Jenže odporná nájemná vražda investigativního novináře se nedá srovnávat s možným dotačním podvodem při financování stavby Čapího hnízda, ba ani s údajným únosem premiérova psychicky nemocného syna. A protože Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi, kteří podrobili ve Švýcarsku křížovému výslechu bývalou manželku Andreje Babiše a jejího syna, nikdo nezkřivil ani vlas (Babiš na ně neposlal žádného gangstera, ale jen trestní oznámení), reakce českých občanů nesahala reakci těch slovenských z jara letošního roku ani po kotníky. Poslední protibabišovské demonstrace, která proběhla hned po hlasování o vyslovení nedůvěry vládě (pro opozici fatálně neúspěšném), se zúčastnil asi tak jeden tisíc lidí. Kdyby se započítali i čumilové, kteří přicházeli a odcházeli, tak maximálně dva.
To jsou jistě pochopitelné a snad i spravedlivé motivy. Jen je divné, že k takové erupci politické ušlechtilosti pánů Bartoše, Bělobrádka, Gazdíka, Fialy, Kalouska, Okamury, Pospíšila, Schwarzenberga a dalších pravicových bohatýrů došlo až poté, co Andrej Babiš ustoupil od plánované dostavby dvou energetických bloků jaderné elektrárny Dukovany americkým dodavatelem, a to z důvodu, že americké technologie nejsou kompatibilní s těmi starými ruskými. Byla by tu sice možnost vybudovat celou novou elektrárnu, ale to by údajně přišlo na pět set miliard. Babišova vláda proto dává přednost dostavbě oněch dvou nových bloků dodavatelem ruským a ne oním americkým, o kterém zlé jazyky tvrdí, že není lhostejný srdci Donalda Trumpa. A jsme u jádra pudla.
Jak že se to zpívá ve slavném americkém muzikálu Kabaret? Money, money, money, money, money, money… Nechtěl bych být v kůži velvyslance Spojených států amerických v Praze. Jeho předchůdce si balil kufry hned po Trumpově inauguraci. Aby si je nemusel balit taky, když se plánovaný státní převrat nezdařil!