Jen aby to nevyschlo
Tyto údaje se značně rozcházejí s říjnovou prognózou Mezinárodní energetické agentury (IEA), jejíž analytici zvýšili předpověď růstu těžby veškeré americké ropy, včetně břidlicové, v příštím roce na 1,3 milionu barelů denně. To znamená, že kvůli problémům v Permské pánvi bude celkový ukazatel nižší o 27 procent.
Podle odhadů The Wall Street Journal ve druhém čtvrtletí tohoto roku činily celkové ztráty 50 společností, které těží břidlicovou ropu na území USA, dvě miliardy dolarů.
V IEA tvrdí, že těžaři mají důvod k pozitivnímu myšlení. Ve stejné prognóze z poloviny října experti agentury uvádějí, že barel lehké americké ropy WTI bude stát v roce 2019 v průměru 69,59 dolarů.
Avšak už v roce 2018 se má cena této značky podle jejich názoru ustálit na úrovni 68,46 dolarů za barel. Sečteme-li ale všechny burzovní kotace za letošní rok, vychází v okamžiku napsání tohoto příspěvku poněkud jiné číslo: 65,17 dolarů za barel WTI.
Máme tedy důvody k domněnce, že také předpověď IEA na rok 2019 byla přehnaná asi o pět procent.
Ostatně existují i zcela pochmurné prognózy. Analytici Mezinárodního měnového fondu snížili předpověď cen ropy na 68,76 dolarů za barel v roce 2019. Tyto údaje zveřejnili v periodické zprávě o světové ekonomice World Economic Outlook (WEO) za říjen.
Podobný scénář bude samozřejmě pravděpodobný jen v případě, když na světovém trhu ropy nedojde k vážným otřesům. Podle názoru analytiků Bloombergu, kteří označili ceny ropy za jedno z tří hlavních rizik pro světovou ekonomiku v roce 2019, bude všechno záležet na vzájemných vztazích USA a Íránu a na jednání členských zemí OPEC.
Důvod k zamyšlení
Analytici agentury WoodMac jsou nicméně přesvědčeni, že, i když se zdraží WTI na 70 dolarů za barel a společnosti začnou znovu investovat prostředky do tohoto odvětví, potenciální investoři na tom stejně moc nevydělají.
„Ropné a plynárenské společnosti si poradí se všemi hrozbami v roce 2019. Portfeje aktiv jsou přizpůsobeny dokonce nízkým cenám, poslední pokles cen ospravedlňuje konzervativní přístup tohoto odvětví," soudí viceprezident Wood Mackenzie Tom Ellacott.
Tím „konzervativním přístupem" míní Ellacott skutečnost, že ropné společnosti, které se věnují těžbě břidlicové ropy, budou mimořádně opatrné s vyplácením dividend a vydají raději prostředky na snížení dluhového zatížení. Vysoká úroveň úvěrování břidlicových společností je vlastně tím nejvážnějším problémem odvětví.
Máme-li věřit údajům Federální agentury energetické informace USA, jen obsluha jejich dluhů (tedy na zaplacení úroků z půjček) stojí denně 1,5 milionu barelů, tedy jednu čtvrtinu těžené břidlicové ropy.
V absolutních číslech činí celkový dluh amerických břidlicových těžařů jejich věřitelům kolem 300 miliard dolarů.
Aby ho zaplatily, musí společnosti vytěžit a prodat 4,6 miliard barelů ropy, to za podmínky, že její cena zůstane na průměrné úrovni roku 2018.
S tím ale také mají určité problémy. Podle informací americké Komise pro cenné papíry a burzy činí zásoby ropy v již zmíněné Permské pánvi maximálně 3,8 miliard barelů. Další dvě formace, kde probíhá těžba břidlicové ropy — Bakken a Eagle Ford — obsahují celkem maximálně deset miliard barelů.
To znamená, že poté, co zaplatí americké břidlicové odvětví všechny dluhy, a to za podmínky, že neudělají její účastníci nové, budou zbývající prozkoumané zásoby činit pouhých asi 9,2 miliardy barelů. Podle informací BP Statistical Review of World Energy je to jedna pětina celkových prozkoumaných zásob ropy v USA.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce