Vývoz z Číny do Ruska tvořil něco přes čtyři miliardy a dovoz z Ruské federace do ČLR — 5,7. To znamená, že Rusko má výrazné pozitivní saldo v zahraničním obchodu. Dovoz čínského zboží do Ruska stoupl za 11 měsíců o 12 %, to znamená na 43,5 miliard. Dovoz ruského zboží do Číny tvořil 53,7 miliard a zvýšil se tak o 44,3 %.

O čem to svědčí? Za prvé o tom, že Rusko má ekonomiku celkově orientovanou na vývoz. Za druhé o tom, že je napravena nerovnováha minulých let.

Například v minulém roce vývoz Ruska do Číny tvořil 38 922 043 567 dolarů a dovoz Ruska z Číny 48 042 300 159 dolarů, a proto v roce 2017 mělo Rusko negativní saldo. Ale i to byl určitý pokrok ve srovnání s předcházejícím rokem 2016.

Samozřejmě, že velmi důležitou roli v tom hraje diverzifikace obchodu s energií. Vývoz ropy a plynu bude stále stoupat: čínští kolegové si uvědomili rizika v oblasti bezpečnosti a trvají na rychlém odsouhlasení druhého proudu Síly Sibiře (původní název plynovodu je Altaj).

Dodávky ropy a LNG, zvláště vzhledem k těžbě v oblasti dálněvýchodních šelfů, se také budou zvyšovat. Kromě toho mají Číňané velký zájem o minerální hnojiva, kovy, elektrické stroje, celulózu a zařízení. Na čínských trzích je zájem i o ruskou zemědělskou produkci.

Hlavním problémem je dnes to, že při vší úctě k obrovské ekonomice ČLR ta nevyrábí tolik zboží, které by bylo skutečně zajímavé pro ruský trh. Očividným „číslem jedna" je produkce v oblasti mass marketu. Ale tento trh, trh zboží masové poptávky, není v Rusku příliš velký a má velkou konkurenci. Proto se ho nedaří zaplavit jako například v Americe. Jak se říká, je z něj tolik užitku jako ze stříhání prasete: křiku mnoho, srsti málo. Například čínští výrobci automobilů nyní dost agresivně vstupují na ruský trh. A určitě si nějaké své místečko najdou. Ale i kdyby tento trh zcela zaplnili (což je velmi málo pravděpodobné), stěží tím nahradí vzniklou „přirozenou nerovnováhu".

Mimochodem jsou pro Čínu dnes důležitější ruské dopravní koridory: už nyní je jasné, jak zaoceánští geopolitičtí konkurenti mohou „podpalovat" jižní koridor Velké hedvábné stezky. A v případě zcela předpovídatelného mnohaletého vyostření na lince Peking — Washington mohou jedinou skutečně bezpečnou dopravní alternativou být pouze ruské cesty.

Proto se Rusko a Čína buď budou muset smířit s touto nerovnováhou jako s přirozenou konstantou (což celkově není příliš dobré z hlediska přechodu na vzájemné účtování v národní měně), nebo vymyslet nějaké složitější varianty partnerství a dosáhnout kvalitativně jiné úrovně vzájemné ekonomické integrace.

Jsou to samozřejmě velmi důležité problémy, ale ještě ne aktuální.

Zatím můžeme prostě konstatovat překonání „psychologicky důležité laťky", kterou nastavili prezidenti těchto dvou zemí na oficiální úrovni jako úkol pro jejich ekonomiky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce