Více než 17 let trvající válka proti teroru přináší přesně opačné výsledky, než by bylo záhodno, neboť počet sunnitských džihádistů ve světě se od chvíle, kdy jim George W. Bush koncem roku 2001 vyhlásil válku, nijak nesnížil. Naopak, je jich čtyřikrát víc. To je v kostce zjištění, s nímž před pár dny přišel washingtonský think tank Center for Strategic and International Studies. Řeč je aktuálně odhadem o nějakých 230 tisících mužů ve zbrani (a se zaslepeností v srdci). 

V zásadě to samozřejmě není žádný „převratný objev“, neboť podobné informace přicházely i v uplynulých letech. Například Gregory Johnsen, expert na Jemen z Princetonské univerzity, už v roce 2012 konstatoval: „Vsadil bych se, že jedním z hlavních důvodů – nikoli ale jediným – posilování jemenské odnože Al Kajdy, jsou americké raketové útoky. Představa, že by smrt civilistů v Jemenu nezvyšovala počty rekrutů Al Kajdy Arabského poloostrova (AQAP), je buď záměrně nepravdivá, nebo neuvěřitelně naivní.“ Už tehdy americká NPR odvysílala z Jemenu reportáž, v níž děti, jimž americké bomby zabily otce, slibují Americe mstu a vstupují do řad fundamentalistické Ansar Šaríja.

Na této praxi se do dnešních dnů nic moc nezměnilo. Třeba listopadová analýza agentury AP dochází k závěru, že třetinu všech obětí letošních náletů amerických bezpilotníků – oficiálně zacílených na lídry jemenské frančízy Al Kajdy – tvořili civilisté. A kupříkladu jen při náletu na Kásima Rímího, jednoho ze zakladatelů AQAP, bylo spolu s ním loni zabito 66 nevinných lidí, z toho 31 dětí…

Takto koncipovaný „nábor“ džihádistů se ale samozřejmě netýká jen Jemenu, neboť, jak konstatuje aktuální studie Brownovy univerzity, USA „proti terorismu“ v současnosti bojují v 76 zemích, tedy ve více než třetině všech států světa. Organizace Lékaři proti jaderné válce, která v roce 1985 získala Nobelovu cenu za mír, už před třemi lety odhadovala, že si americké válčení „jen“ v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu přímo či nepřímo vyžádalo životy přinejmenším 1,3 milionu lidí. A třebas New York Times na základě vlastního šetření dospěl loni k názoru, že jen v Iráku americké (a koaliční) nálety zabily až 31krát více civilistů, než oficiálně připouští Pentagon. Jinými slovy, nových rekrutů teroristických organizací, kteří mají Spojeným státům (a potažmo Západu jako takovému) „co vracet“, mohou být skutečně miliony.

Péče o teroristy

K tomu je třeba přičíst politický kalkul. Například základy Islámského státu byly podle dostupných informací položeny v americkém zajateckém táboře Camp Bucca v Iráku, a to někdy v letech 2004 až 2006. Tehdy v něm byl vězněn nynější „chalífa“ Islámského státu Abú Bakr Bagdádí a další duchovní vůdci budoucí teroristické organizace. Odtajněné dokumenty Pentagonu ukazují, že tajná služba americké armády DIA už na počátku roku 2012 považovala Islámský stát za „strategický nástroj“ ke svržení Bašára Asada. Tehdejší šéf DIA (a dnes jeden z figurantů „Russiagate“) generál Michael Flynn později konstatoval, že že Obamova administrativa nedbala varování zpravodajců, podle nichž zahraniční podpora syrským rebelům pomáhá vzestupu Islámského státu. „Myslím, že to bylo vědomé rozhodnutí,“ shrnul generál Flynn. To vše pak vysvětluje i podivné výsledky amerických náletů proti Islámskému státu. Penzionovaný generál Jack Kean ho v létě 2015 při senátním slyšení popsal jednoznačně: „Pětasedmdesát procent náletů končí tím, že se naše letadla vracejí, aniž by shodily bomby, většinou proto, že nemohou najít cíl nebo ho nejsou s to přesně identifikovat.“ Dnes se, mimochodem, „válka proti Islámskému státu“ pro změnu opakuje coby oficiální americký argument pro pokračující ilegální vojenské působení v Sýrii…
Nejen Islámským státem je ale živa „válka proti teroru“. Například americký kariérní diplomat J. Michael Springmann se ve svých pamětech nazvaných Visas for Al Qaeda (Víza pro Al Kajdu) věnuje dekádám amerických vazeb na Al Kajdu spjatou s Usámou bin Ládinem. Popisuje například, jak mu během působení na americkém vízovém oddělení v saúdské Džiddě na konci 80. let jeho představení opakovaně nařizovali vydávat nezákonná víza pro islamistické ozbrojence z různých muslimských zemí. Později prý zjistil, že vízové oddělení bylo plné agentů CIA, kteří využívali svého diplomatického statutu k zakrývání utajovaných operací, a právě mezi ně patřilo i vydávání víz těm samým teroristům, kteří posléze stáli za 11. zářím. Tímto způsobem americká víza dostalo i třináct z patnácti únosců letadel z dosud největšího teroristického útoku na americkém území, přičemž deset z nich dostalo vízum právě na konzulátu v Džiddě.

I nyní se postládinovská Al Kajda coby „cenný nástroj politiky“ dál pyšní americkou ochranou. Během syrské války byla dlouho označována za „umírněné rebely“, aby mohla získávat finanční i vojenskou pomoc a bojovat proti Damašku, minulý týden byl jejím mužům péčí Washingtonu a Londýna odpuštěn i chlorový útok na syrské Aleppo…

Kdy dojde trpělivost?

Zmíněné příklady jsou jen namátkou vybrané „drobnosti“, které ani zdaleka nenabízejí otřesný celistvý obrázek, ale přesto umožňují vznést otázku: Jak tedy nahlížet na oblíbené zaklínadlo západních politiků, jímž „válka proti teroru“ bezpochyby je? Pokud bychom brali to slovní spojení vážně, nabízí se pohled na totální selhání. Z jiného úhlu se ale nabízí jen pohled na kolosální přesun peněz od západních daňových poplatníků do rukou bezpečnostního a vojenskoprůmyslového komplexu, doplňovaný stále rozsáhlejším špiclováním společnosti, „samozřejmě pro její vlastní bezpečí“.

Nová studie Center for Strategic and International Studies odhaduje, že „válka proti teroru“ až dosud stála 5,9 bilionu dolarů. Za prezidentství Bushe, Obamy a nyní i Trumpa miliardy svorně plynou, příslušné zisky rostou, džihádistů přibývá a s nimi sílí i vyhlídka na pokračování „války proti teroru“, na další konflikty, na další zisky a na další džihádisty. A pak že se na tak rozbitých zemích jakými jsou Irák, Jemen, Libye, Afghánistán nebo v neposlední řadě Sýrie nedá vydělat. Myslel George W. Bush právě to, když po dobytí Iráku slavnostně prohlásil „Mission Accomplished“?

Otázkou zůstává, co a kdy se stane onou příslovečnou kapkou, s níž pohár nakonec přeteče. Teroristické útoky a desítky obětí v Paříži, Manchesteru a dalších evropských městech takovým bodem obratu očividně nebyly.

Tereza Spencerová

Související témata s článkem

Zpravodajství FTV Prima

Tereza Spencerová