Jak je to doopravdy s globálním oteplováním
Pavel Kalenda
21. 11. 2018
Tyto otázky a odpovědi byly přípravou na pořad „Máte slovo“ Michaely Jílkové. Protože celý pořad trvá pouze 60 minut a je vysílán naživo, nebylo možné ani položit a zodpovědět všechny připravené otázky a už vůbec ne vyčerpávajícím způsobem a s citací zdrojů. Proto celý text dávám ke zveřejnění tak, aby si čtenáři mohli porovnat můj náhled na problematiku Globálního oteplování a zejména Antropogenního globálního oteplování s oficiální propagandou, která je všude okolo nás.
Protože za posledních cca 10 let, kdy se zabývám sluneční aktivitou a jejím vlivem na seismicitu na Zemi, jsem se seznámil s řadou vědeckých argumentů (zejména primárních dat) a jsem schopen je sám analyzovat, budou mé odpovědi vycházet pouze z vědeckých informací, zpracovaných vědeckými metodami a postupy. Mým důležitým zjištěním je to, že seismicita, klima na Zemi (i na jiných planetách), sluneční aktivita a planetární interakce jsou navzájem provázány do jednoho nerozborného systému. Velice dobré schéma těchto vazeb je na obrázku od prof. N.-A. Mörnera (2018):
1. Je globální oteplování jen jeden z výkyvů teploty na Zemi a to nijak dramatický?
PK: Za posledních cca 5 mil. let docházelo k velkým výkyvům klimatu na Zemi v rytmu Milankovičových cyklů. V době minulého interglaciálu byly teploty na Zemi přibližně o 3°C vyšší než v současnosti (Pettit et al. 1999).
Obr. 1 – Vývoj teplot a koncentrace 18O za posledních cca 5 mil. let (Lisiecki and Raymo (2005).
Obr. 2 – Teplota a koncentrace CO2 podle výsledků z vrtu Vostok (Petit et al. 1999)
Když bychom vzali jen kratší období pro srovnání, tak v době Mínojského klimatického optima nebo Středověkého klimatického optima byly teploty o cca 2°C vyšší než v roce 1980. Podle Dr. Jiřího Svobody se u Mělníka pěstovaly melouny (v jeho knize Velká kniha o klimatu Zemí koruny české, 2003).
9. Jaké extrémní vlivy, teploty nás v zimě a v létě čekají?
PK: To se musíte zeptat na vyšších místech (u Alláha nebo jiného náčelníka nebo u meteorologů, kteří dovedou věštit z křišťálové koule). Klimatologie je o dlouhodobých změnách teplot na Zemi a o původu těchto změn. Většina účastníků vědecké konference „Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate“ se shodla na tom, že původcem těchto změn je Slunce a sluneční aktivita a nikoli CO2 a atmosféra:
https://www.youtube.com/watch?v=kewDL4qXoCI
Podle prof. astrofyzika Pierse Corbyna (WeatherAction – (http://bit.ly/2aTfsvR).
https://wattsupwiththat.com/2017/12/22/global-warming-and-extreme-weather/
10. Která otázka Vám zde chybí a chtěl byste o ní diskutovat?
PK: Myslím, že na to, abychom probrali do hloubky předchozích 9 témat a diváci pochopili vědecké argumenty, není moc času. Na každou z těchto otázek by bylo zapotřebí alespoň 30 minut a toto není možné splnit. Další rozmělňování času na každou z nich není žádoucí. Z hlediska PR je nejdůležitější otázka č.2 a pak je potřeba vysvětlit fyziku, která stojí v pozadí klimatických změn (částečně otázka č.1). Z dlouhodobého pohledu (geologického) se Země ochlazuje a k tomu přispělo a přispívá odebírání CO2 z atmosféry organismy (především korály a lesy). Dnešní stav (ve čtvrtohorách) se blíží stavu před permem, kdy se Země stala téměř ledovou koulí (a vymřela řada druhů na podchlazení). Z pohledu miliónu let (čtvrtohor) se střídají doby ledové a meziledové a toto střídání je podmíněno parametry orbity Země okolo Slunce (zejména excentricita – 100 tis. let). Z tohoto pohledu je příchod nového glaciálu nevyhnutelný a velice rychlý (v řádu stovek let (D. Paillard, 2013, A. Galopolski, 2013). Z hlediska stovky let můžeme očekávat stagnaci nebo dokonce mírný pokles teplot do roku 2030 (viz obr. 5), pak mírný návrat k aktuálním teplotám (do roku 2060) a po roce 2090 je možno očekávat další pokles teplot, protože akumulované teplo ze zemské kůry se už vyčerpá z velké části a je předpoklad také exploze vulkánu s VEI > 5 (Kalenda 2012, Kalenda et al. 2018), který sníží dopadající energii ze Slunce a tím dojde taky k ochlazení povrchu Země.
