Poznamenáme, že realizace projektu Nord Stream 2 ani není v kompetenci Evropské komise, o evropských poslancích už ani nemluvě.

Pak se k tomu vyslovilo Finsko, které se vždy chová dost skromně. Ve finské vládě vysvětlili, že se s rezolucí Evropského parlamentu samozřejmě obeznámili. Pozice Finska však také zůstává po jejím přijetí stejný. „Finská vláda dala 5. dubna souhlas k výstavbě plynovodu Nord Stream 2 AG na úseku, který vede přes výhradní ekonomickou zónu Finska. Tato situace se nezměnila," podotkl v rozhovoru pro Sputnik poradce finského ministerstva ekonomiky a zaměstnanosti Kari Klemm.

Je známá také pozice Německa v této otázce: lépe než veškerá prohlášení o ní svědčí aktivizace práce, dokonce trochu okázalá, jak na mořské části Nord Stream 2 AG, tak i na jeho pozemním prodloužení. Ani rezoluce Evropského parlamentu o Severním proudu 2, ani deklarace amerického Kongresu nijak nezměnily pozici vlády SRN v této otázce, řekli Sputniku v tiskové službě německého kabinetu ministrů.

…V tom všem je jen jedna otázka.

A to: jak je zařízen svět velké veřejné evropské politiky? Je v něm taková věhlasná instituce, jako je Evropský parlament. Zasedá v něm 751 poslanců ze dvaceti sedmi členských zemí EU. Parlament je rozdělen do osmi frakcí a zastupuje asi 160 různých evropských stran a sdružení. A v Evropě neřeší skoro nic.

Přitom ale pravidelně vystupuje jeho většina proti projektům, které jsou pro Evropu výhodné.

Jak se to mohlo stát?

Velmi jednoduše: Evropský parlament byl právě k tomu určen.

V čistě právní sféře nemá tento podivuhodný orgán ani právo zákonodárné iniciativy. Nemá možnost předkládat a projednávat vlastní projekty. Tedy v podstatě se omezuje jeho činnost na lobování v rozpočtové sféře (do roku 2016 bylo podle dohody z roku 2011 uzavřené mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem zaregistrováno ve Štrasburku přes 8,3 tisíce lobbyistických organizací, mají tam opravdu na čem se přiživit). A na naprosto šílenou politickou žvanírnu, nad kterou jak vlády, tak i parlamenty národních evropských států už dávno mávly rukou.

Víc než to.

Přibližně od roku 2000 se stalo v národních evropských byrokraciích pravidlem posílat do evropských zastupitelských struktur podobných Evropskému parlamentu lidi podle zásady „vezmi si, Bože, co nepotřebujeme". Je to v podstatě reinkarnace známého sovětského „povýšení bokem". Když bylo třeba se zbavit nějakého ať už velmi aktivního politicky, ale z hlediska praktického zcela neužitečného činitele, a nedalo se ho poslat do demise, „povýšili" ho na nějakou sinekuru, kde by mohl i nadále žvanit a bojovat za všechno dobré proti všemu zlému. A podobné publikum ze „staré Evropy", znehodnocené navíc zvučnými polskými a pobaltskými řečníky, kteří na rozdíl od „staré Evropy" berou struktury EU smrtelně vážně, tvoří v tomto podivném shromáždění většinu.

Nejlépe o nich v minulém týdnu mluvila oficiální mluvčí Ministerstva zahraničí RF Marie Zacharovová: „Vystupovat proti energetické spolupráci, její diverzifikaci, proti dodání této spolupráce opravdu moderního rázu je prostě šílenstvím pro Evropu, která potřebuje energetické zdroje. Počítají-li evropští poslanci s globálním oteplením — to je možná dobré, jde ale o termíny."

Mimochodem se „protiruská většina" v Evropském parlamentu může brzy značně zmenšit. Protože po vystoupení Velké Británie z EU přijde tato většina o 73 britských poslanců (a to je vedle Itálie třetí největší národní zastupitelství: Německo má 96 poslanců a Francie 74).

A hlasovalo-li proti Severnímu proudu 433 evropských poslanců ze 751, pak po odchodu Britů se může jejich počet snížit na 360 (ze 678).

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce