Jak hodnotíte situaci, která dnes vzniká v Evropě? Na jedné straně narážíme na demonstrace žlutých vest, na druhé straně slyšíme o zvyšování mezd ve Španělsku a ve Francii.

Jako neúspěšné vysvětlování toho, že architektura evropské zóny se reformuje. Faktický ústup Macrona před žlutými vestami je totéž co oznámení konce projektu. Tím Macron skončil.

Byl zvolen díky společenské smlouvě mezi Francouzi a Němci. Podle smlouvy měl Macron „hermetizovat" Francii, její trh práce a rozpočet a potom jít k Merkelové a říci: „Angelo, já jsem ‚hermetizoval‘ Francii, přijeď federalizovat Evropu, v níž je jednotné ministerstvo hospodářství, společný rozpočet, skutečná bankovní integrace, společné fondy nezaměstnanosti a jednotný investiční plán."

Za rok svého prezidentování „hermetizoval" trh práce ve Francii: pružné formy práce, proces propouštění se zjednodušil, byla zavedena tvrdá úsporná opatření, která vytvořila mnoho malých Řeck po celé Francii. Následkem toho se objevily „žluté vesty". To byla první etapa. Druhá etapa zkrachovala. Toho se týkala smlouva s Merkelovou ohledně federalizace Evropy.

To byla kolosální taktická chyba Macrona, který se měl řídit zásadou quid pro quo, „udělám to, ale ty přijmeš mé podmínky". Pokud nejdříve dáte Berlínu to, co chce, pak není jisté, že on vám dá alespoň část toho, co od něho žádáte. Zvláště když ona (Merkelová) sama zeslábla a už neexistuje jako jednotný politický celek v Německu.

Na druhé straně se zdá, že se Brusel stal více dialektickým…

Angličané mají skvělé pořekadlo: „chránit stáj poté co koně utekli". Růst (ve Španělsku) je velmi nízký, pokud máme na mysli, že snížení minimální mzdy činilo původně 40 %.

Stručně řečeno prohráli. Výmarská republika, což je Brusel, stěží dohání okolnosti. To, co se děje ve Francii se žlutými vestami, je výsledkem hluboké stagnace francouzské společnosti a ponoření do rytmu připomínajícího Řecko.

Zvýšení mezd ve Francii, pokud se podíváme pozorně, připomíná britský seriál Ano, pane ministře, kde premiér nejdříve učinil důležité prohlášení a potom byrokracie zaručila nemožnost jeho realizace. Nejde o zvýšení minimální mzdy, mzda zůstane úplně stejná. To, co je uděláno, odpovídá definici 0 + 0 = 14 % Mitsotakisovy vlády. Zaměstnanci dostanou 100 eur prostřednictvím daňového systému, ale na samotných daních se to nijak neodrazí.

Problém každopádně spočívá v něčem jiném. Evropa se rozpadá, boří se politické centrum, můžeme pozorovat největší v dějinách lidstva rozpor mezi nashromážděnými úsporami na jedné straně a velmi malými výdaji na druhé straně. Nikdy v dějinách kapitalismu neexistovalo takové množství peněz a zároveň tak nízké investice.

Uvedu čísla: uvnitř evrоpské zóny je nyní kolem 3 trilionů eur, která prostě leží a neinvestují se. Při takovém nepoměru se určitě neobjeví kvalitní pracovní místa, a proto ať se děje se mzdami cokoliv, situace se nezmění. Za druhé, úrokové sazby v Německu budou určitě záporné. Penzijní fondy jsou rušeny, zvláště soukromé, s nimiž spolupracuje většina Němců, lidé se začínají obracet k Alternativě pro Německo (AfD) a opouštějí Merkelovou. Neopustili ji kvůli migrantům, ale opouštějí ji proto, že vidí výrazné deflační trendy na svých úsporách.

Na celoevropské úrovni to připomíná třicátá léta. Nesoulad mezi objemem peněz a investicemi nás přivedlo k Hitlerovi a Mussolinimu. Teď nás to vede k Salvinimu, AfD a celkově k obratu politického programu k fašismu.

Domníváte se, že v konfliktu mezi Římem a Evropskou komisí dokáže Itálie odolat nátlaku ze strany Bruselu?

Už mnoho let se nic nemění — od té doby, kdy se do Bruselu vydal Matteo Renzi a všechno podepsal, všechny nesmyslné papíry, takzvanou bankovní unii, která v podstatě zaručovala, že italské banky se stanou zombie a balastem pod nohama Italů. Přijel, podepsal a vrátil se do Říma, kde prohlásil, že bude požadovat realizaci svého práva italského premiéra, aby porušil bruselské dohody, s nimiž právě souhlasil! To se nezměnilo.

Během posledních 18 měsíců uteklo z Itálie 200 miliard eur. Bohatí Italové vyvážejí své peníze do jiných zemí. Dáno: banky zombie; ekonomika s 3procentním proficitem obchodní rozvahy, který by vás měl donutit létat; vláda a pravidelný proficit od roku 2011; tudíž nejsou problémy. Ale přesto! Je to ekonomika, která kvůli bankovnímu systému a kvůli slabé nepromyšlené architektuře eurozóny dusí obyvatele Itálie. Příjem na osobu v Itálii klesá již 15-20 let.

Salvini je příznakem. Salvini a Moscovici vypadají jako soupeři, ale není tomu tak. Vzájemně se obdivují. Protože Juncker, Moscovici a Macron by neobstáli bez Salviniho. Jejich politika je natolik neúspěšná, že kdyby nebylo Salviniho, nedokázali by odůvodnit nutnost své existence.

Pokud zvítězí Salvini, nebude to znamenat návrat moci k členským zemím?

Je to fiktivní konflikt. Nikdo nemůže vyhrát. Budou se tvářit, že spolu bojují, tvářit se, že se usmiřují, do té doby, dokud se Salvini nerozhodne udělat důležitý krok, a já si myslím, že ho udělá.

Salvini je velmi nebezpečný a není to Renzi.

V čem spočívá důležitý krok?

Východ z eura!

Vypadá to, že se EU snaží upevnit pozice eura ve srovnání s dolarem. Existuje pravděpodobnost pádu hegemonie dolaru?

„Oslům narostou křídla a oni dokáží doletět do Asie a Afriky" je pravděpodobnější. Jsou to žerty. Existuje důvod, proč je dolar hlavním nástrojem kapitalismu.

Není pochyb o tom, že Juncker a Komise by to moc chtěli. Ale nechce to německý průmysl, Bundesbank, německé politické zřízení. A tady je důvod: podstata eura spočívá v tom, aby se „německá marka" mohla držet na nízké úrovni, může zůstat vývozní. Když se vaše měna stává světovou, okamžitě stoupne poptávka po ní.

Benzín, který tankujeme v Athénách, možná jde z řeckého zpracovatelského závodu, ale výchozí palivo je dodáváno Arabskými emiráty a ani jedna americká společnost není zprostředkovatelem, neboť ropa je placena dolary a poptávka po dolarech stoupá. Naše eura, kterými platíme na benzínce, se mění na dolary, poptávka po dolarech znovu stoupá, což znamená, že cena dolaru na mezinárodních trzích je mnohem vyšší, než kdyby tato měna nebyla rezervní.

Hlavním cílem Bundesbanky je záruka nízkého směnného kurzu německé národní měny ze strany německých vývozců, v ECB na vše říkají „nein, nein, nein".

Dejme tomu, že přesvědčíme Němce, aby internacionalizovali euro. Dokonce i pokud Saúdové začnou přijímat platby v eurech, pokaždé, když budou prodávat barel ropy, musí přidat určitý bankovní polatek. Tato částka musí být investována. Nejbezpečnější bude nakupovat státní obligace USA. Abychom dostali eura, musíme z nich udělat státní obligace USA.

Proč nebudou kupovat evropské dluhopisy? Protože neexistují! Protože neexistuje EU, existuje anekdota, která se nazývá EU. Neexistuje pravděpodobnost zbavení se dolaru, dokud je Evropa tak hloupá.