Obr. 8 – Vývoj akumulovaného tepla v zemské kůře (modře – Kalenda et al. 2018) a rekonstruované teploty na Zemi podle Mann et al. 2008, vyhlazené v 50-letém klouzavém okně (tlustá černá křivka). Červená křivka znázorňuje součet OLR (dlouhovlnného záření z povrchu Země) a změn dopadajícího záření ze Slunce, které má 60-letou základní periodicitu (podle Scafetta 2016).
Literatura
Berner, R.A. (1990): Atmospheric carbon dioxide levels over Phanerozoic time. Science 249 (4975), 1382-1386.
Corbyn, P. (2018): Mechanisms of weather extremes and climate changes Including long range forecasting. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.
Kalenda, P. and Neumann, L. (2012): The relationship between volcanic and seismic activity. EGU meeting, Vienna 24.-27.4.2012. poster. Solicited.
Kalenda, P., Wandrol, I., Frydrýšek, K., Kremlík, V. (2018): Calculation of solar energy, accumulated in the continental rocks. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.
Kremlík, V. ( 2018?): Obchodníci se strachem. Dokořán 2018 (v tisku).
Křivský, L., Pejml, K. (1988): Solar activity aurorae and climate in Central Europe in the last 1000 years. Bulletin of the Astronomical Institute of the Czechoslovak Academy of Sciences No 75. http://www.ngdc.noaa.gov/stp/aeronomy/aurorae.html
Lisiecki, L. E., and Raymo, M.E. (2005), A Pliocene-Pleistocene stack of 57 globally distributed benthic δ18O records, Paleoceanography, 20, PA1003, doi:10.1029/2004PA001071; data: doi:10.1594/PANGAEA.704257. — bundled as {{cite DOI|10.1029/2004PA001071}}
Supplement: Lisiecki, L. E.; Raymo, M. E. (2005). "Pliocene-Pleistocene stack of globally distributed benthic stable oxygen isotope records". Pangaea. DOI:10.1594/PANGAEA.704257.
Petit J.R., Jouzel J., Raynaud D., Barkov N.I., Barnola J.M., Basile I., Bender M., Chappellaz J., Davis J., Delaygue G., Delmotte M., Kotlyakov V.M., Legrand M., Lipenkov V., Lorius C., Pépin L., Ritz C., Saltzman E., Stievenard M. (1999) Climate and Atmospheric History of the Past 420,000 years from the Vostok Ice Core, Antarctica, Nature, 399, pp.429-436, doi:10.1038/20859.
Royer, D.L., Berner, R.A., Montañez, I.P., Tabor, N.J., and Beerling, D.J. (2004): CO2 as a primary driver of Phanerozoic climate: GSA Today, v. 14, no. 3, p. 4–10, doi: 10.1130/1052-5173(2004)014<0004:caapdo>2.0.CO;2.
Salby, M. (2012): Physics of the atmosphere and climate. Cambridge Univ. Press. 666 pp.
Salby, M. (2013): CO2 Changes are not Anthropogenic
https://www.youtube.com/watch?v=nFPP3RlycB8 (min. 5:30)
Mörner, N.-A. (2018): Planetary beat and sea level changes. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.
Paillard, D. (2013): Quaternary glaciations : from observations to theories (Milankovic Medal Lecture). Geophysical Research Abstracts, Vol. 15, EGU2013-14249, 2013. http://meetingorganizer.copernicus.org/EGU2013/EGU2013-14249.pdf
Ganopolski, A. and Calov, R. (2013): Natural and non-natural end of Holocene. Geophysical Research Abstracts, Vol. 15, EGU2013-1666, 2013.
http://meetingorganizer.copernicus.org/EGU2013/EGU2013-1666.pdf
Klyashtorin, L.B. (2001): “Climate Change and Long-Term Fluctuation of Commercial Catches” (FAO, 2001).
Salvador, J.R. (2013): A mathematical model of the sunspot cycle for the past 1000 yr. Pattern Recogn. Phys., 1, 117-122, doi:10.5194/prp-1-117-2013, 2013.
Scafetta, N. (2018): Toward a better understanding of natural climate variability. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.
Svoboda, J., Vašků, Z., Cílek,V. (2003): Velká kniha o klimatu Zemí koruny české, 2003). 655 s.
Autor RNDr. Pavel Kalenda, CSc. je geofyzik </0004:caapdo>
Zdroj
