V knize Dějiny zemí Koruny české II. (Praha 1992) se na 101. straně píše: „Dne 3. 7. 1866 utrpěla rakouská armáda rozhodující porážku v bitvě u Hradce Králové (u Sadové). V červenci bylo uzavřeno (pod hrozbou postupu pruských armád na Vídeň) v Mikulově příměří a 23. 8. byl v Praze uzavřen konečný mír. […] Na bojištích roku 1866 krvácely nejvíc české pluky rakouské armády; […] rakouská státní politika nedokázala ocenit svrchovaně loajální chování [české společnosti (i vojáků)] během války i během pruské okupace. "

Dá se tu zobecnit, že rakousko-pruský konflikt vyústil v posílení sjednocujícího se Německa a v oslabení Rakousko-Uherska, za jehož teritoriální integritou udělala tečku přibližující se první světová válka.

Kolektiv autorů knihy Dějiny zemí Koruny české II. i Jaroslav Kosina ve svých Ilustrovaných dějinách světových (díl IV., Novověk II., Praha 1927) se shodují, že Češi bojovali oddaně za Rakousko-Uhersko. Z té doby pochází dodnes známá píseň o udatném kanonýru Jabůrkovi alias U kanónu stál.

Následuje ukázka z YouTube v podání Kantorů, resp. z jejich alba Tam U Královýho Hradce (Supraphon, Praha, 1986). Při poslechu písně se můžete podívat, kdo máte citovanou knihu, na kresbu od A. Becka Ústup rakouské armády po bitvě u Hradce Králové (viz Kosina, tamtéž, str. 282).

Udatný kanonýr Jabůrek (U kanónu stál a pořád ládoval…)

Písnička začíná slovy: Tam u Kralovýho Hradce / lítaly tam koule prudce / z kanónů a flintiček / do ubohých lidiček. // Refrén: A u kanónu stál / a furt jen ládo-, ládo-, ládo-, / u kanónu stál / a furt jen ládoval.

Strofická (má spoustu slok) humorná balada o udatném Jabůrkovi líčí, kterak český voják, děj se co děj, obsluhuje kanón. Jabůrek, přesně dle instrukcí, pálí koule po nepříteli, kterého decimuje, sám přitom nedbá vlastních zranění. Dál se text písně uchyluje k určité nadsázce (hyperbole), když se popisuje, jak nepřítel zaměřil pozici Jabůrka a vystřeliv po něm „pár rachejtlí", Jabůrek pozbývá v bitvě obě ruce. Nepřátelská kanonáda mu je utrhla, jenže udatný rek Jabůrek si sundá boty, dál stoje u kanónu, láduje jej nohama! Písnička má zkrátka groteskní, ba fantaskní rozměr. Jabůrek polyká šrapnely, ztrácí končetiny, nakonec i hlavu: „Letí Jabůrkova hlava / zrovna kolem jenerála /a křičí: Já melduju (hlásím, pozn.), / že salutovat nemohu //…"

Nakolik má píseň reálný základ, není zcela jasné, jisté však je, že Češi se rvali za barvy Rakousko-Uherska, které se posléze radši politicky vyrovnalo s Maďary nežli s Čechy!

Co s touto písní udělali Ukrajinci? Pozměnili melodii, upravili text. Výsledek?

Львівські музики — При каноні стояв (Фурт — фурт)

Takhle s Jabůrkem zametli na Ukrajině: „В сиру землю його / Закопали давно / А він все ще стояв / фурт-фурт ладував // Хробаки вже його / Підточили давно / А він все ще стояв / фурт-фурт ладував…" (překlad: Již ho dávno zakopali do vlhké země, a on pořád stál, a ládoval. Červi už ho dávno nahlodali, ale on jen stál a pořád ládoval…).

Ano, pod tímto videem čteme sice ukrajinský popis, že to je původně česká písnička. Ale v písni samé o Jabůrkovi, nakolik se lze dozvědět z videa, ani popel. Časem zůstane jen písnička bez popisku. A Jabůrek? Příště se možná dovíme, že se Jabůrek aktivně účastnil majdanských událostí. Pokud jsme špatnými proroky, pak jedině dobře.

Na závěr Vám přinášíme ukázku, jak písničku interpretoval legendární český zpěvák Rudolf Pellar:

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce