V průběhu pietního aktu ve Washingtonu u příležitosti tragického výročí královská prokurátorka Skotska Alison Di Rollová však prohlásila, že „hon na spiklence Lockerbie" pokračuje. Dodala, že v současné době pracuje na tom tým z devíti prokurátorů, z nichž někteří byli zapojeni do vyšetřování ode dne tragedie. Co ale vyšetřují, když byli viníci dávno odhaleni a potrestáni?

Ještě větší senzací bylo přiznání, které učinila dcera jednoho z klíčových svědků v kauze Lockerbie — Jordánce Marvana Chrisata, který podle oficiální verze zkonstruoval bombu, která Boeing zničila. Chrisat byl zatčen jako první, začal ale aktivně spolupracovat se CIA a FBI, po čemž byl propuštěn a klidně dožil svůj věk v Jordánsku, kde zemřel přede dvěma lety. Jeho výpověď se stala vlastně klíčovým obviněním proti al-Midžráhímu. Ze slov Chrisatovy dcery ale vyplývá, že vědomě křivě obvinil al-Midžráhího, aby odvedl vyšetřování od skutečného objednavatele teroristického činu — Íránu. Tedy podle nové verze, kterou aktivně podchytila světová masmédia, právě Teherán objednal tento útok od skupiny Lidová fronta pro osvobození Palestiny — Hlavní velení (LFOP-HV), s níž byl spojen Chrisat. A to znamená, že je možno znovu žádat o kompenzace a o přiznání nově jmenovaného viníka.

Tu je třeba připomenout, že explozi letadla nad Skotskem předcházel teroristický čin v Západním Berlíně — 5. dubna 1986 spustili neznámí pachatelé výbušné zařízení na diskotéce La Belle, která byla populární mezi americkými vojáky, v důsledku výbuchu dva vojáci zahynuli a několik jich bylo zraněno. Washington ihned prohlásil, že má „nezvratné důkazy" podílu Libye na tomto teroristickém činu. A už za 10 dní provedly americké bombardéry řadu ničivých leteckých útoků na Tripolis a Benghází, jejichž oběťmi se stalo přes 100 lidí včetně pokojných obyvatel a šestiměsíční Hany Kaddáfí, nevlastní dcery libyjského vůdce. O mnoho let později německý soudce, který se účastnil soudního líčení v kauze berlínského teroristického činu, uznal, že žádné přímé důkazy podílu na tom Muammara Kaddáfího nebo jiných představitelů libyjské vlády nejsou. Odsouzeni byli dva Palestinci, jedna Němka a za vlasy k tomu přitažený občan Libye. Totiž Američané zabili desítky pokojných Libyjců za nic pro nic. Koho to ale znepokojuje po desetiletích?

Na základě těchto „highly likely" důkazů docílily USA zavedení tvrdých sankcí OSN proti Libyi na začátku 90. let, kdy po rozpadu SSSR se Jelcinovo Rusko na nějakou dobu vzdalo role subjektu zahraniční politiky. Poté Kaddáfí dlouho smlouval zrušení sankcí.

V konečném důsledku donutil Západ Libyi k tomu, aby zaplatila kompenzace příbuzným obětí Lockerbie a berlínské diskotéky a dokonce (což je zvláště cynické) i amerického bombardování Libye. Protože Francie vyhrožovala vetováním rozhodnutí Rady bezpečnosti o zrušení sankcí proti Kaddáfího režimu, rozhodl se zaplatit také příbuzným obětí výbuchu, k němuž došlo v září 1989 ve francouzském letadle v Nigeru. Už na začátku 2000. let, kdy probíhalo vyjednávání s Tripolisem, vyslovil francouzský tisk zcela odůvodněné podezření, že „důkazy" podílu Libye na tomto výbuchu vyrobili experti FBI a CIA, kteří je vyrobili i v případě Lockerbie. Přičemž autor těchto odhalení novinář Pierre Péan přímo poukázal na hlavní podezírané — Palestince z LFOP-HV. A teď se to stalo pro někoho „senzací".

No a kdo ve skutečnosti zorganizoval tyto hrůzostrašné zločiny? Možná, že se celé pravdy už nikdy nedozvíme. Technologie jmenování viníků zůstává ale po desetiletí neměnná. Z nějakého důvodu výrobce bomby, která zničila Boeing nad Lockerbie, hned po začátku své spolupráce s FBI jmenuje potřebného „viníka" a poté se v klidu dožívá vysokého věku. Z nějakého důvodu americký občan Abú Elias, jehož identifikují mnozí novináři jako skutečného organizátora teroristického činu, žije šťastně u Washingtonu. Z nějakého důvodu v průběhu vyšetřování každého teroristického činu vychází najevo, že „nezvratné důkazy" podílu Libye na těchto činech se zakládaly výhradně na závěrech těch samých expertů FBI a CIA, kteří pak z nějakého důvodu soudního jednání neúčastnili. Když si pamatujete, hned po tragedii s Boeingem na Donbasu USA také prohlásily, že mají „nezvratné důkazy podílu Ruska". Můžete si být jisti tím, že když dojde po desetiletích k soudům a kompenzacím, nikdo tyto „důkazy" neuvidí. Otázka je jen v tom, koho budou USA chtít v té době označit za viníka.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce