V roce 2015 byla uveřejněna potvrzující zpráva hlavního vojenského prokurátora SSSR Nikolaje Afanasjeva pod názvem O 28 panfilovcích, kde se uvádí, že několik hrdinů, kteří byli pokládáni za mrtvé, zůstalo živých, a samotné vyprávění o hrdinství se objevilo v listopadu 1941 v podání jednoho z vojenských korespondentů, jehož materiál je v potvrzující zprávě nazván výmyslem. Ředitel Státního archivu RF Sergej Mironěnko v červnu 2015 na Světovém kongresu ruského tisku v Moskvě řekl, že hrdinský čin 28 panfilovců je mýtus.

„Teď můžeme udělat definitivní tečku. Ruská vojensko-historická společnost poslední dva roky pátrala v archivech. Úspěšně. Na podzim roku 2018 byl odtajněn spis pod názvem Smerš z let 1942-1944, v němž byla nalezena tři další potvrzení toho, že boj 28 panfilovců skutečně byl, dva nové popisy bojů, velmi mnoho podrobností tohoto hrdinského činu, slova politického velitele Kločkova „Ustupovat není kam," napsal Medinský.

Zdůraznil, že o boji i o 28 gardistech panfilovcích se vždy hovořilo jako o symbolu, ale teď „byly objeveny dokumenty svědčící o důvěryhodnosti události". Ve svém článku ministr také uvedl úryvky z odtajněných dokumentů.

Nepoložili jste si otázku, proč jsou neustále propírány jedny a tytéž „nové" podrobnosti kolem 28 panfilovců, Zoji Kosmoděmjanské, Gastella, hrdinských pionýrů, Mladé gardy, Alexandra Matrosova se snahou zpochybňovat jejich hrdinské činy?… Myslím si, že vím proč. Rusko je zemí hrdinů. Náš historický osud se stal základem pro neobyčejný ruský typ výdrže. Nejvyšším jejím stupněm je sebeobětování. I 28, i Zoja, i Matrosov, i Mladá garda a další — ti všichni byli svatí mučedníci vně náboženského kontextu," řekl Medinský a dodal, že spory kolem nich mají ideologický charakter.