke kultivaci polí tam, kde se dosud mák nepěstoval, to je přece hezký rozvoj za jediný rok, nebo snad ne? Produkce surového opia a rok 2017 je podle stejné zprávy odhadována na celých 9 000 tun (nárůst o 85% oproti roku 2016). No to je výkon, za který by se nestyděli ani zemědělští úderníci v padesátých letech u nás. Při výkupní ceně opia 25 USD/kg na poli jde o služný obrat už u prvovýrobců, nemluvě o astronomickém zisku těch narkobaronů, kteří z opia vyrobí heroin nebo nadnárodních farmaceutických firem, které z opia vyrábějí léky proti bolestem.

Další odpověď může být chaotická těžba nerostů, zejména drahých kamenů a jejich export. Také slušné obraty v oblastech, kde se máku nedaří.

Třetí odpovědí může být rostoucí export Afghánců do Evropy a peníze, které posílají domů svým rodinám. Od určitého počtu emigrantů totiž tyto peníze mohou tvořit značnou část státních devizových příjmů. I to je jeden z důvoodů, proč se tolik emigrantských států kroutí, když mají své občany přijímat zpět v rámci repatriací.   

Sečteno a podtrženo: stávající stav je vysoce výdělečný pro obě strany, proto ani jedna nemá zájem na ukončení konfliktu a těch pár vojáků, zabitých v akci a těch pár fanatiků, kteří se odpálí na tržišti, jenom slouží jako PR, vyvolávání strachu a jako záminka pro pokračování  tohoto zdánlivě nesmyslného konfliktu.

Pro mne, jako pro občana ČR, to znamená jediné: naše účast v tomto kšeftu je neopodstatněná, riskantní a především zbytečná. Afghánistán nechme Afgháncům, oni si to, stejně jako vždycky dosud, vyjasní mezi sebou. Naši vojáci v této zemi a v této operaci nemají opravdu co dělat!

Vždyť ani netuší, za čí zájmy vlastně bojují (a umírají).