Hans-Adam II von Lichtenstein |
„Česká republika platí za nesmyslné právní pojetí restitucí," takto vidí celý tento příběh renomovaný politolog, ředitel Institutu globálních studií UJAK Praha profesor Oskar Krejčí.
Krejčí: I v minulosti přecházely majetky při nejrůznějších ekonomických reformách a politických změnách do rukou jiných soukromých vlastníků či státu — například šlechtické statky po bitvě na Bílé hoře nebo církevní majetek za císaře Jozefa II. Když nastavíte restituce jako kontrarevoluční akt celoplošně a neurčitě, jako je to například při navrácení takzvaného církevního majetku znárodněného po roce 1948, otvíráte prostor i pro jiné pseudoprávní nároky. A nejen to. Už některé jiné realizované restituce týkající se nové politické elity šly za rámec zákona určující časové hranice restituce únorem 1948 a měly charakter revize dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Smutné je, že se vždy najdou čeští právníci a politici, kteří za drobky od panského stolu ochotně poslouží dílu proti vlastní zemi. Bude to chtít hodně politické odvahy a schopné právní mozky, aby se stát nárokům Nadace knížete z Lichtenštejna ubránil.
Nemyslíte si, že je podivné požadovat vrácení majetku po tolika letech, a že stačí přijmout status quo?
Restituce jsou psychologická a ideologicko-politická záležitost. Bohatí bývají nenasytní, což platí i o Nadaci knížete z Lichtenštejna. Jejich pojetí spravedlnosti a lidských práv začíná restitucí Orlíku, Barrandova, Lucerny… To není otázka diskuse o vědecké pravdě, to je otázka odlišných zájmů. Přijmout status quo nestačí každému — a já si myslím, že právní řád je nesprávně nastaven tak, že umožňuje výklad vyhovující parazitním skupinám. Vlastnictví by mělo být upraveno tak, aby se někteří jedinci nestaly pány podmínek života jiných lidí. Člověk se v současných podmínkách mění na prostředek upevňování a rozšiřování privilegií malých skupin jiných lidí. Suma sumárum, když státy nebudou aktivně čelit neukojitelnému majetkovému hladu nejrůznějších knížat a nových oligarchů, nečeká Evropu nic jiného než další prohlubování nerovnosti.