Proč je lidský dotek i mimo sváteční období pro většinu z nás tak důležitý?

Než jsme se naučili mluvit, jedním se základních způsobů komunikaci byl i dotek, který nás doprovází a zklidňuje i ve chvíli, kdy odcházíme z tohoto světa. Skrz dotek lze vyjádřit bohatou paletu emocí, potěšit i rozesmát, podpořit a pomoct v obtížných životních okamžicích.

Je pozoruhodné, že čím vyspělejší společnost je, tím více se z ní ztrácí dotek a přísněji si člověk hlídá soukromou zónu pohodlí. Samotný dotek je stále více vnímán především jako intimní záležitost a dokonce obtěžování, což je vyvoláno i emancipací společnosti i změnou vnímaní světa kolem nás díky bleskovému vývoji digitálních technologií. Skypový telefonát a WhatsApp je pro nás rychlejší a pohodovější záležitost než osobní návštěva, kterou kvůli vzdálenosti často nemůžeme naplánovat ihned.

Navíc rostoucí anonymita velkoměst, kam se postupně stahuje mladá generace, také předpokládá zdržení se doteku a vzdalování se jednotlivců navzdory většímu počtů městských obyvatel. Podle psychoterapeutky a doktorky Sharon K. Farber podvědomou náhradou doteku a objetí tak kolikrát slouží populární bojová umění, časté návštěvy lékařů a rostoucí obliba exotických a rehabilitačních masáží, jejíž důvod si mnozí odmítají přiznat.

I zvířatům i dětem na tom záleží

Dotek je pro děti nezbytně důležitý především během prvních let života. Kromě psychologické prospěšnosti a budování pocitu důvěry a bezpečí se jedná i o zásadní vliv doteku na fyzické vlastnosti člověka. Když začneme říší zvířat a podíváme se na výzkum Evana Ardiela a Catherine Rankin zjistíme, že dotek je nezbytnou nutností ve vývoji nervové a pohybové soustavy. Zejména u mláďat (výzkum proveden u krys) je dotek nahrazován olizováním, které zásadně ovlivňuje chování dospělých zvířat v dospělosti.

Ohromný význam doteku pro děti potvrzuje i výzkum s rumunskými sirotky v dětských domovech v devadesátých letech, který provedl Jon Hamilton. Průzkum zjistil, že po adopci do příznivého prostředí děti z přelidněných dětských domovů, kde se o ně nikdo nestaral, neobjímal a neprokazoval citovou vazbu, těžko dokázaly navázat emoční vztah s novou rodinou a měly potíže s vyjadřováním vlastních emocí, které ve skutečnosti neměly možnost zažít v hlubokém dětství.

Jak vysvětluje autor knihy „How children succeed" Paul Tough, láskyplný dotek rodičů ovlivňuje jak hmotnost těla a stavbu svalstva, tak i sebejistotu, sebevnímání a schopnost řešit nadstandartní úkoly. Pokud se jedná o intenzivnější dotek během hry s rodičem, dochází i k intenzivní masáži, protahovaní svalů, rozproudění krve po celém těle dítěte. Navíc dotek a objetí pomáhá si uvědomit vlastní tělo a úspěšně ho používat pro plazení, chůzi a běh, pocit v prostoru hlavně ohledně výšky je také nezbytný základ pro budoucí sportování a aktivní život.

Trochu chemie

Životní význam doteku souvisí s chemickými reakcemi v těle, především s okamžitým uvolněním hormonu štěstí oxytocinu, který je vylučován při objetí, polibku a upřímném pláči, po kterém člověk získává pocit spokojenosti. Jak uvádí ve svém článku neurovedkyně Susan Russ, pokud se změří tlak ihned po takovém pláči, všimnete si, že s vyloučením oxytocinu se snižuje i srdeční frekvence. Oxytocin zmírňuje osamocení, izolaci a hněv. Je prokázáno, že během delšího objetí se dokonce v těle zvyšuje hladina hormonu serotoninu, který zvedá náladu a vyvolává přirozený pocit štěstí. Zmíněné hormony pak způsobí uvolnění svalu v těle a následně i uvolněné celkového napětí a následně i menší strach ze smrti.

Jak to ovlivňuje naší mozkovou činnost? Objetí zvyšuje produkci dopaminu ve vašem mozku, a to lze pozorovat v PET (Pozitronová emisní tomografie) vyšetřeních mozku. Zejména podle nedávného výzkumu Marcella D'Amelia a jeho týmu z Campus Bio-Medico University v Římě úroveň dopaminu je nízká u lidí s dekorativními onemocněními, jako je Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc a poruchy nálady a deprese.

Podle vědce Susan Russ je tak objetí přírodním mechanizmem udržení se v klidu v náročných situacích, který nám zároveň i připomíná, že musíme zůstat citliví a zdraví skrz spojení s jinými lidmi.

