Málokdo ví, že v poslední době se na českém trhu začala objevovat auta Škoda vyrobená v závodě v Nižním Novgorodu. Přitom se nejedná o nejjednodušší modely, ale teréňák Kodiaq a Škoda Oktavia. Letos se zvýšily i dodávky ruských energetických zdrojů do České republiky, ropy o 25,7 % a plynu o 5 %. V Rusku úspěšně pracují české strojírenské firmy TOS Varnsdorf a ALTA Invest. Světově proslulý výrobce zapalovacích svíček BRISK Tábor rozvíjí své závody poblíž Samary. Existuje mnoho příkladů obchodní spolupráce mezi Čechy a Rusy. „Ale to vše může být provedeno za cenu obrovského úsilí," uvedl předseda představenstva Komory SNS František Masopust.

Masopust: Rok 2018 byl velice atypický. Těžko ho srovnávat s předcházejícími roky. Vychází to z toho, že v České republice probíhala řada voleb, tvořila se vláda a my jsme neměli možnost využívat spolupráci s ministerstvy a dalšími institucemi, abychom jezdili do zemí a dalších regionů, které jsou předmětem zájmu naší komory. Z toho důvodu se aktivita v tomto směru výrazně snížila. Přesto bych řekl, že se nám podařilo udělat dvě věci, které jsou velmi dobré. Jedna nepřináší okamžitý efekt — to byla naše cesta do Vladivostoku, kdy jsme se seznamovali spolu se skupinou českých firem s prostředím. Druhá cesta již byla produktivnější a výraznější — cesta s ministryní průmyslu a obchodu Martou Novákovou do Tatarstánu. Hlavně se jednalo o jednání na úrovni ministryně s panem prezidentem Minechánovem za aktivní účasti představitelů našich firem. S tatarským prezidentem měli v rámci tohoto jednání představitelé konkrétní firem možnost seznámit ho s některými problémy, s nimiž se setkávají naše firmy na vnějším trhu. Jsem přesvědčen, že tato cesta a setkání s panem prezidentem je velmi pozitivní pro aktivity českých firem v Tatarstánu.

Můžete říci, že vzájemná spolupráce se přizpůsobila sankcím, nebo ne?

Sankce jsou jiná věc. Firmy, jejichž produkce podléhá sankcím, jednoduše se svými partnery nemůžou spolupracovat. Náš základní problém je to, že české společnosti nemají dostatek finančních prostředků na to, aby exportovaly technologie a lokalizovaly svoji výrobu. Kvůli tomu nás z ruského trhu poměrně tvrdě vytlačuje konkurence — německá, čínská či korejská. To samozřejmě není pozitivní.

Když hovoříme o česko-ruské spolupráci, co očekáváte od roku 2019? Mohou neustále rostoucí sankce paralyzovat naši spolupráci jako takovou?

Já jsem od začátku říkal, že sankce na česko-ruskou obchodní výměnu mají vliv pouze okrajově. Já očekávám, že se opět sejde česko-ruská mezivládní komise pro spolupráci, která by mohla pomoci v rozvoji našich bilaterálních vztahů a doufám, že se nám podaří jednoduše se udržet tam, kde zatím máme vytvořené podmínky pro spolupráci.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce