21.11. 2018   PL,část článku
Meritem ale podle něj je to, že dvojice českých novinářů porušila švýcarský trestní zákon. „Jak pořízením vstupního kódu, který není přístupný veřejnosti, tak nahráním obrazu a zvuku interview. Zásadně to porušuje švýcarská trestní pravidla,“ zdůrazňuje. Doplnil, že pořízení rozhovoru je trestně stíháno pouze na návrh, který by musel podat Babiš junior, nebo jeho matka. Zcizení přístupového kódu do domu může být za určitých okolností stíháno i bez žádosti, z úřední povinnosti.
Analytik Erik Best se ve svém textu užasle pozastavil nad právní analýzou, kterou si duo Slonková–Kubík nechalo zpracovat. Analýza totiž vycházela výhradně z českého práva, zejména z občanského zákoníku. Podle Besta se dá těžko věřit, že by právníci Seznamu nevěděli, že Švýcarsko je svrchovaná země s vlastními zákony a že skutek spáchaný ve Švýcarsku na švýcarském občanovi se samozřejmě posuzuje podle tamního trestního práva.

Jak Best zveřejnil již dříve, za protizákonné nahrávání soukromé konverzace podle čl. 179 švýcarského trestního zákoníku hrozí až rok vězení nebo pokuta. Neoprávněné vniknutí je řešeno v čl. 186 a lze za něj uložit až tři roky vězení, nebo pokutu. Navíc by u obou redaktorů přicházel v úvahu ještě čl. 322, zveřejnění protizákonně získaných informací. I za ten jsou trestem až tři roky vězení nebo finanční postih.

Pokud se takto rozhodne soukromý subjekt – televize Seznam – je to podle Besta jeho vlastní rozhodnutí, že ponese riziko trestního stíhání svých redaktorů.

Zcela jiný případ je ale Česká televize, která má ze zákona povinnost informovat objektivně a vyváženě. Přesto se veřejnoprávní televize podle Besta staví na stranu Seznamu a nedává prostor druhé straně, a dokonce zamlčuje informace o možném spáchání trestného činu.

Vrcholem je podle Besta vyjadřování zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT Františka Lutonského na sociální síti. Tam nejprve suverénně tvrdil, že „ve Švýcarsku není v případě veřejného zájmu porušení soukromí nezákonné, ostatně stejně jako v ČR“. Když se jej Best na sociální síti dotázal, jaký paragraf švýcarského trestního zákoníku to tedy umožňuje, dostalo se mu odpovědi: „Nevím, proto se ptám. Ale nepleťte si novináře s tiskovými odděleními stranických sekretariátů. Z novinářů nemá sálat radost nad politiky. Novináři přinášejí, zjišťují, ověřují a třídí informace. A to přesně děláme. Bez ohledu na to, kdo je u moci.“