V české společnosti se dalo lecos okecat a zakrýt. Umělci, kteří "nesměli", psali pod pseudonymem a nebo jménem kamaráda a všudypřítomná tajná policie to ani nezpozorovala.
Naše společnost se vyznačuje zvláštní ochotou přijímat pravdu Velkého bratra za absolutní. Změní se fangle a plášť se nechá plandat po směru nové nenávisti.
Česko je patrně jediná země na světě, která má zákon, podle kterého lze odměnit občany za spolupráci s těmi "správnými" cizími výzvědnými a tajnými službami. Jsme patrně jedinou zemí na světě, která vyčlenila určité období své historie jako protiprávní. Jsme papežtější než papež.
Každá moc, tedy i ta československá z let 1948-89, reaguje na nebezpečí, ať skutečné nebo zdánlivé a tak shromažďuje informace na možné nepřátele. Třeba takto:
Nepřátelské ideologie, proklamované jednotlivci nebo skupinami, jsou v rozporu se statutem quo a současným rozložením moci v naší společnosti. Praxe spočívající v tajném sledování politických protestů je z právního hlediska snahou o odhalení případů, které lze soudně stíhat. Z politického hlediska jde o vytvoření atmosféry strachu z disentu. Při akci, zaměřené na ochranu politického jednání na nejvyšší úrovni, byli mezi disidenty nasazeni tajní policisté, udavači a 500 narychlo najmutých špiclů. Jejich informace zaplnily 70 000 stránek. Sedmnáct nejnebezpečnějších disidentů mělo být souzeno.
Ale pozor, abyste si neodplivli proti větru. Předcházející odstavec nesouvisí s Stb. Jde o část reportáže kanadské CBC o opatřeních na ochranu papalášů, kteří se účastnili schůzky G20, pořádané v roce 2010 v Torontu. Celkem to stálo 900 miliónů dolarů.
I naše současná moc sbírá informace, potřebuje svoje Bretschneidery, sleduje naše kroky a tváře. Proti Stb to je extraliga proti krajskému přeboru. Pokrok se nedá zastavit.
Motivace "spolupracovníků" je ale v principu stejná: (možná) ideály, strach, vlastní prospěch a poškození druhého.
Stejné platí pro ty, kteří teď kritizují Nohavicu. Nejde o to, že kdysi prozradil nějakou ptákovinu. Třeba, že Kryl má komplex z toho, že je malý a má v Mnichově skromný byt.
Není známo, že by Nohavica udal, aby dostal někoho do vězení a pak přebral jeho osamělou holku nebo znemožnil jiného zpěváka, aby přebral jeho publikum.
Nohavica ale zhřešil takměř smrtelně. Podal si ruku s Putinem v době, kdy NATO haraší zbraněmi a jeho dutolebí generálové a politici by nejraději zadupali Rusko do země. Jen kdyby věděli jak. Kultura je pro ně nebezpečná, protože má schopnost překonávat hranice a spojovat lidi. To věděl již Goebbels.
Jarek Nohavica nám přibližil určitou část ruské kultury i kousek duše té země. Udělal to aniž by se snížil na úroveň Vyčítala a Parkanové.