Část americké elity se dívá na dnešní Čínu přes prizma teze, která je pro Číňany dost ponižující: „Porodil jsem tě, mohu tě tedy i zabít." Má se na mysli, že došlo-li k čínskému ekonomickému zázraku díky vývozu čínského zboží na Západ, díky předání Číně amerických technologií a díky velkým přímým americkým investicím, znamená to, že bude-li to všechno zrušeno, rozpadne se Čína jako domek z karet. Hlavní jednatel Trumpovy administrativy v obchodních otázkách, Robert Lighthizer, trvá na tom, aby se Čína vzdala programu nahrazení importu a rozvoje vlastní výroby s použitím vysokých technologií Made in China 2025. USA si přejí, aby se tato země vrátila do postavení „levné montážní dílny" pro americké společnosti. Projev předsedy Si u příležitosti výročí zahájení reforem přijali mnozí západní pozorovatelé jako jistý lakmusový papírek, jako jistý indikátor toho, kterou cestou se země vydá v nejbližší budoucnosti.

Po jednáních s Donaldem Trumpem zveřejnilo mnoho masmédií příspěvky s titulky stejného smyslu: Čína prohrála obchodní válku. Proto někteří očekávali, že programový projev čínského lídra bude znít jako nepřímé vysvětlení občanům nutnosti ukončení obchodní války (fakticky kapitulace) a větší průhlednosti čínské ekonomiky. Anebo dojde přinejmenším ke zmírnění čínské rétoriky. Jenže žádné zmírnění se nekonalo.

Předseda Si navrhl občanům a světu něco úplně jiného: „Nikdo nesmí diktovat čínskému národu, co smí, a co nesmí," zdůraznil v projevu.

Zpravodaj katarské televize Al Džazíra napsal, že „příčina toho, proč všichni tolik pozorně sledovali projev Si Ťin-pchinga, spočívá v tom, že pátrali po náznacích na ústupky, které by byl ochoten udělat kvůli zmírnění obchodního konfliktu s USA, <…> a tyto ústupky udělány nebyly, kromě mlhavého slibu v pokračování čínských ekonomických reforem zahájených před 40 lety".

Projev Si Ťin-pchinga se nedá označit za populistický, je v něm střízlivá myšlenka toho, že v budoucnu se dají očekávat „nejrůznější rizika a výzvy". Během jeho projevu klesaly ceny cenných papírů na asijských trzích. Investoři pochopili, že Čína nepodlehla tlaku z Trumpovy strany, což znamená, že nás čekají tarify, obchodní sankce, zatčení čínských podnikatelů všude, kde jen dosáhnou americké tajné služby, a další události, které nepřispívají k optimismu velkých finančníků.

Stojí přitom za zmínku, že se nesplnily naděje těch, kteří mluvili o pravděpodobném návratu Číny k nejradikálnějším ekonomickým a politickým způsobům z Maovy doby, stejně jako mobilizační reakce na vnější výzvy a jako nástroj zachování moci čínskou Komunistickou stranou. Naopak, jak spravedlivě napsal podnikatelský portál Caixin, předseda Si zdůraznil ve svém projevu, že trh bude hrát klíčovou úlohu v rozdělení zdrojů v čínské ekonomice.

Dá se to vyložit jako důkaz toho, že se Čína nehodlá vzdát kladných zkušeností z použití tržních mechanismů pouze kvůli značnému zhoršení vztahů mezi Pekingem a Washingtonem. Zřejmě právě pro zdůraznění tohoto „protržního" postoje Komunistické strany Číny dostal jedno z čestných vyznamenání u příležitosti „jubilea reforem" miliardář Jack Ma, kolem kterého vypukl nedávno vážný skandál kvůli jeho členství v Komunistické straně. Na jednu stranu západní investoři nevěděli jak mají „strávit" zprávu o tom, že nejznámější čínský podnikatel vlastní rudou stranickou legitimaci, a na druhou stranu se objevili kritici strany, která přijala do svých řad miliardáře.

Případ komunistického miliardáře Ma je v jistém smyslu zosobněním celých rozporuplných dějin čínských reforem v jedné osobě. Sloučení toho, co se, jak se zdálo, sloučit nedá, znamená zajímavý a nečekaný výsledek.

„Socialismus s čínskou specifikou" je pro mnohé zahraniční analytiky jev, ve kterém spočívá podstata čínských ekonomických úspěchů. A je to hlavní příčina, proč, nehledě na nátlak zvenčí (a dokonce jistou nespokojenost, kterou zaregistrovali zahraniční komentátoři v řadách řídící elity), nehodlá čínské vedení změnit svůj ekonomický a politický kurs.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce