V současné době Gazprom postavil 370 km plynovodu po dně Baltského moře. Aktivně probíhá i výstavba Tureckého proudu. V minulém roce bylo prostřednictvím ukrajinského plynovodního systému dopraveno 93 mld. m³ plynu do Evropy. Celkový objem nových podmořských plynovodů je 86,5 mld. m³ plynu ročně (55 mld. m³ prostřednictvím Severního proudu 2 a 31,5 mld. m³ prostřednictvím Tureckého proudu). Právě obavy, že Ukrajina přijde o tranzit, přiměla tamější regulační úřad dvojnásobně snížit poplatky za tranzit ruského plynu.

Jak ale Sputniku vysvětlil ukrajinský odborník na energetiku a v minulosti tiskový mluvčí Naftogazu Valentin Zemljanskij, při rozhodování o využití přepravních tras nerozhodují pouze tarify na tranzit.

„Otázka se rovněž týká spolehlivosti, rentability i za snížených tarifů, a nakonec se jedná i o komerční zájmy," říká. „V zásadě Severní proud je v zájmu společností, které se účastní jeho výstavby, které z něj budou budou profitovat," dodává.

Otázky budoucího tranzitu

Podle Zemljanského se bude po roce 2019, kdy končí tranzitní dohoda s Gazpromem, prostřednictvím ukrajinského plynovodního systému přepravovat asi 50 mld. m³ plynu ročně, přičemž se domnívá, že pro zajištění jeho rentability je nutné zachovat tranzit v objemu 60 mld. m³ plynu ročně. Pokud nebude ukrajinský plynovodní systém modernizován, nebudou zajištěny zdroje financování modernizace a nebude určen operátor, tak ukrajinský tranzit nebude moci konkurovat Severnímu a Tureckému proudu.

Navíc některá prohlášení ukrajinského prezidenta Petra Porošenka dávají za pravdu ruským argumentům o nespolehlivosti ukrajinského tranzitu. V červnu tohoto roku například Porošenko prohlásil, že díky tranzitu Ukrajina může financovat svou armádu. Ruští experti však upozorňují, že poplatky z tranzitu měly v první řadě směřovat na údržbu a modernizaci potrubní infrastruktury, k čemuž podle všeho nedocházelo v dostatečném objemu.

„Bohužel u nás jako obvykle máme pasivitu ukrajinské strany, která veškeré své úsilí směřuje proti výstavbě Severního proudu 2, a nikoliv ku prospěchu ukrajinského plynového systému. Zabývala se tedy místo ekonomiky politikou," konstatuje Zemljanskij.

Dále upozornil, že země střední a východní Evropy se již snaží připojit k ruským plynovodním projektům. Například slovenský přepravce Eustream pracuje na projektu Eastring, který by měl přepravovat plyn na Slovensko z Tureckého proudu. Rovněž i Česko bude moci těžit z ruských projektů, které obcházejí Ukrajinu.

Může Česko nahradit ukrajinský tranzit?

Ze Severního proudu 2 bude většina plynu směřovat do rakouského Baumgartenu prostřednictvím německého plynovodu EUGAL o kapacitě 55 mld. m³ ročně, který bude vést k české hranici. Odtud pak má proudit 45,1 mld. m³ ročně přes území České republiky na Slovensko a odtud do Baumgartenu.

Právě Česká republika po celou řadu let zastává nejednoznačný postoj vůči Severnímu proudu. Například v září 2015 tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) ostře kritizoval dohodu Gazpromu se západními společnostmi o výstavbě nové větve plynovodu po dně Baltského moře.

„Firmy se dohodly na tom, že se sníží strategický charakter Ukrajiny, sníží se příjmy ukrajinského rozpočtu z tranzitu plynu," prohlásil v Otázkách Václava Moravce Sobotka. Překvapivě ho v tom podpořil i předseda KSČM Vojtěch Filip: „Chtějí potopit nejen Ukrajinu, ale i nás," prohlásil.

Na summitu Rady Evropy v prosinci 2015 se Sobotka solidarizoval s dalšími zeměmi V4, když tvrdil, že státy visegrádské čtyřky se domnívají, že Severní proud 2 snižuje strategický význam střední Evropy a podkopává ekonomickou situaci Ukrajiny. Podobně se v březnu 2016 vyjadřoval i tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD).

Zástupci energetického sektoru však zastávali zcela jiný názor. Přepravce zemního plynu na území České republiky NET4GAS plánuje postavit novou plynovodní infrastrukturu, která má zvýšit české tranzitní kapacity. Projekt dostal název Capcity4Gas.

„Cílem projektu je propojit plynárenskou infrastrukturu provozovanou společností NET4GAS s plánovaným plynovodem EUGAL v Německu a zvýšit její kapacitu pro potřeby dodávek plynu do České republiky a pro další tranzit směrem na Slovensko," uvádí společnost ve svém Desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy v České republice 2019-2028.

Severní proud 2 a tranzit ruského plynu přes území ČR podpořil i Energetický regulační úřad (ERÚ).

„Dojde tím k posílení strategické role ČR v mezinárodní přepravě plynu a zvýšení daňových výnosů z přepravní soustavy pro ČR," vysvětlil 18. února 2018 na 218. Žofínském fóru tehdejší předseda rady ERÚ Vladimír Outrata podporu plynovodu Severní proud 2 a EUGAL. „Zájmy ČR musí být prioritou," dodal.

Trnitá cesta do Evropy

Přestože se Evropská komise staví k ruskému plynovodu Severní proud 2 spíše vlažně, výhradní orientace Ukrajiny na Evropu své dividendy zatím nepřinesla. V první řadě se jedná o nová schémata nákupu plynu.

Tíživá hospodářská situace nutí Ukrajinu brát úvěry na nákup zemního plynu. Úvěry Evropské banky na obnovu a rozvoj byly v roce 2015 podmíněny nákupem plynu na evropském trhu. Fakticky se však jednalo o reverzní dodávky ruského plynu, které ukrajinský Naftogaz kupoval od evropských prostředníků. Nicméně v řadě případů byly přímé dodávky z Ruska v souladu s dohodou s Gazpromem mnohem výhodnější.

„Reverzní dodávky plynu nejsou levnější než ty, které by Ukrajina dostávala v souladu s dohodou z roku 2009 s Gazpromem," vysvětluje Zemljanskij. „V listopadu (2018 — pozn. red) například průměrná cena plynu byla u evropských společností 340 dolarů (za 1000 m³ — pozn. red.), spolu s tím evropské společnosti od Gazpromu kupovaly plyn za 250 dolarů. Vidíte ten zásadní rozdíl," dodává.

Tato situace vznikla kvůli tomu, že dohody evropských společností zahrnují cenu na burze, která může být velmi volatilní. Dále Ukrajina platí za přepravu zemního plynu z trhu NCG v Německu, kde ho formálně kupuje, k ukrajinské hranici, k níž však fakticky nedochází. Veškerý plyn totiž hned poté co opustí ukrajinské území, interkonektory směřuje zpět na Ukrajinu.

V zásadě tak paradoxně Evropa vrátila na ukrajinský plynový trhu prostředníky, jejichž přítomnost kdysi tolik kritizovala.

„Je to náš zahraničněpolitický kurz. Pryč od Ruska a kupředu k Evropě. Žádná logika tu ale není, protože dohoda s Gazpromem z roku 2009 žádné prostředníky nezahrnovala," shrnul Zemljanskij.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce