Je směšné tvrdit, že supermoderní robocopové kráčející pasteveckými vesnicemi chrání na konci světa bezpečnost České republiky. To už potom lze obhájit úplně všechno. Záminka západní invaze byla chatrná.

Který z teroristických útoků v Evropě byl proveden Afghánci? Žádný. Který z nich byl organizován nebo sponzorován Tálibánem? Žádný. To už by bylo logičtější poslat bojovat naše vojáky do přistěhovaleckých čtvrtí Paříže, Bruselu, Kolína na Rýnem, Stockholmu nebo Berlína.

Nikdy nebyl jasně stanoven strategický, politický ani vojenský cíl afghánské invaze, která trvá už 17 let. A co je jejím výsledkem? Talibán dnes drží větší část území, než na počátku invaze. To má být úspěch? Ne, mrtví čeští vojáci (a dalších invazních zemí) nejsou tím hlavním argumentem pro odchod. Tím argumentem je, že jejich zadání je pochybné nebo žádné. A oběti tedy úplně zbytečné. Na obou stranách.

Nikdo z našich politiků kromě pár frází o spojenectví a boji s terorismem neumí říct, čeho se má v Afghánistánu docílit. Jestli poražení Talibánu a nastolení prozápadní vlády, pak to je směšné, nic takového se nedaří a nikdy nepodaří. Talibán má autentickou podporu velké části Afghánců a proto je neporazitelný. Je třeba najít důstojný způsob, jak z téhle nepromyšlené avantýry vycouvat. A nástrojem nemohou být zbraně, které až dosud nic nedokázaly.

Nástrojem dosažení jakéhokoli kompromisního řešení (a jiné nepřipadá v úvahu) je s Talibánem jednat. Ale to není na vojácích. To musejí zařídit politici. Jenže pro ty je to zatím jen příležitost k plamenným projevům, které nic nestojí, a jakási počítačová hra bez jakékoli zodpovědnosti. Za svět, za svou zem i za naše kluky v uniformách, končí komentář Ladislav Jakl.