Portál eurozpravy.cz uvedl, že se vánoční pohádky řadí k nejsledovanějším pořadům roku. Kvalita samotných pohádek však neustále klesá. Jako příklad uvádí loňskou novinku Nejlepší přítel. Tu v televizi zhlédly dva miliony diváků a pokud jde o sledovanost, získala až 50 %.
Jednalo se ale o průměrný snímek, což se odrazilo na hodnocení diváků a recenzentů. Portál uvádí, že ji ohodnotili 60 %. To podle nich není špatný výsledek, ale v porovnání s pohádkami Tři oříšky pro Popelku nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku (obě 90 %) je to dost málo.
Za největší kámen úrazu českých pohádek, jak píše portál, jsou považovány dialogy. Ty totiž nejsou vůbec originální a řadí se spíše k průměrným. Také kostýmy nejsou nijak výjimečné. Co se ale českým pohádkám vytknout nedá, je české prostředí, v němž jsou natáčeny.
To však ale nestačí. Český národ je „národem pohádek", a tak přirozeně očekává kvalitní příběhy. Těch ale není mnoho. Vcelku mladé pohádky, jako je Z pekla štěstí nebo Princezna ze mlejna, v hodnocení stěží dosahují průměru či lehkého nadprůměru. Na klasiky, jako je třeba pohádka S čerty nejsou žerty, ale nemají. Ty dosahují až 90% hodnocení.
Možná právě proto někteří z nich dnes raději dávají přednost ruskému Mrazíkovi nebo americkým filmům jako Grinch a Sám doma. Na ty se totiž člověk může dívat pořád a nikdy jen neomrzí. To se ale o českých pohádkách, které se na scéně objevily v poslední dvaceti letech, říci nedá.
Za jakým účelem tedy pohádky vznikají? Usiluje televize jen o jednorázovou sledovanost? Nejspíše ano. A také se jí to daří. Ale pohádku, ke které bychom rádi usedali každý rok znovu a znovu, se již dlouho natočit nepodařilo.
Stále ale můžeme doufat, že se to letos změní. Česká televize má totiž připraveno opět několik nových vánočních pohádek. Těšit se můžeme třeba na Kouzelníka Žito a či na pohádku O zakletém králi a odvážném Martinovi. Novinkou bude i vánoční pohádka Vodníkova princezna ve znakovém jazyce, která se v televizi objeví dne 25. prosince.