Film natočil hlavní režisér pohádek Alexandr Rou a scénář napsali znalci ruské literatury a folklóru Nikolaj Erdman a Michail Volgin, uvádí web. Do role Mrazíka režisér ihned našel herce Alexandra Chvylju. Role Nastěnky připadla patnáctileté Natalii Sedych, která se věnovala baletu a krasobruslení a vystupovala během novoročních oslav s tancem Umírající labuť. Jedno z takových vystoupení uviděl Alexandr Rou v televizi a rozhodl se, že v pohádce musí hrát právě tato dívka.

Druhou kandidátkou na hlavní roli byla v té době již slavná herečka Naděžda Rumjancevová, známá z filmů Děvčata a Královna čerpací stanice. Umělecká rada trvala na kandidatuře Rumjancevové, neboť Sedych byla příliš mladá, bez zkušeností a navíc s velmi tichým a vysokým hlasem, ale režisér trval na svém rozhodnutí. Pouze požádal maskéry, aby udělali dívku alespoň trošičku starší. Natalja se musela se skandálem uvolňovat z choreografické konzervatoře — vytahovali ji na natáčení na několik měsíců a musela slíbit, že až se vrátí, složí všechny zkoušky na „jedničku".

Film byl z velké části natáčen ve skutečné zimní pohádce, mezi ohromnými smrky a závějemi Kolského poloostrova. Nastěnka a Ivánek běhali po sněhu v sarafánu a lněné košili a potom se dlouho zahřívali, aby neonemocněli. Natalja Sedych vzpomínala, že nejtěžší pro ni vůbec nebyla zima, ale odstraňování líčidel a neopětovaná zamilovanost do herce Eduarda Izotova.

Na roli zlatíčka Marfušeňky byla potřeba výrazná komediální herečka. Režisér chtěl vzít Tamaru Nosovovou, ale asistentka přivedla na zkoušky studentku divadelní střední školy Innu Čurikovovou. Dívka si tak hrozně moc přála hrát ve filmu, že během zkoušky nelitovala svých zubů a rozlouskala celou hromadu ořechů, aby ji schválili. Když se Čurikovovová uviděla na obrazovce, rozplakala se: „Já jsem tak ošklivá… Cožpak si mne někdo vezme?" a dokonce zapochybovala, jestli se má stát herečkou. Další nepříjemností byla pro ni scéna setkání s Mrazíkem. Problém byl v tom, že během čekání na kouzelného dědečka měla jíst jablka, ale zapomněli je v hotelu a Čurikovová musela stále dokola jíst křupavou šťavnatou… cibuli a zapíjet ji rozředěným mlékem.

Ozdobou filmu Mrazík byla baba Jaga v provedení Georgije Milljara. Pro herce to byla druhá a zdaleka ne poslední role slavné pohádkové čarodějnice. Měl velmi rád tuto postavu a každou babu Jagu hrál různým způsobem — každé navrhoval kostýmy, vymýšlel povahové vlastnosti a způsoby chování… S „babou Jagou" byl však jeden problém: herec se rád napil a Rou vždy dával pozor, aby Milljarovi nikdo neprodal alkohol.

Můžeme říci, že Georgij Milljar zachránil film. Celý natočený materiál zabalili do balíků a skladovali ve sklepě domu, kde žila skupina filmařů. Jednu ráno přiběhla do lesa, kde natáčecí skupina pracovala, obyvatelka vesnice a řekla, že ve sklepě prasklo potrubí… Všichni s hrůzou běželi k domu s myšlenkou, že materiál je beznadějně zničen a film nebude. Když přijeli, uviděli promáčeného a zimou ztuhlého Milljara, který bos vytahoval filmové kotouče ze sklepa na sníh. Herec měl volný den a majitelka domu ho vzbudila, jakmile zjistila potopu.

Film Mrazík se účastnil Benátského filmového festivalu a získal hlavní cenu v programu filmů pro děti a mládež a tak získal cenu za nejlepší film pro děti na Celosvazovém filmovém festivalu. V USA Filmová rada udělila vyznamenání tvůrcům filmu za nejlepší filmový scénář pro rodinný film… Když však byl v roce 1997 film Mrazík předveden v Americe v rámci jednoho televizního zábavného pořadu, diváci ho nepřijali, neboť ho pochopili jako starý thriller nebo horor a ne jako dětskou pohádku.