Ruský historik, kandidát historických věd a docent Sergej Rybakov poskytl Sputniku svou studii s názvem Ruská memoaristika o bitvě u Slavkova. Rybakova práce obsahuje úryvky z pamětí očitých svědků tohoto významného boje.

Těžká porážka spojeneckých rusko-rakouských vojsk a absolutní vítězství Napoleona — tak skončila bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince roku 1805. Důsledkem této bitvy byl rozpad Třetí protifrancouzské koalice. Alexandre-Louis Andrault, hrabě de Langéron a generál ruské armády francouzského původu, který byl také jedním z účastníků této bitvy, napsal: „Už jsem viděl prohrané bitvy, ale o takové porážce jsem neměl nejmenší ponětí… Dva lidé stejné roty nezůstali pohromadě."

Zdá se, že hlavním důvodem porážky se stala špatně sestavená dispozice spojeneckých vojsk, kterou měl na starosti rakouský generál Franz von Weyrother. „Buď byl Weyrother generálem, který nebyl schopen sestavit dispozici pro boj, nebo chtěl naši armádu zradit. Žádná jiná varianta mezi těmito dvěma předpoklady není," prohlásil hrabě ve svých zápiscích. Mezitím druhý svědek bitvy u Slavkova, ruský ministr zahraničí z roku 1804 Adam Jerzy Czartoryski, zprošťuje Weyrothera viny. Argumentuje tím, že Weyrother byl na všech místech boje a sám riskoval. Dále dodal, že se s velkou odvahou snažil pomoci v těchto nesnázích.

Za další důvod porážky těchto vojsk ve Slavkově u Brna se považuje domýšlivost ruského císaře Alexandra I. a také to, že přecenil síly spojeneckých vojsk, konkrétně těch ruských. Langéron napsal, že Alexander I. si válku představoval jen na základě petrohradských přehlídek, které se však válce jen stěží podobaly. Poznamenal také, že ruští velitelé sboru se nikdy neúčastnili války a neměli jiné zkušenosti než ty z přehlídek a manévrů v době míru.

Generál Langéron ve svých pamětech poukazuje také na katastrofickou situaci, v níž se rusko-rakouská vojska ocitla. Napsal: „Kutuzov se svou družinou a císař Alexander I. se svými pobočníky, se marně snažili o to, aby napravili tuto děsivou porážku, která byla v podstatě nenapravitelná, a aby znovu zavedli řád v armádě. Nepodařilo se jim toho dosáhnout."

Nehledě na chyby ve strategii je však nutné vyzdvihnout odvahu, kterou ruští vojáci a velitelé projevili. Generál dělostřelectva Alexander Euler uvedl: „Všude se hovoří o hrdinství knížete Bagrationa, který svou odvahou zachránil zadní voj a celou armádu… Zdá se, že jsme byli poraženi a odešli díky laskavosti našich spojenců. Ale tam, kde naše armáda bojovala sama, v ústupu, ukázala svou odvahu. A tak to mělo i být."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce