Zamýšleli jste se někdy nad tím, jakou roli v české společnosti a v našich životech hrají sdělovací prostředky? Stačí jedna kauza a vláda, nebo dokonce celá země, může být na lopatkách a pomalu se propadat do chaosu. A teď nemáme na mysli jen nedávný případ lovestory Andreje Babiše mladšího.

Sociolog a analytik Jan Klán zveřejnil text o roli médií v posledních domácích a světových událostech pod názvem Převraty naruby. Aneb demonstrace ve Francii a u nás. Sputnik na toto ožehavé téma levicového odborníka vyzpovídal.

Zastáváte názor, že dnešní média napomáhají vytvářet různé typy převratů. Jak se to projevuje? Mohl byste uvést některé aktuální příklady?

Média byla vždy v popředí nějakých převratů. Minimálně od roku 1933, kdy se Adolf Hitler dostal v Německu k moci. Stačí si připomenout jeho ministra propagandy Josepha Goebbelse, který si tohle vše uvědomoval. Samozřejmě, že v té době to bylo o něčem jiném, protože neexistoval internet a televize. V té době hrál významnou úlohu rozhlas, který vše ovlivnil.

Ale můžeme se podívat i do USA, kde se koncem 30. let odehrála rozhlasová dramatizace knihy George Orwella — Mars útočí. Vše bylo natolik reálné, že mnozí lidé propadali panice, že na nás útočí mimozemšťané. Dnes je situace o to více dramatická. Nacházíme se ve společnosti, kdy přesně nevíme, která informace je pravdivá a která ne.

Aldous Huxley napsal působivou dystopii Konec civilizace, kde píše, že v budoucnu budeme zahlcení množstvím informací a nebudeme schopni si vybrat, která z nich je pravdivá. Kniha byla napsána ve 30. letech, takže byla velice nadčasová.

A jak se projevuje účast médií v různých převratech? Ve svém článku jsem uvedl případ mrtvého a posléze zase obživlého studenta Martina Šmída z listopadu roku 1989. Tato dezinformace ovlivnila události následující, které byly pro naše dějiny tragické. V současné době si jako příklad můžeme uvést tzv. arabské jaro, kdy se lidé svolávali prostřednictvím sociálních sítí, tedy pomocí nových médií.

Je vidět, že nová sociální média jsou velice mocná, protože lidé jsou ovlivňování neustále. 24 hodin, 7 dní v týdnu jsme připojeni na síti, která nám přináší různé informace, jenž formují naše myšlení i pohled na demokracii, politiku a vládnutí. Aktuální příklad, kde se média angažují, je problém ve Francii. Informovala média o tom, že jsou už i mrtví? Nikdo to nezveličoval, kapitál se vše snažil zlehčovat.

Jak ovlivňují média situaci v České republice?

Média v České republice ovlivňují situaci poměrně často. Dochází k erozi mediálního prostoru, kdy média přestávají být nezávislá, ale čím dál více se řídí heslem, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Jako příklad si můžeme uvést uměle vytvořenou kauzu Andreje Babiše mladšího. Může se mi to líbit a nemusí, ale jednalo se o ukázkové fake news jako vystřižené z dílny PR agentur.

Dost mi to připomínalo různé hledání zbraní hromadného ničení v Iráku, kdy byla americká veřejnost, stejně jako celosvětová, připravována na ospravedlnění útoku. Je to naprosto stejný scénář, který má za úkol destabilizovat společnost a vytvořit stav šoku. Poté se odvádí pozornost někam jinam, aby mohlo docházet k jiným věcem. Například k rozkrádání státního majetku, pokud ještě nějaký existuje nebo se může stát i něco jiného. Třeba může dojít k převratu, který je živen a podporován například USA, ale klidně i někým jiným.

V našem případě stále figuruje americká ambasáda, která se ani netají tím, že podporuje různé festivaly svobody nebo dokonce různé pořady ve veřejnoprávních médiích. Pamatuji si dobu, kdy vycházely například bulvární noviny jednou za týden, ale dnes takových věcí máte na internetu kvanta. Smutné na celé věci je, že lidé takovým věcem věří a nedokážou reálně rozlišit, zda se jedná o pravdu nebo ne.

Uvádíte, že se provádí převraty ve prospěch úzkých skupin. To se týká i Evropy?

