Setkal jsem se dnes večer s mladším kolegou. Je to molekulární biolog, ale - jak je v našich oborech zvykem - má přesah; do geografie, ekologie, sociologie... Zajímá ho, jak lidé žijí, jak myslí...

Zcestoval leccos, s přestávkami byl skoro dva roky v zahraničí. Pobýval v Indonésii, v Malajsii, navštívil Rusko i Mongolsko. Jak říkal, nepotřebuje výkladový slovník, nepotřebuje, aby mu někdo vykládal, co si má myslet, když tam všude byl a svou představu o těchto světech si vytvořil.

V kontrastu s tím se dovídám, že čelný redaktor Britských listů, do nichž jsem kdysi přispíval pod číslem 1867, je mluvčím tzv. elfů, čili protiruských trollů, kteří se pod rouškou anonymity snaží "uvádět na pravou míru" údajné proruské desinformace.

Ten redaktor / mluvčí se jmenuje Bohumil Kartous. Mé jméno je Jakub Rolčík. Pod číslem 1867 jsem publikoval 110 textů, někdy horší, častěji však - troufám si tvrdit - lepší kvality.

Nad některými analýzami týkajícími se Iráqu či vývoje v České republice po r. 1989 jsem strávil až 100 hodin práce. Nelituji toho, i když jsem za jediný ze svých článků nedostal ani korunu odměny. Považoval jsem svou práci za občanskou povinnost.

Ale URÁŽÍ mě, když se prizmatem zkušeností svých i svých kolegů podívám na to, čeho jsou dnes Britské listy schopny. Pokusím se vše ve stručnosti shrnout v následujících dvou bodech:

- Když mne Jan Čulík přesvědčoval, abych se svou erudicí publikoval v Britských listech, trval na tom, abych odhalil své jméno a 'background'. Kvůli věrohodnosti. Anonymita byla vyloučena.

Přistoupil jsem na to. Ale pan Kartous nyní jedná anonymně? Ta squadra trollů, která bojuje proti 'desinformacím', může 'v zájmu bezpečnosti' zůstat v utajení? Kde je ten občanský postoj, jehož se po mně dožadoval Jan Čulík? Kde a kdo jsou ti lidé, kteří se údajně domáhají pravdy, ačkoli se jako krysy schovávají v bludišti internetu?

- Britské listy si kdysi zakládaly na tom, že píší mainstreamu navzdory, padni komu padni. To už neplatí? Bohumil Kartous už ví, kde se nalézá pravda a proti čemu je zapotřebí bojovat? V čem se dnes Britské listy liší od mainstreamu?

Byl bych rád, kdyby Jan Čulík a Bohumil Kartous vylezli ze svých mediálních děr a postavili se oponentům. Obávám se, že už toho nebudou schopni.

Jakub Rolčík
alias
Jakub Laurentius
[latinská přesmyčka mého příjmení]

A ohlasy pod článkem:

Michal Vimmer Mam to stejne. Kdy nastal ten obrat v ČKD (dřive čulík, kotrba, dolejší, dnes č. +karel dugin dolejší) ? Vzpominam na prekvapeni z foto mdm Olbrajt na navsteve u pana Č. v Glasgow. Čkd se pořád potácí na hranici nebyti, aspon se tak stale tvari, ale jakoby se starou damou prisla nabidka, jiz nebylo lze odmitnout. A tak Čkd jede dal, akorat uplne stejne jako česká teleblbize, ktere p.Č nemohl prijit na jmeno. ČT ani my jsme se nezmenili. Čkd ano. Oportunisti a karieristi se ovsem flexibilne meni z podstaty.
Pavel Šefl Jakube, plný souhlas a podpora tomu, co jste napsal. Také jsem se zájmem četl BL. Pak se ale obsah poměrně rychle změnil. Já osobně si to vysvětluji tím, že si někdo BL (respektive Čulíka a spol.) koupil. Základní otázkou je, kdo dnes BL platí. Když se z někoho stane Jidáš, který prodal svoji duši zlu a slouží mu, je typickým rysem jeho chování pokrytectví. Proto ta rouška anonymity.
Hana Pertlová Je možné text pretisknout Jakube?
Jakub Laurentius Hana Pertlová Jistě. Nikdy jsem nestál o publicitu, ale na Čulíkovo naléhání jsem reagoval tím, že jsem se “odkryl“.
Ale Kartousovo práskačské vystoupení mne přimělo k tomu, abych ještě jednou vystoupil. Je to absurdní popření ducha kdysi takměř samizdatových Britských listů. Udavačství, trolling, boj za jakousi imaginární "pravdu". To nejsou Britské listy, do kterých jsem kdysi přispíval. Staly se mainstreamovou žumpou. Navíc přesvědčenou, že je něco víc, než zbytek světa
Nechal jsem tam (zdarma) kus svého života, kus své osobnosti. Nelituji toho. Ale dnes vidím, že Britské listy jsou hájemstvím ideologicky předpojatých politruků a gaunerů.
Kolegovi Jaroslav Polanský vyčítám, že dává slovo kdejakemu blbovi. Včetně toho vypatlance Pavla Novotného. Ale na nic si nehraje. Chceš? Napiš. Ale Britské listy se odchýlily id svého étosu. Dělají že sebe etalon hodnověrnosti, novinářské etiky a nezávislé žurnalistiky. Přitom se neštítí práskačství. Případ Rogozov byl jen úvodním číslem snahy napravovat svět Britskými listy.
Dominik Ticháček Já je poprvé četl v době, kdy už stáli za betla. A pan Čulík se sám odhalil :), když začal ve VB žalovat jako dítě. Z BL se stal takový novodobý Ohníček.
Ladislav Žák Víte, už Zdeněk Jirotka popsal geniálně činnost podobných znalcu pravdy či pravé míry... Saturnin s dědečkem si na to otevřeli kancelář...
Problém je v tom, že my lidé myslime v příbězích...Jsme Pan narrans... A ty lepší a vtipnější vyhrávají... Ostatně i poručík Dub o věcech mluvíval před válkou s okresním hejtmanem. A taky to byl učitel...Jako Čulík s Kartousem