Blahoslavená žízeň
...Stala se jím letos na podzim vydaná kniha s verši básníkovými, nad nimiž nakukujeme do špeluněk a výčepů, do tváří lehkonohých pinglů a skalních štamgastů, za výstřih servírky a pouze ne mezi účtenky. A jistě, také slavná EET se dá zachytit aparátem, ale neřekl bych, že se Mistr Dostál zrovna o to někdy snažil. Ostatně není již dvacátník, dělá fotky drahná léta a začínal s tím v časech, kdy se o žádné elektronické evidenci ještě nemohlo vědět. Natož pak mluvit - nade stoly hospod. Ostatně by podobné pábení nebylo tím pravým ořechovým, anebo já o tom pochybuji......
….Snímků, a to výhradně černobílých, najdeme v publikaci celkem 78 a v nich zakleté slastné polibky i „chlast“. Slovo mají taky biliár a lízaný mariáš. Méně tanec; zato žhnoucí hroty cigaret ano (ač se proti nim nyní brojí). V knize objevíme neméně než čtvero „tahacích“ harmonikářů i se songy na rtu, dojde i na nějaký ten gáblík a řeči lidí jako bychom slyšeli. Vidíme pak do místností, ještě než se pouklidí, a prohlížíme si fasády. Tady sedí pes a zde je na člověku patrná obezita. Je-li někdo falešný, je to vždy také člověk, nikoli foto; nicméně i faleš lidská mizí s každým douškem. A chcete spatřit zlatou Prahu, anebo do sebe házet taky pitivo krapet tvrdšího charakteru? Žádný problém.
„Včas zazdít prcka,
to je oč tu běží
vhodnějších rozkoší nalezneš stěží,“
„Je třeba vyříkat si všechno smutné
než vyjdou kalhotky nad obzorem sukně.“
„Každý lok může být poslední
každému opadne pěna dní.“
Autorka sleduje příběh Jana Palacha i v následujících měsících, přičemž kombinuje prosté líčení s fiktivními deníkovými zápisy. Čtenář je tak svědkem Janova zářiového pobytu ve Francii, návratu domů přes Mnichov, postupného odcizení ve vztahu k přítelkyni Evě, ale zejména jeho vnitřní snahy zůstat věrný sobě samému a vytrvat v odporu. Posledním velkým protestem proti novým pookupačním poměrům se v roce 1968 stala listopadová stávka vysokoškolského studentstva. Za podmínek cenzury tisku a šířící se rezignace však nemohla dosáhnout žádných cílů, a teprve po ní dospívá Jan Palach postupně k rozhodnutí, že pro něj jediný způsob, jak pokračovat v boji, je vyburcovat národ vlastním sebeobětováním.
Výsledkem je neobyčejně čtivý strhující příběh, jakýsi moderní hrdinský epos, který zaujme především mladé čtenáře. Knihu však ocení i Janova generace, protože je to první román, který byl o studentech a jejich statečnosti během srpnové invaze a pak při vysokoškolské listopadové stávce napsán. Jména a nastíněné charaktery vedlejších postav (Janových kolegů, kamarádů, všetatských sousedů atd.) jsou však z pochopitelných důvodů fiktivní. Jména a charaktery politiků jsou autentické, stejně tak i chronologie a zvraty srpnových událostí.