Ano, týká se to i Evropy. Moc se od USA nelišíme, protože mediální prostor je prošpikován různými polopravdami, které nahrávají úzkým skupinám lidí, kteří mají velké množství kapitálu. V každé zemi najdeme média, která jsou vlastněna určitými skupinami lidí. Samozřejmě by měla existovat nezávislá média. Tuto roli v našem případě plní Česká televize a Český rozhlas. Jenže to není tak jednoduché.

Očekával bych, že pokud mám veřejnoprávní média placena všemi, kdo platí koncesionářský poplatek, tak se vše bude vyvažovat a nikomu se nebude stranit. Jako příklad si můžeme uvést volbu prezidenta. Ve veřejnoprávním médiu více dostával prostor Antizeman, ale jelikož si médium platí i druhá strana — Zeman, tak by se tam mělo vyskytovat stejně všechno, ale nebylo tomu tak. Bylo tedy evidentní, že veřejnoprávní médium bylo zneužito úzkou skupinou lidí, kteří stranili tomu nebo onomu.

Dá se nějak čelit této mediální společenské diverzi? Nelze přeci omezit svobodu slova?

Vidím jen dvě možná východiska. Buď zpřísnit novinářský zákon, kdy novináři otisknou to, co jsem skutečně řekl, nebo budou potrestáni.

Samozřejmě nechceme skončit jako v USA, kdy Donald Trump odebírá akreditace, ale jde zejména o morálku novinářů.

Všude je propleten kapitál, který vše pokřivuje. Novináři, kteří jsou například placeni, aby vytvořili senzaci „na kus", jsou ti nejhorší. Možná si to často ani neuvědomují, ale postupně zasévají zlo do společnosti, kdy dochází k postupnému rozkladu a štvaní člověka proti člověku.

Společnost potřebuje média, ale taková, která budou informovat objektivně. Nicméně právě objektivita se moc nenosí, protože dnes má každý svoji pravdu a pomocí médií ji také utváří a implementuje do společnosti. Druhou možností je výuka kritické rozlišovací schopnosti, abychom mohli lépe odhadnout, která zpráva je nepravdivá, polopravdivá nebo pravda. Lidé si většinou musí přečíst více zpráv z různých médií a udělat si obrázek. Nesmí věřit jen jednomu médiu. Máme jich tolik, že si každé vytváří své pojetí světa, takže je opravdu lepší se podívat i někam jinam.

Věří vůbec česká společnost médiím?

Nedávná studie prokázala, že zpravodajství v našich médiích věří jen necelých 30 % lidí. To je hodně smutné číslo. Podle mého názoru je způsobeno tím, že novináři se mnohdy dopouští domněnek, fabulací a přidávají vlastní názor. Případně danou věc zveličují. Co je ale nejhorší, tak média hlavně informují o negativech společnosti.

Všude vidíme vraždy, nehody, problémy. Vytratily se pozitivní zprávy. Těch je opravdu málo. Vypadá to, jako kdyby dnes nebylo nic pozitivního. Je pravda, že toho moc není a lidé prahnou spíš po senzacích, negativech a média si to uvědomují. Působí hlavně na strach, emoce. Lidé médiím primárně moc nevěří, protože jsou z informací zmateni. Když existovalo jedno médium, tak mu lidé věřili, protože neměli možnost porovnání s něčím jiným.

Dnes jsme zase jinde, kdy si na internetu každý může vytvořit své médium nebo publikovat na sociálních sítích co se mu zlíbí. Máme tolik informací, že se v nich člověk „konzument" často nemůže ani vyznat, proto je nutné zvýšit kritickou rozlišovací schopnost lidí. Nemůžeme omezovat svobodu slova, ale na druhou stranu ten, kdo toho zneužije ve svůj prospěch na základě nepravdy, by si měl uvědomit, že je to vždy hřebíček do rakve demokracie. Bohužel tržní společnost vše deformovala a převedla na peníze, takže na prvním místě jsou peníze a poté vše ostatní. Je to smutné, ale jedná se o realitu, kdy peníze prostoupily celou společností.

Východisko samozřejmě existuje, když si lidé začnou uvědomovat, že peníze nejsou vše. Byť je mediální prostor a reklamy nutí uvažovat jinak, tak nesmí věřit všemu, co se v médiích řekne. Pokud by totiž začali všemu věřit, tak si musíme vzpomenout na tvrzení, že nakonec „stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou" a víme, jak to skončilo. Nejhorší válkou v dějinách.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce