Zákon o bankrotech existuje v ČLR už více než 10 let. Nicméně do roku 2014 korporativní nesplácení obligací neexistovalo. První byla malá společnost vyrábějící sluneční panely Shanghai Chaori Solar. Z 89,9 milionů juanů dluhu (14,6 milionů dolarů) dokázala zaplatit investorům pouze 4 miliony juanů (580 tisíc dolarů) a poté zahájila proceduru bankrotu. V roce 2015 čínské společnosti nedokázaly zaplatit majitelům svých dluhopisů 8,2 miliard juanů (1,2 miliardy dolarů), v roce 2016 už to bylo 30 miliard (4,3 miliardy dolarů). Dva roky bylo číslo na stabilní úrovni. A najednou došlo k takovému čtyřnásobnému skoku.

Značná část defoltů připadá na takzvané „společnosti zombie" — ztrátové podniky včetně státních. Čínská vláda už od začátku minulého roku zahájila boj proti ztrátovým společnostem, aby zbavila banky problémových půjček do roku 2020.

Předseda Nejvyššího soudu ČLR Zhou Quiang během zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců v březnu 2017 tvrdil, že je třeba zdokonalit procedury konkurzního práva v soudním systému země s tím, aby byly zajištěny cílové hodnoty ohledně snížení problémových úvěrů. Společnostem bylo dáno jasně na vědomí: stát je nebude držet nad vodou uměle.

S cílem vyrovnat se s následky krize 2008 čínská vláda přijala rozhodnutí vložit do ekonomiky 4 triliony juanů (585 miliard dolarů), což v té chvíli činilo 12,5 % HDP země. Velkou část těchto prostředků získaly společnosti formou úvěrů prostřednictvím bankovních systémů. Protože peníze dával stát, určoval rovněž priority financování. Úvěry byly poskytovány společnostem na rozsáhlé infrastrukturní projekty. Kritéria výběru byla jednoduchá: čím více pracovních míst projekt vytvoří, tím lépe. Během krize je to samozřejmě důležité. Na rentabilitu mysleli v té době až v poslední řadě.

Následkem toho se objevilo obrovské množství nadbytečných výrobních kapacit v těžkém průmyslu, ve sluneční energetice. Nicméně zbankrotovat společnostem nedovolili — vždyť vytvářely pracovní místa. Místní úřady přesvědčovaly banky, aby refinancovaly úvěry. Objevil se obrovský sektor „stínového bankovnictví" — nebankovních struktur poskytujících úvěry s vyššími úroky těm, komu státní banky odmítly úvěr poskytnout. Do roku 2017 připadalo na stínové bankovnictví 10 trilionů ze 34 trilionů dolarů celkového dluhu státních a soukromých společností ČLR. Nakonec banky někdy prováděly securitizaci dluhů a prodávaly je jako investiční produkty.

To vše vytvářelo rizika pro finanční systém země. Vláda to chápala: boj proti systémovým rizikům byl uveden jako priorita na posledním sjezdu Komunistické strany Číny. Proto bylo také přijato rozhodnutí vrátit špatné dluhy do bankovních rozvah a dovolit ztrátovým společnostem zbankrotovat, aby se nanavalovaly jako sněhová koule další nevratné úvěry.

Tím se dá i vysvětlit stoupající počet defoltů společností. Ačkoliv i nepříznivá zahraničněpolitická situace také sehrála svou roli.

„Na jedné straně masová vlna defoltů je pro věřitele samozřejmě špatná. Podle údajů Bloombergu se v průměru v případě nezajištěných „špatných úvěrů" daří vrátit maximálně 10-15 % dluhů. Na druhé straně to ozdraví finanční systém, udělá úvěrové produkty a rozhodování o jejich poskytování více tržním," řekl Sputniku odborník pekingské Národní univerzity Bian Yongzu.

„Finanční struktury dokáží směřovat zdroje k perspektivnějším společnostem a nerozptylovat je na „zombie", které požírají tolik prostředků. Společnosti zombie kompromitují ziskovost úvěrového odvětví. Následkem toho finanční struktury přizpůsobují svou úvěrovou politiku těmto podmínkám. V takovém případě však úvěr dostávají obtížně i perspektivní, normální společnosti," vysvětlil odborník.