Posílení imunity a uvolnění bolestí

Podle studie zveřejněné v časopisu Psychological Science objetí brání lidský organizmus před infekcemi. Pokud člověk onemocní, objetí dokonce zmírňuje příznaky choroby. Doktor Shelden Cohen a jeho tým z univerzity Carnegie Mellon pozoroval přes 400 zdravých dospělých, aby zjistil souvislost mezi objetím jako formou sociálního uznání a onemocním. Vědci zjistili, že lidé, kteří se domnívali, že mají dobrou sociální podporu v podobě objetí, měli menší nebo dokonce žádné příznaky naházení. A naopak lidé, kteří prožili konflikt, nebo neměli téměř žádná obětí, vykazovali více příznaků infekce.

„Víme, že lidé, kteří zažívají trvající konflikty s ostatními, jsou méně schopní bojovat s viry. Víme také, že lidé, kteří mají sociální podporu, jsou částečně chráněni před následky stresu na psychologické stavy, jako jsou deprese a úzkost," řekl Cohen.

Jak nahrazují nedostatek objetí v různých zemích?

Citelný nedostatek doteků řeší různými způsoby. Skoro před patnácti lety tomu začalo čelit hnutí Free Huggs (objetí zdarma), kterého se účastní nejen nábožensky zaměření lidé, ale i nadšenci, kteří hodlají zlepšit celkovou náladu a spříznit atmosféru ve své komunitě. Hnutí vypuklo na internetu v roce 2004 a spočívá v poskytnutí dobrovolného objetí zdarma pro každého člověka. Přitom podmínkou je cedule FREE HUGGS. Každoroční akce se koná v prvním květnovém týdnu. Nicméně tato akce prozatím nezískala podporu v České republice.

Další vynalézavý způsob znovu objevili Američané. Jedná se o tak zvané Cuddle Parties neboli večírky objetí, na kterých se osoby obou pohlaví mohou objímat bez pokračování známosti a tím uvolňovat svůj stres a napětí. Tento trend vznikl v New Yorku a pokračoval v Los Angeles, Paříži, Moskvě a Tokiu.

Pokud pomineme společenskou orientaci aktivity a zohledníme lidi, kteří nemají čas si vynahrazovat nedostatek doteků na společenských akcích, lze uvést příklad Japonska. V této zemi je již dlouhodobou tradicí polštář na objímání během spánku neboli huggy pillow, japonsky „dakimakura". Jsou to polštáře s extra velkou velikostí, které jsou navrženy tak, aby se daly obejmout během usínání. Přitom nejde o erotickou pomůcku, ale o zdravotní zboží, které kromě zklidnění napětí slouží k ulevení bolestí zad, k rozložení tělesné hmotnosti po kloubech a správné umístění ramen a kolen.

Mají Češi nedostatek objetí?

Na objetí a dotek v české kulturní tradici jsme zeptali Jitky Ševčíkové, která je uznávaným koučem emocionální inteligence a komunikačních dovedností a zakladatelkou charitativní nadace Barevný Anděl.

„V české kulturní historii je v obvyklém sociálním kontaktu dvou lidí společensky přijatelné podání ruky. Protože osobní zóna cca 40 — 60 cm okolo našeho těla je prostorem skutečně intimním, měli bychom si tam zvát jen toho, komu skutečně chceme vyjádřit důvěru a blízkost. Tedy toho, komu to dovolíme," vysvětlila Ševčíková.

Podle ní objetí a dotek jsou osobní záležitostí, která je občas zneužívána. „Manipulátoři a lidé, kteří nerespektují tuto osobní zónu, se nám ji často snaží narušit právě tím, že nás chtějí obejmout nebo se ústy dotknout tváře, čímž chtějí vyjádřit svoji převahu nebo přehnanou srdečnost. Já jsem pro vřelý pevný stisk ruky," vysvětlila svůj názor zkušená koučka a poradkyně.

Podle Jitky Ševčíkové objetí v kruhu rodiny a přátel je jiné a objímaní závisí na osobním nastavení hranic.

Kolik objetí denně potřebujeme?

Pohlazení a lásky nikdy není dost, a to platí jak pro děti, tak i pro dospělé.

Uznávaná rodinná psycholožka Virginia Satir k tomu napsala: „Potřebujeme čtyři objetí denně na přežití. Potřebujeme osm pro dobré udržení. Potřebujeme dvanáct objetí denně pro růst."

Naši hladinu oxytocinu snadno zvedneme dlouhým objetím, společenskou hrou a zábavou na hřišti s kamarády. Stejně dobře tyto aktivity vnímají a užívají i děti. Navíc se těmto činnostem dá věnovat i mimo sváteční období. Občas se důležitějším a osobnějším dárkem na Vánoce může stát nikoliv balíček v krásném obalu, ale obyčejné objetí a přítomnost svých kamarádů a milovaných rodin.

Základní lidská potřeba doteku se prozatím nedá nahradit ani virtuální realitou. I když se technický pokrok vyvíjí obdivuhodnou rychlostí, empatie a emocionální inteligence nadále zůstávají lidskou vlastností, kterou AI zatím není schopná nahradit. V moderním světě je ovšem potřeba spoléhat sám na sebe skrze sebezlepšování a práci na svých vztazích s blízkým okolím.

Otázku o náhradě objetí výstižně okomentovala Jitka Ševčíková: „Účinnou náhradou objetí je dostatek sebeúcty, sebelásky, sebe přijetí." Občas by se každý z nás měl naučit obejmout sám sebe.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.