Co to má zase znamenat, ten pseudoproblém s nějakými padesáti arabskými sirotky?? Ponechávám stranou, že nikdo nemůže zjistit, kolik jim je či zda to jsou opravdu sirotci, ale hlavně jde o čisté předvádění se.

Jedna paní poslankyně a pár dalších krasoduchů si chce zapózovat v roli lidumilů a současně přidělat psí hlavu všem, kdo jejich divadlo označí za pokrytectví a za špičku boty nenápadně strčenou mezi dveře, aby jimi pak k nám mohl vstoupit kdokoli.

Podívejme se na věc racionálně. Na světě podle odhadu různých organizací strádá asi půl miliardy sirotků. Pět set milionů. V bídě, v místech postižených hladomorem, neúrodou, povodněmi, nemocemi, válkami, diktaturami. Půl miliardy. Co my s tím? Tak to bylo vždy, že někde se lidem vedlo líp, jinde hůř. Nelze nést na hrbu všechnu tíhu světa.

Lze ale nevyvážet naši představu o dobru na moderních zbraních, nekácet režimy, po kterých nevíme, co nastane, a především neblokovat obchod s chudými zeměmi diktováním různých kvót, norem a standardů a umožnit jim využít svou skoro jedinou jejich přednost: levnou práci.

Co ale s tou půl miliardou sirot? Vezmeme si k nám jednu desetimiliótninu z nich? A kterou? Tu, která bude mít nejlepší mediální reklamu? Tím zlepšíme svět? Paní Šojdrová, nechcete si raději v tichosti vzít z kojeneckého ústavu jedno jediné dítě a udělat mu u sebe doma šťastné dětství?